Viléma Meistera divadelní poslání

Pátá kapitola

Děti mají v dobře zařízeném a spořádaném domě pocit, jaký asi mají němkyně^[2] a myši, dávají pozor na všecky štěrbiny a díry, kudy se mohou dostat k zakázanému pamlsku; pochutnávají si na něm s pokradmým rozkošnickým strachem a myslím, že tohle je velký díl dětského štěstí. Vilém ze všech sourozenců nejdříve postřehl, když někde zůstal v zámku klíč. Čím větší úctu v srdci choval k zamčeným dveřím, kolem nichž musel chodit týdny a měsíce a kam směl kradí nahlédnout jen někdy, když maminka svatyni odemkla, aby odtamtud něco vzala, tím hbitěji dovedl využít okamžiku, jejž mu občas poskytla hospodynina nedbalost. Ze všech dveří se, jak je nasnadě, jeho smysly nejbystřeji upínaly ke dveřím špíže. Málo tušivých radostí v životě se podobalo pocitu, když ho maminka někdy zavolala dovnitř, aby jí pomohl něco vynést, a on pak vděčil buď její dobrotě, nebo vlastní lsti za několik sušených švestek. Poklady navršené na sebe obestíraly svou hojností Vilémovu fantazii, a dokonce i nepříjemný pach tak rozmanité změti výparů, co jich tu bylo: mýdla, svíček, citrónů a všelijakých starých i nových krabic, zmlsával ho tak, že kdykoli byl nablízku, nikdy se neopomněl na té ven se linoucí atmosféře popást aspoň zpovzdáli, na několik kroků. Tento vzácný klíč zůstal v zámku jednou v neděli ráno, kdy maminku překvapilo vyzvánění a celý dům se nořil do hlubokého svátečního ticha. Jedva si toho Vilém všiml, přešel několikrát zpolehounka přede dveřmi, nakonec se neslyšně a zlehka přitočil, dveře otevřel a jediným krokem se octl nablízku tolikerého dlouho želaného blaženství. Nerozhodným, chvatným pohledem přelétl skříně, pytle, škatule, piksly, sklenice, co by si měl vybrat a vzít, nakonec sáhl po milovaných sušených švestkách, zásobil se trochou křížal a skromně přibral ještě jednu pomerančovou kůru v cukru. S touto kořistí chtěl zase touž cestou vyklouznout, když tu mu padlo do očí několik beden vedle sebe, a z jedné visela zpod špatně zasunutého víka hrst drátů, nahoře opatřených háčky. V předtuše se k ní vrhl, a s jakým nadpozemským pocitem objevil, že je tam na sebe naskládán svět jeho hrdinů a radostí. C…