Nezvěstný (Amerika)

IV. Pochod do Ramsesu

Po krátkém pochodu dorazil Karel do malého hostince, který byl vlastně jen malou poslední stanicí newyorských povozníků, a proto se ho málokdy využívalo k přenocování, a požádal o nejlacinější nocleh, jaký měli, neboť si říkal, že musí hned začít šetřit. Hostinský vyhověl jeho žádosti a pokynul mu, jako by tam Karel byl zaměstnán, aby šel nahoru po schodech, a tam ho přijala rozcuchaná stará žena, mrzutá, že ji vyrušil ze spánku, ani ho skoro nevyslechla, a neustále ho napomínajíc, aby šel tiše, dovedla ho do jedné místnosti, ještě na něho však zasyčela: Pst! a pak zavřela dveře.

Karel zprvu ani nevěděl, jestli tam jsou jen spuštěné záclony, nebo jestli snad místnost vůbec nemá okna, taková tam byla tma; posléze si všiml zastřeného okénka, odhrnul roušku, a tím dovnitř vniklo trochu světla. V místnosti byla dvě lůžka, obě však byla už obsazena. Karel tam spatřil dva mladé lidi, kteří tvrdě spali a vypadali málo důvěryhodně hlavně proto, že bůhvíproč spali oblečení, jeden na sobě dokonce měl boty.

V okamžiku, kdy Karel odkryl okénko, pozvedl jeden ze spáčů ruce i nohy a Karlovi se naskytla taková podívaná, že se vzdor svým starostem musel v duchu smát.

Brzy pochopil, že ze spaní nebude nic, neboť nesmí vydat všanc kufr, jejž sotva získal zpět, ani peníze, které má u sebe, nehledě k tomu, že už ani nebylo kde spát, nebyla tu pohovka ani lehátko. Odejít však také nechtěl, neboť si netroufal projít kolem pokojské a hostinského a hned zas dům opustit. Vždyť to zde konečně snad není méně bezpečné než na silnici. Nápadné ovšem bylo, že v celé místnosti neobjevil jediné zavazadlo, pokud se to v tom přítmí dalo s jistotou tvrdit. Ale možná, ba s největší pravděpodobností jsou ti dva mladí lidé podomci, kteří musejí kvůli hostům brzy vstávat, a proto spí oblečeni. Pak ovšem spát s nimi není příliš velká čest, ale zato to není tak nebezpečné. Jen ale nesmí v žádném případě ulehnout, dokud aspoň v tom nebude mít naprostou jistotu.

Na zemi před postelí stála svíčka se zápalkami a Karel se tam pro ně dokradl. Nerozpakoval se a rozsvítil, neboť místnost mu podle příkazu hostinského patřila právě tak jako těm druhým dvěma, kteří mimo to prospali už polovinu noci a tím, že obsadili lůžka, byli proti němu v nesrovnatelné výhodě. Jinak samozřejmě dělal co mohl, aby je nevzbudil, přecházel a bral věci do ruky velmi opatrně.

Napřed chtěl prohlédnout kufr, aby zjistil, jak je to s jeho věcmi, na které se pamatoval už jen nejasně a z nichž to nejcennější se určitě už ztratilo. Sáhne-li totiž na něco ten Šubal, pak je malá naděje, že to člověk dostane nazpět nepoškozené. Šubal ovšem mohl od strýce čekat velké spropitné, kdežto kdyby některé věci chyběly, mohl se zas naproti tomu vymluvit na pana Butterbauma, který vlastně kufr hlídal.

Při prvním pohledu do otevřeného kufru se Karel zhrozil. Kolik hodin strávil cestou přes moře tím, že kufr rovnal a stále znova přerovnával, a teď je to v něm vše bez ladu a skladu tak nacpáno, že když …