Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání

ŠESTNÁCTÁ KAPITOLA

Vrchní ze zámku, který jsme ještě nedávno viděli oživen našimi poutníky, už svým založením pilný a obratný muž, neustále dbalý prospěchu panstva i svého vlastního, teď spokojeně seděl a sestavoval výpočty a zprávy, jimiž se snažil trosku samolibě přednést a rozebrat velké výhody, které jeho obvodu přinesla přítomnost oněch hostí. Ale to bylo podle jeho vlastního přesvědčení jen to nejmenší; pozoroval, jak velký účin vychází od činorodých, obratných, svobodomyslných a odvážných lidí. Jedni se rozloučili, aby se přeplavili za moře, druzí aby našli obživu na pevnině, ale on si všiml ještě třetí, tajné okolnosti, jíž se ihned rozhodl využít.

Při loučení se ukázalo, co by se bylo dalo prorokovat i předvídat, že se z těch mladých, statných mužů nejeden více či méně spřátelil s hezkými děvčátky ze vsi i z okolí. Když odcházel Odoardo se svými lidmi, jen několik jich projevilo dost odvahy rozhodně prohlásit, že tu zůstanou; z Lenardových vystěhovalců nezůstal nikdo, ale z těchto posledních ujišťovali někteří, že se zakrátko vrátí a usadí se zde, budou-li jim tu moci aspoň trochu zaručit dostatečné živobytí a jistotu pro budoucnost.

Vrchní, který v nárůdku svých poddaných dopodrobna znal povahu každého člověka a jeho domácí poměry, se jako pravý sobec potají smál té příhodě, že tu jiní konali takové přípravy a vynakládali tolik peněz, aby se mohli za mořem a ve vnitrozemí osvědčit jako svobodní a pilní lidé, a přece přitom přinášejí největší výhody doma i ve dvoře právě jemu, který si docela klidně seděl na svých lánech, a dávají mu příležitost zadržet a shromáždit u sebe několik nejzdatnějších řemeslníků. Jeho myšlenky, přítomností podnícené k větší šíři, neshledávaly nic přirozenějším, než že liberálnost má nadmíru chvalitebné a prospěšné následky, když se jí dobře používá. Hned se rozhodl podniknout ve svém malém obvodu něco podobného. Naštěstí byli zámožní obyvatelé tentokrát takřka donuceni provdat dcery i podle zákona za předčasné manžely. Vrchní jim to občanské klopýtnutí vyložil jako štěstí, a protože opravdu bylo štěstí, že ten úděl postihl právě řemeslníky v tomto smyslu nejužitečnější, soudil, že nebude těžké zahájit přípravy k zřízení továrny na nábytek, která nepotřebuje rozsáhlé prostory a velké okolky, nýbrž jen zručnost a dostatek materiálu. To poslední přislíbil vrchní; ženy, místnosti a kapitál dají obyvatelé, a zručnost si přinesli přistěhovalci.

To vše si dovedný obchodník potají náramně dobře promyslil, už když tu ještě byl a hlučel ten dav, a proto se mohl rovnou pustit do díla, sotva se kolem něho rozhostil klid.

Klid, ale ovšem jakýsi mrtvý klid, zavládl po ulicích městečka i na zámeckém dvoře, když opadl ten příliv, ale vtom našeho obchodníka od výpočtů a propočtů zavolal jezdec, který se v…