Rozjímání

Obchodník

Možná že někteří lidé se mnou mají soucit, ale já o tom nic nevím. Můj malý obchod mi dělá starosti, z nichž mě uvnitř bolí čelo a spánky, neskýtá mi však vyhlídky na spokojenost, nebof můj obchod je malý.

Na hodiny dopředu musím činit opatření, udržovat v bdělosti sluhovu paměf, varovat před obávanými chybami a v jednom ročním období odhadovat, jaká zavládne móda v období následujícím, nikoli mezi lidmi mé vrstvy, nýbrž mezi nepřístupným obyvatelstvem na venkově.

Mé peníze mají cizí lidé; v jejich poměrech se nemohu vyznat; nerozpoznám pohromu, která by je mohla postihnout; jak bych ji mohl odvrátit! Třeba začali rozhazovat a pořádajf někde v zahradní restauraci slavnost a jiní se na té slavnosti na útěku do Ameriky na chvilku zastaví.

Když se pak večer po pracovním dni obchod zavře a já náhle před sebou vidím hodiny, kdy nebudu moci pracovat pro neutuchající potřeby svého obchodu, tu mé vzrušení, jež jsem ráno vyslal daleko kupředu, do mne vtrhne jako vracející se příliv, avšak nezdrží se ve mně a bez cíle mě strhne s sebou.

A přece nemohu tohoto rozmaru vůbec využít a nezbývá mi než jít domů, poněvadž mám obličej a ruce špinavé a zpocené, šaty umazané a zaprášené, na hlavě čepici z krámu a střevíce poškrábané od hřebíků z beden. Jdu pak jako po vlnách, luskám prsty obou rukou a dětem, které jdou proti mně, přejedu dlaní po vlasech.

Ale cesta je krátká. Hned jsem u sebe v domě, otevřu dveře od výtahu a nastoupím.

Vidím, že jsem ted náhle sám. Druzí, kteří musí stoupat po schodech, se při tom trochu unaví, s chvatně dýchajfcími plícemi musí počkat, než jim někdo přijde otev…