V kárném táboře

Franz Kafka

46 

Elektronická kniha: Franz Kafka – V kárném táboře (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kafka13 Kategorie: Štítky: ,

Popis

Franz Kafka: V kárném táboře

Anotace

Franz Kafka - životopis, dílo, citáty, knihy ke stažení

Franz Kafka – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „V kárném táboře“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

"Je to zvláštní aparát," řekl důstojník cestovateli a jaksi obdivně přejel pohledem po aparátu, který přece dobře znal. Cestovatel podle všeho jen ze zdvořilosti vyhověl pozvání velitele, aby se zúčastnil popravy jednoho vojáka, který byl odsouzen pro neposlušnost a urážku představeného. Ani v kárném táboře nebyl ovšem nijak zvlášť velký zájem o tuto popravu. Alespoň tu v tom hlubokém, písčitém, malém údolí, uzavřeném kolem dokola holými stráněmi, byl kromě důstojníka a cestovatele jen odsouzenec, tupě vyhlížející člověk s širokými ústy a zpustlými vlasy i obličejem, a voják držící těžký řetěz, k němuž se sbíhaly menší řetězy, jimiž byl odsouzený spoután na kotnících a zápěstích i kolem krku a které též mezi sebou byly propojeny spojovacími řetězy. Odsouzenec vypadal ostatně tak psovsky oddaně, až se zdálo, že by ho mohli nechat volně pobíhat po stráních a před začátkem popravy by stačilo jen zapískat a on by přišel.

Cestovatel neměl valné porozumění pro aparát a téměř s očividnou neúčastí přecházel sem a tam za odsouzencovými zády, zatímco důstojník konal poslední přípravy, tu vlezl pod aparát zapuštěný hluboko do země, tu se zas vyšplhal na žebřík, aby prohlédl hořejší části. Tuto práci by byl vlastně mohl nechat nějakému strojníkovi, avšak důstojník j i prováděl velice horlivě, buď že byl obzvláštním přívržencem tohoto aparátu, nebo že z jiných důvodů nemohla být tato práce svěřena nikomu jinému. "Teď je všechno hotovo!" zvolal konečně a slezl z žebříku. Byl docela vysílen, oddychoval dokořán otevřenými ústy a za límec stejnokroje si nacpal dva jemné dámské kapesníčky. "Tyto stejnokroje jsou přece jen do tropů příliš těžké," řekl cestovatel, místo aby se vyptával na aparát, jak důstojník očekával. "Jistě," řekl důstojník a myl si ruce umazané od oleje a tuku v přichystaném kbelíku s vodou, "ale znamenají vlast; nechceme ztratit vlast. - Teď se však podívejte na ten aparát," dodal ihned, utíral si ruce hadrem a zároveň ukazoval na aparát. "Až dosud bylo ještě zapotřebí práce rukou, od nynějška bude však aparát pracovat docela sám." Cestovatel přikývl a sledoval důstojníka. Ten dodal, aby se pojistil pro všechny případy: "Vyskytnou se ovšem poruchy; doufám sice, že dnes žádná nenastane, přece však je s nimi třeba počítat. Vždyť aparát má být v chodu nepřetržitě dvanáct hodin. Ale i když nastanou poruchy, bývají docela nepatrné a ihned se odstraní."

"Nechcete si sednout?" zeptal se nakonec, vytáhl z hromady rákosových židlí jednu a nabídl ji cestovateli; ten nemohl odmítnout. Seděl teď na okraji jakési jámy a letmo do ní pohlédl. Nebyla příliš hluboká. Na jedné straně jámy se vršil násep vykopané hlíny, na druhé straně stál aparát. "Nevím, jestli vám už velitel podal o aparátu výklad," řekl důstojník. Cestovatel udělal neurčitý pohyb rukou; důstojník si nic lepšího nepřál, neboť teď mohl podat výklad o aparátu sám. "Tento aparát," řekl, uchopil jakousi zalomenou tyč, opřel se o ni, "je vynález našeho dřívějšího velitele. Já jsem už od s…