Ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamějších spisovatelů všech dob. Zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu. Po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní – jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským. V roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petraševského (1821-1866), v němž se scházela ruská inteligence.
Tento kroužek byl však odhalen a označen jako protistátní a Dostojevskij byl akožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími „petraševci“ odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850-54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854-59). Roku 1859 Dostojevskij onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn. Na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním.
V šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám. V té době hlásal návrat k patriarchálním základům národního života jako záchraně před důsledky moderních civilizačních procesů. Byl spoluvydavatelem listů ‚Epocha‘ a ‚Vremja‘.
Ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci. Demonstroval krizové příznaky v psychologii současné společnosti, zhoubně poznamenávající lidské vztahy, zachytil soudobé hnutí anarchistických teroristů i morální a existenciální problematiku. Ke konci života byl výrazně ovlivněn mysticismem.
Dostojevskij byl celý svůj život epileptikem, kvůli čemuž nakonec i zemřel. Paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem.
Člověk si zvykne na všechno, lotr.
Zločin a trest
Mluvit nesmysly — to je jediné privilegium člověka, které jej odlišuje od ostatních živočichů.
Zločin a trest
„Jsi gentleman,“ říkali mu. „Neměls zabíjet lidi sekyrkou; tím se nemá gentleman zabývat.“
Zločin a trest
Lidé někdy mluví o zvířecí krutosti, ale to je velká nespravedlnost a urážka zvířat. Zvíře nemůže být nikdy tak kruté jako člověk, tak umělecky kruté. Tygr jen trhá a hryže, to je vše, co svede. Nikdy ale nepřibije druhého člověka za uši, i kdyby toho byl schopen.
Bratři Karamazovi
Myslím, že ďábel neexistuje, avšak člověk jej vytvořil, vytvořil jej jako svůj obraz a podobu.
Bratři Karamazovi
Kdybys zničil v lidstvu víru v nesmrtelnost, nevyschla by pouze láska, ale všechna životní síla, která udržuje život světa.
Bratři Karamazovi
Krása je strašná a děsná věc! Je hrozná, neboť ji nikdo nepronikl, Bůh před nás neklade nic než hádanky. Zde se hranice setkávají a všechny protiklady existují bok po boku.
Bratři Karamazovi
Hrozné je, že krása je tajemná a právě tak hrozná. Bůh a ďábel zde bojují na bojišti lidského srdce.
Bratři Karamazovi
Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.
Bratři Karamazovi
Když vyženou Boha ze země, my jej ubytujeme v podsvětí.
Bratři Karamazovi
Chceš-li být ctěn ostatními, velkou věcí je ctít sám sebe. Jen tím, pouze sebeúctou donutíš ostatní, aby tě ctili.
Uražení a ponížení
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
