Viléma Meistera divadelní poslání

Johann Wolfgang Goethe

74 

Elektronická kniha: Johann Wolfgang Goethe – Viléma Meistera divadelní poslání (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: goethe11 Kategorie:

Popis

Johann Wolfgang Goethe: Viléma Meistera divadelní poslání

Anotace

Johann Wolfgang Goethe – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Viléma Meistera divadelní poslání“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ŠESTÁ KNIHA

První kapitola

Naši tři postižení dobrodruzi zůstali ještě hezky dlouho v podivném postavení, v němž jsme je opustili na konci předchozí knihy, a čekali a vyhlíželi. Nikdo jim nepřispěchal na pomoc, už hrozil večerní soumrak, Filinina netečnost se začínala měnit v nepokoj, Mignon pobíhala sem a tam a netrpělivost dítěte rostla každým okamžikem. Když se jim nakonec přání splnilo a blížili se k nim lidé, padlo na ně nové leknutí. Zcela zřetelně slyšeli, že vzhůru po cestě, kterou sem také přišli, vyjíždí skupina koní; myslili, že to zase bude společnost takových nezvaných hostí, kteří přijíždějí na lesní pláň paběrkovat. Jak příjemně vsak byli překvapeni, když se jim nejdříve objevila dáma na bělouši, provázená starším pánem a několika kavalíry. Štolbové a sloužící jeli za nimi.

Filina vykulila oči na to zjevení a právě se chystala zavolat a poprosit krásnou amazonku o pomoc, ale ta už sama užasle obrátila zrak k podivné skupině, ihned otočila koně, dojela k nim a zastavila. Horlivě se vyptávala na raněného, jehož útočiště, klín lehkomyslné samaritánky, jí zřejmě připadalo nadmíru nezvyklé. „Je to váš muž?“ zeptala se Filiny. – „Jenom dobrý přítel,“ odvětila Filina způsobem, který byl Vilémovi na výsost protivný. Upíral oči na mírné, tiché, soucitné rysy ve tváři příchozí, zdálo se mu, že nikdy neviděl nic líbeznějšího. Její postavu zakrýval Vilémovi široký mužský plášť, který jí nepadl. Zřejmě si jej vypůjčila od některého společníka proti chladu večerního vzduchu.

Rytíři se mezitím také přiblížili a několik jich seskočilo, dáma rovněž a s vlídnou účastí se vyptávala na všecky okolnosti pohromy, jež cestující potkala, i na rány ležícího jinocha, načež se rychle obrátila a poodešla se starým pánem stranou k několika vozům, které zvolna vyjížděly do kopce a zastavily na planině.

Když mladá dáma chvíli postála u dvířek jednoho kočáru a rozmlouvala s příchozími, vystoupil muž zavalité postavy a ona ho zavedla k našemu raněnému hrdinovi. Podle skřínky v jeho ruce a podle kožené brašny s nástroji v něm brzy poznali ranhojiče. Jeho způsoby byly spíše drsné než příjemné, ruku však měl lehkou a jeho pomoc byla vítána.

Prozkoumal důkladně rány, prohlásil, že nebezpečí nehrozí a že raněného p…