Franz Kafka

Nejznámější, světově proslulý představitel německé literární Prahy, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století.

Narodil se roku 1883 na Starém Městě pražském. Pocházel z rodiny zámožného obchodníka. Po vystudování práv na pražské německé universitě pracoval v l. 1907-1922 jako úředník v pojišťovnictví, nejprve krátce u Assicurazioni Generali a posléze 14 let, až do svého penzionování v r. 1922 v Dělnické úrazové pojišťovně. Jako zdatný, výkonný a odborně skvěle kvalifikovaný úředník tak dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu.

Nejdůležitější však pro Kafku bylo psaní, což se příliš neshodovalo s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a v léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Ani v těchto letech však nepřestával psát. Jeho komplikovaný postoj k životu, geniální schopnost analýzy, problematizující i nejprostší věci života, nemoc a existenciálně pociťovaná potřeba psát krutě poznamenaly jeho vztah k světu a jeho úsilí o uzavření manželství a založení rodiny.

Franz Kafka zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu.

K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti („americký“ román Nezvěstný, romány Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909-1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a Rodičům z let 1922/24) díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod, poslušen vyššího mravního příkazu nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.

• (Ein Damenbrevier, 1909)
• (Gespräch mit dem Beter, 1909)
• (Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909)
• (Die Aeroplane in Brescia, 1909)
• (Großer Lärm, 1912)
• Rozjímání (Betrachtung, 1913)
• Ortel (Das Urteil, 1913)
• Topič (Der Heizer, 1913) (první kapitola románového fragmentu Der Verschollene)
• Proměna / Metamorfóza, 1929 (Die Verwandlung, 1915 / Metamorphosis) (anotace)
• (Der Mord, 1918 / Ein Brudermord, 1919)
• V kárném táboře (In der Strafkolonie, 1919)
• Venkovský lékař, 1931 (Ein Landarzt, 1918)
• Jezdec na uhláku (Der Kübelreiter, 1921)
• Umělec v hladovění (Ein Hungerkünstler, 1922)
• Popis jednoho zápasu, 1968 (Beschreibung eines Kampfes, 1904-1905)
• Svatební přípravy na venkově (Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 1907-1919)
• Obří krtek, 1991 (Der Dorfschullehrer / Der Riesenmaulwurf, 1914-1915)
• (Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915)
• (Der Gruftwächter, 1916-1917)
• Myslivec Gracchus (Der Jäger Gracchus, 1917)
• Na stavbě čínské zdi (Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917)
• (Eine alltägliche Verwirrung, 1917)
• Dopis otci / Dopisy otci a jiné nepublikované prózy, 1996 (Brief an den Vater, 1918).
• (Kleine Fabel, 1920)
• Sup (Der Geier, 1920)
• Výzkumy jednoho psa (Forschungen eines Hundes, 1922)
• (Der Bau, 1923-1924)
• Proces, 1958/1997 (Der Process, 1925) (anotace)
• Zámek, 1935 (Das Schloss, 1926) (románový fragment)
• Amerika, 1962 / Nezvěstný, 1990 (Der Verschollene, 1927) (románový fragment)
• Povídky, 1964
• Aforismy, 1968
• Úvahy o hříchu, utrpení, naději a pravé cestě
• Před zákonem
• Spisy a fragmenty z pozůstalosti I, 1992
• Spisy a fragmenty z pozůstalosti II, 1993
• Povídky (1909-1924), 1935
• Starý list, 1928
• Sen, 1929
• Zpráva pro akademii, 1929
• Pozorování, 1946
• Deníky (1909-1923), 1951/1990
• Deníky I (1909-1912), 1997
• Deníky II (1913-1923), 1998
• Dopisy (1902-1924), 1958
• Dopisy Mileně (1920-1923), 1952/1983
• Dopisy Felice a jiná korespondence z doby zásnub, 1967
• Dopisy Ottle a rodině, 1974
• Dopisy rodičům z let 1922/1924, 1990
• Franz Kafka – Max Brod, Přátelství (korespondence), 1998

Kdo hledá, nenajde, ale kdo nehledá, bude nalezen.

Postranní myšlenky, s nimiž přijímáš zlo, nejsou tvé, nýbrž náležejí zlu… Jakmile jednou přijmeme zlo, nežádá už, abychom mu věřili.

Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?

Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.

V boji mezi světem a tebou dělej sekundanta světu.

Praha nás nepustí, malá matka má drápy.

To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti.

Můj život je váháním před narozením.

Luxus bohatých je zaplacen bídou chudých.

Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.

Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně.

Stejně tak jako člověk, který leží na podlaze, -nemůže spadnout, stejně tak se nemůže člověku nic stát, je-li sám.

Lež se nastoluje jako světový řád.

Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil, já se jen ptal.

V míru se nehneš z místa, ve válce vykrvácíš.

Svízel soužití vyvolává cizotu, soucitem, chtíčem, zbabělostí, ješitností, a jen na hlubokém dně snad tenký potůček hodný jména láska, nepřístupný hledání, problesknuvší jen v okamžiku -jednoho okamžiku.

První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.

Franz Kafka