DÍL III.
24
MĚSTSKÁ ČTVRŤ ŠINJUKU, TOKIO
Jakožto nadnárodní korporace s tržní hodnotou téměř 50 miliard dolarů vlastnila firma Nomura PharmaTech továrny, laboratoře a skladovací kapacity po celém světě, ale přitom si stále zachovávala silné zastoupení v Japonsku. Firemní komplex v Tokiu se nacházel ve čtyřicetiakrovém areálu umístěném v samotném srdci rychle rostoucí městské čtvrti Šinjuku. Administrativní kanceláře a vědecké laboratoře pro tisíce oddaných zaměstnanců byly vměstnány do tří totožných mrakodrapů. Za nocí se v jejich prosklené fasádě odrážely živoucí a třpytivé tokijské neony a měnily je ve zdobené pilíře, o něž se opírala noční obloha nad městem. Zbytek areálu nicméně tvořila pokojná venkovská krajina plná zalesněných parků, potůčků a stojatých rybníčků. Generální ředitel, předseda představenstva a Hideův otec Džinčiró Nomura během svého působení trval na tom, že kolem firemního sídla vybuduje oázu přirozené krásy, míru a poklidu - bez ohledu na to, kolik to bude firmu či její akcionáře stát.
Do obezděného objektu se vjíždělo třemi hlavními branami. Z každé z nich pak vedly stezky a služební cesty lemované stromy, jež přiváděly chodce, osobní a nákladní automobily k některému ze tří mrakodrapů.
Mitsuhara Noda pracoval pro firmu Nomura PharmaTech již od počátku své kariéry. Během následujících pětadvaceti let se tento drobný a hubený mužíček s vášnivou posedlostí pořádkem a rutinou systematicky, byť neokázale vypracoval z pozice služebně mladšího nočního hlídače na vedoucího bezpečnosti na třetí bráně. Jeho pracovní náplň byla stejně systematická a neokázalá jako jeho kariéra. Kromě dohledu, zda jeho strážci kontrolují zaměstnancům odznaky, se Noda během dne převážně věnoval zajišťování, aby dodávky potravin, kancelářského vybavení a laboratorních látek přicházely včas a byly posílány ke správným nákladovým rampám. Do zaměstnání vždy přijížděl o něco dříve, aby si před začátkem služby zapsal do paměti naplánované příjezdy, odjezdy a nakládku či vykládku všech vozidel, které měly během příštích osmi hodin projet jeho branou.
Z tohoto důvodu neočekávaný zvuk těžkého nákladního automobilu s návěsem, který po odbočení z hlavní silnice hlučně podřazoval, přiměl Mitsuharu Nodu vyjít ze své stěsnané kanceláře k bráně. Podle jeho výpočtů neměla v průběhu následujících dvou hodin a pětadvaceti minut dorazit žádná zásilka jakéhokoliv druhu. Černé obočí drobného muže se zachmuřilo, když sledoval, jak obrovská souprava s burácejícím motorem přijíždí stále blíž a zvyšuje přitom rychlost.
Několik strážců si za jeho zády nervózně špitalo a nahlas se ho ptalo, co mají dělat. Jeden z nich si rozepnul pouzdro na boku a připravil se rychle vytasit pistoli.
Noda přimhouřil oči. Příjezdová silnice vedoucí přes třetí bránu končila přímo u věžáku vyčleněného pro nanotechnologický výzkum firmy Nomura PharmaTech. V Nodově kanceláři viselo hned několik bezpečnostních oběžníků, které varovaly všechny zaměstnance firmy před výhrůžkami ze strany Lazarova hnutí. A návěs ani kabina rychle se blížícího automobilu neobsahovaly žádné firemní označení.
Noda dospěl k rozhodnutí. „Spusťte bránu!“ vykřikl. „Hošiko, ty zatelefonuj do hlavní kanceláře a ohlaš možný bezpečnostní incident.“
Vstoupil přímo do vozovky a ukázal řidiči náklaďáku, aby zastavil. Tlustý ocelový sloupek závory se mezitím za jeho zády s pronikavým elektrickým kvílením spustil a zaklesl v dolní poloze. Ostatní strážci začali šmátrat po zbraních.
Automobil však uháněl dál. Jeho převodovka naříkala, když řidič stále více túroval silný motor a jeho rychlost již přesáhla pětašedesát kilometrů v hodině. Noda zprvu nemohl uvěřit vlastním očím, a tak jen stál jako přikovaný k vozovce, stále zběsile mával rukama a křičel na velkou soupravu, aby zastavila.
Přitom přes kouřové čelní sklo na krátký okamžik zahlédl muže za volantem. Neměl ve tváři žádný výraz a v jeho skelných zaslepených očích se nezračila žádná známka, že by si uvědomoval vlastní jednání. Kamikad…
