47
Zamračený Peter prudce naklopil helikoptéru a nasměroval ji k vzletové dráze. Pobřeží ostrova Santa Maria se před nimi rýsovalo stále zřetelněji a vzhledem ke stoosmdesátikilometrové rychlosti svižně nabíralo konkrétní tvar a členitost. Angličan na okamžik otočil hlavu a pohlédl na Randi. „Radši si už připrav zbraně.“
Agentka přikývla. Všichni tři už měli na sobě kevlarové neprůstřelné vesty, zatímco samotná helikoptéra byla vybavena třemi karabinami M4, jakousi okleštěnou verzí pušky M16, kterou používala americká armáda. Randi se přesunula do prostoru pro mužstvo a přitom si dávala pozor, aby se vždy alespoň jednou rukou držela pevného bodu.
Peter znovu prudce naklonil vrtulník a opsal další sevřený oblouk - tentokrát nasměroval helikoptéru na sever tak, aby letěla rovnoběžně s vzletovou drahou. „Momentíček,“ řekl náhle. „Proč to provádět složitě? Proč si prostě nepočkat nad těmi zatracenými čmeláky a sestřelit je hned nad mořem?“
Smith se nad jeho návrhem zamyslel a dospěl k závěru, že logiku rozhodně nepostrádá. Zčervenal. „Mělo mě to napadnout,“ připustil zdráhavě.
Peter se zašklebil. „Studovals medicínu, když jsi měl studovat taktiku, co?“ Přitáhl páku. Black Hawk začal táhle stoupat a během pár vteřin nabral nad mořem několik desítek metrů výšky. „Sleduj to první křídlo, Jone. A dej mi vědět, až se vznese do vzduchu.“
Smith přikývl. Opřel se o sedadlo a zadíval se z kabiny napravo přes Peterovo rameno. Náhle ho upoutal jasný bílý záblesk a obláček prachu, který se vznesl nedaleko od dráhy. Jakási malá šipka se vyřítila jejich směrem a zanechávala za sebou ohnivý sloupec. Smith na ni zlomek vteřiny jen nevěřícně zíral, než u něj konečně zafungoval instinkt přežití. „Raketa! Raketa!“ zaburácel. „Devadesát stupňů napravo!“
„Čertovy zuby!“ zaklel Peter. Prudce škubl řízením a začal dovedně manipulovat pedály a pákou, čímž nasměroval vrtulník na sestupnou dráhu proti letící raketě. Současně stiskl na kontrolním panelu tlačítko, jímž se aktivoval vysílač infračervených paprsků.
Za rychle klesající helikoptérou vyrazily v širokém oblouku zářivé infračervené záblesky. Smith zvedl hlavu a viděl, že blížící se raketa země-vzduch proletěla přímo nad nimi, poté ostře zatočila, sledovala jeden ze záblesků sloužících jako vábnička, až se nakonec pomalu snesla do oceánu. Vydechl si. „Musela být naváděná teplem,“ poznamenal a v duchu se na sebe zlobil, že slyší ve svém hlase třes.
Peter přikývl. Také jeho rty byly semknuté. „To přenosné rakety země-vzduch obvykle bývají.“ Povzdechl si. „Obávám se, že jsme zpátky v bodě jedna. Jestli po nás budou pálit takovýma raketama, jaká kolem nás právě prosvištěla, nemůžeme riskovat pobyt ve větší výšce.“
„Takže letíme k nim?“ nadhodil Smith.
„Přesně tak,“ řekl Peter a vycenil zuby v lítém bojovném šklebu. Sestoupil s vrtulníkem tak nízko, že se jeho hlavní podvozek téměř dotýkal hřebenů vln. Vzletová dráha, která se nyní nacházela přímo před nimi, se rychle přibližovala. „Vpadneme tam rychle a tvrdě, Jone. Ty vyčistíš levou stranu. Já si vezmu pravou. A Randi, Bůh jí žehnej, bude dělat všechno ostatní, co bude zapotřebí!“
„Tomu říkám plán!“ ozvala se za nimi Randi. Podala Smithovi jednu z karabin M4 a tři zásobníky s třiceti náboji. Díky zkrácené hlavni a sklopné pažbě byla puška M4 o něco lehčí a obratnější než její mateřská M-šestnáctka. Smith do ní zasunul jeden zásobník a zbylé dva si strčil do kapes. Třetí pušku obdržel Peter, který ji zaklínil vedle sebe na sedadle pilota.
„Díky! A teď se připoutej!“ zaječel na Randi. „Přistání bude krapítek tvrdší!“
Na rozletové dráze před nimi se objevily další záblesky. Několik mužů stálo na otevřeném prostranství a tvrdošíjně pálilo z pušek na blížící se helikoptéru. Kulky ráže 5,56 milimetrů zvonily o její hlavní vrtuli, odrážely se od obrněného střešního krytu i kabiny a zavrtávaly se do tenkých slitinových boků trupu.
Smith viděl, jak se Nomurovo první létající křídlo odlepuje od země a začíná stoupat. Rozčarovaně bouchl pěs…
