Nezvěstný (Amerika)

III. Venkovské sídlo poblíž New Yorku

"Jsme na místě," řekl pan Pollunder právě v okamžiku, kdy Karel zas nevěděl o světě. Automobil stál před venkovským sídlem, které bylo po vzoru sídel bohatých lidí v okolí New Yorku rozsáhlejší a vyšší, než je jinak zapotřebí u venkovského domu určeného pouze pro jednu rodinu. Poněvadž jen dolní část domu byla osvětlena, nedalo se ani odhadnout, do jaké výšky dům sahá. Vpředu šuměly kaštany, mezi nimiž - mříž byla už otevřena - vedla krátká cesta k venkovnímu schodišti. Podle únavy, kterou cítil, když vystupoval, se Karlovi zdálo, že jízda přece trvala dosti dlouho. V temné kaštanové aleji zaslechl, jak nějaký dívčí hlas vedle něho říká: "Tak to je konečně pan Jakob." "Jmenuji se Rossmann," řekl Karel a stiskl ruku, kterou mu podávala dívka, jejíž obrysy teď rozeznával. "Vždyť je to jen Jakobův synovec," řekl pan Pollunder na vysvětlenou, "a sám se jmenuje Karel Rossmann." "To nevadí, jsme rádi, že ho tu máme," řekla dívka, které na jménu příliš nezáleželo. Karel se přesto ještě zeptal, když mezi panem Pollunderem a dívkou kráčel k domu: "Vy jste slečna Klára?" "Ano," řekla a vtom už na tvář, kterou k němu nakláněla, dopadlo trochu světla z domu, takže byla k poznání, "ale nechtěla jsem se tady v té tmě představovat." Copak na nás čekala u té mříže, říkal si Karel, který při chůzi pozvolna procital. "Ostatně máme dnes večer ještě jednoho hosta," řekla Klára. "Neříkej!" zvolal mrzutě Pollunder. "Pana Greena," řekla Klára. "Kdy přijel?" zeptal se Karel, jako by něco tušil. "Před chvilkou. Copak jste před sebou neslyšeli jeho automobil?" Karel pohlédl vzhůru na Pollundera, aby zjistil, jak se na věc dívá, ale ten měl ruce v kapsách a jen trochu víc při chůzi dupal. "Není to k ničemu, bydlet hned za New Morkem, člověk se neuchrání, aby ho nerušili. Rozhodně se budeme muset odstěhovat ještě dál. I kdybych měl projezdit polovinu noci, než se dostanu domů." Zůstali stát u venkovního schodiště. "Ale vždyť tu pan Green už hodně dlouho nebyl," řekla Klára, která zřejmě s otcem naprosto souhlasila, chtěla ho však vzdor tomu upokojit. "Tak proč si přijede zrovna dnes večer," řekl Pollunder a slova se mu už vztekle valila přes odulý dolní ret, který se jako volný těžký kus masa snadno rychle rozhýbal. "Právě!" řekla Klára. "Třeba zas brzo odjede," poznamenal Karel a sám žasl, jak si rozumí s těmito lidmi, kteří mu ještě včera byli naprosto cizí. "Kdepak," řekla Klára, "má pro tatínka nějaký velký obchod a budou se o něm asi dlouho domlouvat, poněvadž mi už žertem pohrozil, že chci-li být zdvořilou hostitelkou, budu muset poslouchat až do rána." "Tak to ještě scházelo. Takže zůstane přes noc," zvolal Pollunder, jako by tím konečně došlo k nejhoršímu. "Měl bych doopravdy chuť," řekl a ten nový nápad ho naladil vlídněji, ;, měl bych doopravdy chuť, pane Rossmanne, posadit vás znovu do automobilu a dovézt vás zpět k vašemu strýci. Dnešní večer je už tak jako tak pokažený a kdo ví, kdy vás k nám pan strýc příště znovu…