Mary Shelleyová byla anglická spisovatelka, známá především jako autorka gotického románu “Frankenstein aneb moderní Prométheus” (1818), který je považován za jedno z prvních děl science fiction.
Narodila se v roce 1797 v Londýně jako Mary Wollstonecraft Godwin v londýnské čtvrti Somers Town. Její matka, Mary Wollstonecraftová, byla významnou feministickou filozofkou a autorkou díla “Obhajoba práv ženy” (1792). Otec, William Godwin, byl politický filozof a spisovatel, známý svými anarchistickými názory. Matka zemřela pouhých 11 dní po porodu, a tak Mary vyrůstala pod vedením otce, který jí poskytl bohaté, i když neformální vzdělání a vštěpoval jí své liberální politické teorie.
V roce 1814 se Mary seznámila s básníkem Percy Bysshe Shelleym, který byl tehdy ženatý. Navzdory společenským konvencím spolu uprchli do Francie a následně cestovali po Evropě. Po návratu do Anglie čelili finančním potížím a společenskému odsouzení. V roce 1816, po tragické smrti Shelleyho první manželky Harriet, se Mary a Percy vzali.
Téhož roku strávili léto u Ženevského jezera ve společnosti lorda Byrona a dalších literátů. Během této doby vznikla slavná sázka o napsání strašidelného příběhu, která inspirovala Mary k napsání “Frankensteina”. Román vypráví o vědci, který stvoří živou bytost, jež se obrátí proti němu, a zkoumá témata etiky vědeckého pokroku a lidské odpovědnosti. Kniha byla poprvé vydána anonymně v roce 1818 a setkala se s pozitivním ohlasem.
Po smrti manžela v roce 1822 se Mary vrátila do Anglie, kde se věnovala výchově jejich jediného přeživšího syna Percyho Florence a literární tvorbě. Pokračovala v psaní románů, jako například “Valperga” (1823), “Poslední člověk” (1826) či “Lodore” (1835). Kromě toho se zasloužila o vydání a propagaci děl svého zesnulého manžela, čímž přispěla k jeho literárnímu odkazu.
Mary Shelleyová zemřela v Londýně v roce 1851 ve věku 53 let na následky mozkového nádoru. Její dílo, zejména “Frankenstein”, zůstává dodnes významné a inspiruje nespočet adaptací a interpretací v literatuře, filmu i divadle.
Osamělá bytost je instinktivně tulákem.
My musíme své životy žít, nikoli hrát.
I tam, kde lásku a náklonnost neposilují vynikající vlastnosti, udržují si přátelé z dětství nad námi jistou moc, a tu může nějaký pozdější přítel stěží získat.
Jenže život je vytrvalý a nejpevněji lpí u toho, kdo ho nejvíc nenávidí.
…kdo může spočítat, kolik let je polovina věčnosti?
Člověk se návyků z věku šestnácti let nezbaví nikdy.
Lepší sejít v naprostém deliriu, než se stát obětí metodického nerozumu špatně namířené lásky.
Jak skvělý člověk to musel být v dobách, kdy byl šťasten, jestliže je tak ušlechtilý a dobrý v utrpení.
Smutek dělá člověka dětinským, zoufalým, blouznivým.
Trojí ujištění nepřinese nic tam, kde prvním ujištěním bylo pohrdnuto.
V současném stavu vývoje světa nelze rozvinout žádnou lidskou schopnost ani rozšířit morální principy bez důkladného obeznámení s knihami.
Mary W. Shelleyová
