Proces

Místa škrtnutá autorem

1. Zdá se, že se výslech omezuje na pohledy, pomyslil si K., chvilku mu to dovolím. Kdybych jen věděl, jaký by to mohl být úřad, který kvůli mně, tedy ve věci pro úřad beznadějné, může učinit tak velká opatření. Neboť to celé je věru třeba nazvat velkým opatřením. Byly na mne už vynaloženy tři osoby, dva cizí pokoje jsou uvedeny v nepořádek, tam v rohu postávají ještě tři mladí lidé a dívají se na fotografie slečny Bürstnerové.
2. Kdosi mi řekl - nemohu si už vzpomenout, kdo to byl -, že to je přece podivuhodné, že když ráno procitneme, alespoň zpravidla najdeme všechno beze změny na témže místě, jak to bylo večer. Vždyť člověk byl ve spaní a ve snu alespoň zdánlivě ve stavu podstatně odlišném od bdění, a je třeba, jak zcela správně řekl ten člověk, nekonečné duchapřítomnosti anebo správněji pohotovosti k tomu, abychom otevřením očí všechno, co tu je, jaksi jali na témže místě, na kterém jsme to večer pustili. Proto, řekl ten člověk, je také okamžik procitnutí nejriskantnější okamžik dne; jakmile jej přečkáme, aniž jsme byli někam odtaženi se svého místa, můžeme být po celý den klidni.
3. Vždyť víte, zaměstnanci vědí vždy víc než představený.
4. Myšlenka, že jim právě tím snad usnadňuje pozorování jeho osoby, které jim možná bylo přikázáno, připadala mu představou tak směšnou, že opřel čelo o dlaň a setrval tak několik minut, aby se zase vzpamatoval. ;,Ještě několik takových myšlenek," řekl si, "a je z tebe opravdový blázen." Potom však pozvedl tím silněji svůj trochu skřípavý hlas.
5. Před domem popocházel sem a tam voják pravidelným a silným krokem stráže. Teď tedy je před domem také i hlídka. K. se musil daleko předklonit, aby viděl vojáka, neboť popocházel blízko u domovní zdi. "Haló," zavolal na něho, ale ne tak hlasitě, aby to voják mohl slyšet. Ukázalo se ostatně brzo, že voják čeká jen na služku, která šla do hospody naproti pro pivo a zjevila se teď ve dveřích zalitých světlem. K. se ptal sám sebe, zda i jen letmo myslil, že voják na stráži je určen pro něho; nemohl si otázku zodpovědět.
6. "Jste nesnesitelný člověk, u vás se neví, myslíte-li to vážně anebo ne." "To není zcela nesprávné," řekl K. v radosti, že hovoří s hezkou dívkou, "to není zcela nesprávné, nemám žádnou vážnost a musím proto hledět, abych se šprýmem vystačil jak pro vážnost, tak i pro šprým. Ale zatčen jsem byl vážně."
7. Místo slov "politická okresní schůze" byla původně "socialistická schůze".
8. K. jen viděl, že jí rozepjatá halenka visí v pasu kolkolem podle těla, že jakýsi muž ji zatáhl do kouta u dveří a tiskne k sobě její trup oděný jen košilí.
9. K. chtěl již sáhnout po ruce ženy, jež se zjevně, byť i bojácně snažila k němu přiblížit, vtom však vzbudily jeho pozornost studentovy řeči. Byl to žvanivý, vypínavý člověk, snad bylo možné dostat od něho přesnější zprávu o obžalobě, jež byla proti K-ovi vznesena. Jakmile však K. bude mít tyto informace, může nepochybně naráz, mávnutím ruky ihned skoncovat s celým řízením, až se všichni z toho vyděsí.
10. Ba bylo dokonce jisté, že by byl tuto nabídku odmítl i pak, kdyby byla spojena s peněžním úplatkem a byla by ho pravděpodobně zranila dvojnásob, neboť K. je podle všeho, dokud je v řízení, pro všechny zaměstnance řízení nedotknutelný.
11. Ani tato chvála nehnula dívkou, ba zdálo se dokonce, že na ni nezapůsobilo ani podstatným dojmem, když teď strýček řekl: "To je možné. Ale pošlu ti sem přesto možno-li ještě dnes ošetřovatelku. Neosvědčí-li se, můžeš ji propustit, ale udělej mi to kvůli a zkus to s ní. Vždyť tady v tom prostředí a tichu, ve kterém tu žiješ, člověk zchátrá." "Není vždy tak ticho jako teď," řekl advokát. "Tvou ošetřovatelku přijmu jen tehdy, musím-li." "Musíš," řekl strýček.
12. Psací stůl, který zaujímal skoro celou délku pokoje, stál poblíž oken, bylo to zařízeno tak, že advokát byl otočen zády ke dveřím a návštěvník musil jako učiněný vetřelec projít celou šířkou pokoje, než spatřil advokátovu tvář, nebyl-li advokát tak vlídný, aby se otočil k návštěvníkovi.
13. Ne, od toho, že by proces vešel ve všeobecnou známost, nemoh…