Viléma Meistera divadelní poslání

Johann Wolfgang Goethe

74 

Elektronická kniha: Johann Wolfgang Goethe – Viléma Meistera divadelní poslání (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: goethe11 Kategorie:

Popis

E-kniha Johann Wolfgang Goethe: Viléma Meistera divadelní poslání

Anotace

O autorovi

Johann Wolfgang Goethe

[28.8.1749-22.3.1832] Johann Wolfgang von Goethe se narodil roku 1749 v dobře situované rodině ve Frankfurtu nad Mohanem. Na studiích ve Štrasburku se seznámil s J. G. Herderem – filosofem, spisovatelem a literárním vědcem, s nímž stál u zrodu hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Herder, o pět let starší, zasvětil Goetha do lidové poezie a sám nadšený obdivovatel Shakespeara,...

Johann Wolfgang Goethe: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Viléma Meistera divadelní poslání“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dvanáctá kapitola

Madam Melinová teď už našeho mladého básníka vůbec nepouštěla od sebe. Byla dost chytrá, aby viděla, co všecko od něho může získat. V truchlohrách ji doposavad obecenstvo přijímalo lhostejně, tentokrát doufala, že bude šťastnější. Zkoušel s ní zpravidla každý den a ona se tvářila, jako by byla nad jeho pojetím Daria všecka u vytržení.

Když recitovali, sedla si Mignon většinou v koutě, a vůbec bývala vždy u toho, kdykoli Vilém četl nebo deklamoval, nespouštěla z něho oči a jako by zapomínala i sama na sebe. Někdy poprosila Viléma, aby jí uložil naučit se něco zpaměti, a on jí většinou dával úryvek z vlastních her. Učila se rychle, jen s recitací se to nijak nelepšilo.

Jednou, když Vilém a paní Melinová skončili a hovořili o různých verších, zeptalo se dítě, zda smí odříkat svou roli. Dovolili mu to a ono začalo velmi pateticky přednášet místo z Královské poustevnice, které jí včera opsal. Vilém přecházel po světnici a příliš si jí nevšímal, protože myslil na něco jiného.

Ne mluvit, mlčet kaž mi, pane,
sama ti toužím otevřít
své nitro, v poutech slibu zakované —
osud mi brání promluvit.

Temná noc prchne, sotva rozehrál
červánky první úsvit od východu,
ba pukne i ta kamenná hruď skal
a z rány proudem vydá chladnou, čistou vodu.

Kdekdo si najde u přítele klid,
své hoře vypláče mu na rameni;
jen ke mně Bůh by musil sestoupit,
vždyť zprostit slibu v lidské moci není.

Vilém nedával pozor, jak přednášela první verše, ale když došla k posledním, říkala je s takovou vzrušenou vroucností a pravdivostí, že ho to probudilo ze snění a zaznělo mu to, jako by mluvil kdosi úplně jiný. Přecházel pokojem a byl od ní právě odvrácen. Rychle se otočil a zahleděl se na dítě, které skončilo a uklonilo se jako obvykle.

Plán, jímž se Vilém konejšil, byl teď hotov. Rozhodl se vyčkat provedení své hry a potom ihned odcestovat a omluvit se Wernerovi za dosavadní zdržení.

Přípravy pokračovaly a teď už přemýšleli, jaké šaty a dekorace potřebují, aby hře dali, co jí patří. Náš důstojník dopomohl ke knihám a cestopisům, odkud si mohli nej…