Viléma Meistera divadelní poslání

Osmá kapitola

Už přišla neděle a Vilém se dosud neukázal doma. Švagr si jeho nepřítomnost vyložil tak, jak tomu také skutečně bylo, že Vilém času asi využil dílem ke smíření rodiny, dílem k vlastní zábavě. Byl sváteční den a kdekdo si toužil vyjít. Otce i matku, ženu, kupecké mládence, čeledíny i děvečku poslal Werner na procházku a sám zůstal v domě, kde rád pobýval. Dům vystavěl Vilémův dědeček, který v obchodě mnoho vydělal; ale za otcova hospodaření dům hodně ztratil ze svého měšťanského lesku, jejž se Werner ponenáhlu snažil obnovit. Obcházel kolem a díval se, jak za ten týden pokročili řemeslníci a co zbývá udělat v příštím týdnu. Střecha byla úplně opravena: Místo několika zpuchřelých trámů vsadili jiné, místo shnilých a ztrouchnivělých prken přibili nová; zedník pracoval na vysprávce rozpukaných zdí a malíř jim dodával hladkost a pěkný vzhled; také uvnitř už bylo mnoho vykonáno, všechny pokoje a síně už vybílili, místo starého, zakouřeného tabulování vymalovali stěny novými, pestrými barvami nebo je pobili kartounovým papírem. Zkrátka kam jste vstoupili, všude jste viděli stopy vznikajícího života, který si činil naději na dlouhé trvání. Werner si to vše velmi spokojeně prohlížel, a protože viděl, že všecko nezbytné už bude brzy dokončeno, začal pomýšlet i na věci příjemné, aby je postupně také uskutečnil, pokud to pokladna dovolí.

Uprostřed domu byl velký, pískovcovými plotnami dlážděný dvůr, kde se od začátku Wernerovy vlády zase dalo v létě příjemně pobývat; co ho jindy zaplňovalo a hyzdilo, odklidili a každou věc odnesli, kam patřila, do stájí, do kolen a na půdy. Co dvůr vyčistili, rodina tam sedávala a procházela se. Na samém konci dvora stála umělá jeskyňka, kde kdysi tryskávala voda, ale roury byly v nepořádku a mnoho ozdob zulámáno. Werner už objednal perleťové mušle, korály, leštěnec a všecko ostatní, aby ji uvedl do pořádku, a doufal, že brzy opět uvidí všecko opraveno a v neděli si u vodotrysku s dobrými přáteli popije sklenku vína a vykouří dýmku. Když to vše promyslil, vystoupil na střechu domu, kde byl mezi dvěma štíty umístěn altán, a shledal, že je v nadmíru špatném stavu. Také zde pomýšlel na nové kbelíky s pomerančovými stromky, na pestré květináče a cizokrajné rostliny, jimiž chtěl vyzdobit svou visutou zahrádku a mezi komíny si vytvořit malý ráj. Nastal večer, Werner sestoupil do přízemku, cestou ještě zašel do skladišť, poohlédl se po bednách s cukrem, po sudech s kávou a truhlících indiga, k nimž cítil obzvláštní něžnost, protože to byl dobrý obchod. Potom se usadil v kanceláři, listoval v obchodních knihách, a protože mu z té četby jasně vyvstával zisk, bavila ho víc, než kdyby to byl býval nejvytříbenější spis.

Nad knihami ho zastihl Vilém, když vešel, ještě všecek pln svého dobrodružství a krásných krajin, kam zašel s několika známými, a velmi živě o tom švagrovi vyprávěl. Ten ho sice poslouchal s obvyklou shovívavostí, ale tentokrát byl sám tak pln vlastní vášně, že na Vilémovu otázku, co dělal, začal o věcech, které ho nejvíc zajímaly.

„Právě jsem procházel naše knihy,“ řekl Werner, „a při snadnosti, s jakou se dá přehlédnout stav našeho jmění, jsem se znovu obdivoval velkým výhodám, jež kupci poskytuje podvojné účetnictví. Je to jeden z nejkrásnějších vynálezů lidského ducha a každý dobrý hospodář by je měl zavést ve svém hospodářství. Pořádek a snadnost, s níž máme všechno před sebou, zvyšuje chuť spořit a vydělávat, a jako se člověk, který hospodaří špatně, nejlépe cítí v nejasnosti a nerad sčítá obnosy, jež dluží, nebude naopak dobrému hospodáři nic milejšího, než může-li si každý den vypočítat úhrnnou sumu svého rostoucího štěstí. A nevyděsí se, ani když ho nemile překvapí nehoda, neboť takový člověk ihned ví, jaké výhody vyzískal a může položit na druhou misku vah. Milý bratře,“ pokračoval, „jen kdybys jednou jedinkrát přišel doopravdy na chuť našim obchodům, určitě bys shledal, že při nich lze s užitkem a potěšením využívat mnoha schopností ducha.“ – „Snad bych byl mohl pocítit špetku náklonnosti, ba snad i vášně pro obchod,“ odvětil Vilém, „kdyby mě nebyl od dětství strašil ve své nejmalichernější podobě.“ – „Máš pravdu,“ odpověděl Werner, „a popis zosobněného obchodu v tvé mladistvé básni, o níž jsi mi vyprávěl, se výtečně hodí na kramářství, v jakém jsi vyrostl, ale ne na obchod, který jsi nikdy neměl příležitost poznat. Věř mi, že bys našel zaměstnání pro svou nejohnivější obraznost, kdybys poznal zástupy přičinlivých lidí, kteří jako řeky křížem krážem brázdí celý svět a odvážejí a přivážejí. Od té doby, co jsou zájmy nás dvou tak těsně spojeny, vždycky jsem si přál, aby se spojily i naše snahy. Nemohl jsem od tebe čekat, že budeš měřit loktem a vážit na váze v krámě; to ať za nás jen nádavkem dělají naši kupečtí mládenci, a ty se přidruž ke mně, abychom všemi možnými špedicemi a spekulacemi urvali pro sebe část peněz a blahobytu, které jsou na světě v nezbytném oběhu. Pohleď na veškeré přírodní i umělé produkty všech světadílů, všimni si, jak se jinde staly nezbytnou potřebou; jaká je to příjemná, duchaplná péče, každému, kdo si to žádá, snadno a rychle opatřit, co se v tu chvíli hned nejvíce hledá, hned chybí a hned se zase těžko shání, opatrně se tím zásobit a těšit se z výhod každého okamžiku v tomto velkém koloběhu. Tohle bude, myslím, velice těšit každého, kdo má něco v hlavě. Ale v tomto cechu se ovšem musíš stát nejprve členem, což by se ti zde sotva povedlo. Už o tom dlouho přemýšlím a rozhodně by ti prospělo, kdyby sis trochu zacestoval.“

Vilém zřejmě nebyl proti tomu a Werner pokračoval: „Jen co uvidíš několik velkých obchodních měst, několik přístavů, určitě tě to uchvátí; až zhlédneš, odkud všecko přichází a kam jde, budeš nepochybně také rád, až to bude procházet tvýma rukama. I na nejbezvýznamnější zboží budeš hledět v souvislosti se vším obchodem, a právě proto nebudeš nic pokládat za bezvýznamné, protože všecko zvyšuje oběh, odkud si tvůj život…