Uražení a ponížení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

79 

Elektronická kniha: Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Uražení a ponížení (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: dostojevskij22 Kategorie:

Popis

E-kniha Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Anotace

Nadějnému spisovateli Ivanu Petroviči se stane podivná věc. Starý muž, kterého pravidelně vídává sedět tiše v rohu cukrárny, mu náhle zemře v náručí. Jeho smrt ho přivede k starcově týrané vnučce a oklikou zpátky i k milované Nataše, která je pro zakázanou lásku k nezodpovědnému Aljošovi zavržena vlastní rodinou. Dodnes velmi diskutovaný román je pozoruhodnou sondou do hloubky lidských duší a nemilosrdně odhaluje krutost i neřesti tehdejší ruské společnosti.

O autorovi

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

[11.11.1821-9.2.1881] Ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamějších spisovatelů všech dob. Zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu. Po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní – jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským. V roce 1846 se připojil ke kroužku...

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Uražení a ponížení“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ČÁST ČTVRTÁ

1

Nebudu líčit své rozhořčení, přestože se dalo všecko očekávat, byl jsem ohromen; jako by byl přede mnou vyvstal v celé své obludnosti naprosto nenadále. Mé pocity byly ostatně nejasné, pokud si vzpomínám; byl jsem zdeptán, zkrušen a bezedný stesk mi hlodal v srdci stále víc a víc; bál jsem se o Natašu. Tušil jsem, že ji čekají velké strasti, a smutně jsem si lámal hlavu, jak se jim vyhnout, jak jí ulehčit poslední okamžiky před konečným rozuzlením celého případu. Rozuzlení bylo nad všecky pochybnosti. Blížilo se, a kdož by neuhodl, jaké bude!

Ani jsem nezpozoroval, jak jsem došel domů, ačkoli na mne pršelo celou cestu. Byly už tři hodiny ráno. Sotva jsem zaklepal na dveře svého bytu, ozval se nářek a dveře se chvatně odmykaly, jako by byla Nelly ani nešla spát, ale hlídkovala celou dobu přímo na prahu. Svíčka hořela. Pohlédl jsem Nelly do obličeje a zděsil se; byl úplně změněný; oči jí horečně svítily a hleděly nějak divoce, jak by mě nepoznávala. Měla prudkou horečku.

„Nelly, co je ti, jsi nemocná?“ Naklonil jsem se k ní a objal ji.

Rozechvěle se ke mne přitiskla, jako by se něčeho bála, a cosi říkala rychle a překotně; snad na mne čekala, aby mi to mohla honem povědět. Avšak její slova byla nesouvislá a podivná. Ničemu jsem nerozuměl, neboť blouznila v horečce.

Honem jsem ji vedl k lůžku. Ale pořád se ke mně vrhala a pevně se ke mně tiskla jako ve strachu, jako by mě prosila, abych ji před někým ochránil, a když už si lehla do postele, pořád mě ještě chytala za ruku a pevně se jí držela v obavě, abych zase neodešel. Byl jsem tak otřesen a nervově rozrušen, že jsem se při pohledu na ni dal do pláče. Také jsem byl nemocen. Když uviděla, že pláču, dlouho a strnule si mě prohlížela s usilovnou, napjatou pozorností a nejspíš se snažila něco si ujasnit a pochopit. Bylo vidět, že jí to dá velkou námahu. Konečně jí v obličeji svitlo cosi jako myšlenka; po těžkém záchvatu padoucnice obvykle nemohla určitou dobu dát myšlenky dohromady, ani zřetelně vyslovovat. Tak se dělo i nyní. S největším úsilím se přemohla, aby mi něco řekla, a když poznala, že nerozumím, natáhla r…