DÍL IV.
33
PAŘÍŽ
Velitel sledovacího týmu Centra Willem Linden rychle přepínal mezi jednotlivými kanály na velkém monitoru před sebou a kontroloval záběry, které k němu vysílaly senzorové sady instalované na pouličních lampách kolem La Courneuve. Obrázky byly téměř totožné. Každý z nich zachycoval dlouhý úsek chodníku a ulice posetý malými a smutnými hromádkami slizem obaleného šatstva a vybělených kostí. Záběry z několika kamer rozmístěných po obvodu cílové oblasti pak ukazovaly vraky policejních vozů, hasičských aut a sanitek - většina z nich měla stále zapnutý motor a blikající majáčky. První vozidla záchranných složek, která vyrazila na místo v reakci na zoufalé telefonáty volající o pomoc, vjela přímo do neviditelného mračna nanofágů a jejich posádky zemřely spolu s těmi, jimž spěchaly na pomoc.
Linden podal do mikrofonu hlášení vzdálenému Centru: „Zdá se, že mezi lidmi venku to nikdo nepřežil.“
„To je výtečná zpráva,“ ozval se maličko zkreslený Lazarův hlas. „A co samotné nanofágy?“
„Okamžik,“ řekl Linden a vyťukal na klávesnici před sebou sérii kódů. Televizní záběry z obrazovky zmizely a vystřídala je řada grafů, z nichž každý představoval jeden rozmístěný senzorový balíček. Všechny šedé krabičky byly totiž vybaveny také sběrací sadou určenou k odebírání reprezentativního vzorku nanofágů vznášejících se v okolním vzduchu. Bělovlasý Holanďan nyní sledoval, jak křivky všech grafů náhle vystřelily vzhůru. „Právě se aktivovaly jejich sebedestruktivní sekvence,“ oznámil.
Kulovitá polovodičová skořápka každého nanofága fáze III obsahovala ve funkčním jádru časovaný sebedestruktivní mechanismus - jakýsi chemický náklad, který rozbíjel peptidové vazby. Jakmile tyto mikroskopické bombičky vybuchly, uvolnilo se malé množství intenzivního tepla. Infračervené detektory zabudované ve sběracích sadách nyní tyto výtrysky tepla registrovaly.
Po chvíli si Linden všiml, že křivky na všech grafech klesají zpátky k nule. „Sebedestrukce nanofágů dokončena,“ konstatoval.
„Dobře,“ odvětil Lazarus. „Přistupte k závěrečné fázi terénního experimentu číslo tři.“
„Rozumím,“ řekl Linden a vyťukal na klávesnici další sadu povelů. Na obrazovce naskočila zářivě rudá písmena. „Nálože aktivovány.“
Několik kilometrů na sever a na východ explodovaly demoliční nálože upevněné k dolní straně všech šedých krabiček. Fosforová náplň každé nálože se vzňala a vyslala vysoko do vzduchu fontánu oslepujícího bílého plamene. Během několika milisekund dosáhla teplota v srdci těchto tyčících se ohnivých sloupů pěti tisíc stupňů Celsia, pohltila všechny prvky senzorových boxů a nenávratně je připekla k roztavené oceli a železu pouličního osvětlení. Jakmile se kouř a plameny rozplynuly, nezůstaly zde žádné použitelné stopy po přístrojích, kamerách a komunikačních zařízeních, jež měly bedlivě zkoumat masakr v La Courneuve.
