Idiot

9

  Od události vylíčené v předešlé kapitole uplynuly dva týdny a situace hrdinů našeho vyprávění se tak změnila, že je nám zatěžko pokračovat bez zvláštního vysvětlení. A přece cítíme, že se musíme omezit na prostý výčet skutečností, pokud možno bez zvláštního výkladu, a to z důvodů velmi prostých, neboť jsme sami velmi na rozpacích, jak vysvětlit mnohé, co se zběhlo. Takový úvod se může zdát čtenáři velmi zvláštní a nejasný: jak může člověk něco vyprávět, aniž o tom má jasnou představu a vyhraněný názor? Abychom se neoctli v postavení ještě trapnějším, raději se vynasnažíme vysvětlit vše na příkladu a laskavý čtenář snad pochopí, v čem spočívají naše rozpaky, tím spíš, že tento příklad nebude odchylkou, nýbrž naopak přímým a bezprostředním pokračováním našeho příběhu.

Během zmíněných dvou týdnů, to jest začátkem července, se příběh našeho hrdiny a obzvláště poslední události tohoto příběhu mění v podivnou, velmi rozmarnou a málem neuvěřitelnou a zároveň i dosti příkladnou historku. Šířila se ponenáhlu po všech ulicích sousedících s vilami Lebeděva, Pticyna, Darji Alexejevny a Jepančinových, stručně řečeno téměř po celém městě a dokonce i po okolí. Takřka celá veřejnost – místní obyvatelstvo, letní hosté i výletníci, přijíždějící na koncert, všichni si začali v tisíci obměnách vyprávět příhodu o tom, jak jistý kníže, který způsobil skandál v počestné a vážené rodině, když odmítl dívku z této rodiny, s kterou byl již zasnouben, podlehl svodům známé hetéry, zpřetrhal všechny staré svazky a přes všechny hrozby a prosby, přes všeobecné veřejné pohoršení se hodlá v nejbližších dnech zde v Pavlovsku s onou ženou pochybné pověsti oženit docela veřejně před očima všech, se vztyčenou hlavou a přímým pohledem. Tato historka byla do té míry vyšperkována skandály, bylo do ní zapleteno tolik význačných osobností a tolik fantastických a záhadných podrobností, a naopak se zas předkládala s tak nevyvratitelnými a názornými fakty, že všeobecná zvědavost a klepaření tu byly ovšem velmi omluvitelné. O nejvýstižnější, nejvtipnější a spolu nejpravděpodobnější výklady se staralo několik seriózních klepařů z oné čeledě rozumbradů, kteří vždy a v každé společnosti především mají naspěch objasnit události ostatním, vidí v tom své poslání a nezřídka i potěšení. Podle jejich výkladu mladý muž z dobré rodiny, kníže, bezmála boháč a zároveň prosťáček, který téměř neznal rusky, ale demokrat, popletený soudobým nihilismem objeveným panem Turgeněvem, tedy tento člověk se prý zamiloval do dcery generála Jepančina a domohl se toho, že ho v rodině přijali jako ženicha. Ale kníže prý selhal podobně jako onen zakuklený ateista, onen francouzský seminarista, o němž se právě psalo v novinách, že se dal úmyslně vysvětit na kněze, sám úmyslně o vysvěcení žádal, podrobil se všem obřadům, klaněl se, líbal a přísahal. Avšak na druhý den v otevřeném dopise oznámil svému biskupovi, že jelikož nevěří v Boha, pokládá za nečestné klamat lidi a dát se od něho zbůhdarma živit, a proto se zříká své včerejší kněžské hodnosti a otiskuje svůj dopis v liberálních novinách. Také kníže prý úmyslně vyčkal slavnostního večírku pořádaného rodiči jeho nevěsty, na němž byl představen četným význačným osobnostem, aby tu posléze hlasitě a přede všemi vyjevil své názory, vyčinil ctihodným hodnostářům, veřejně a urážlivě se zřekl své nevěsty; a když se pak vzpíral sluhům, kteří ho vyváděli, rozbil nádhernou čínskou vázu. K tomu se dodávalo v podobě soudobé charakteristiky mravů, že onen bláhový mladý muž svou nevěstu, generálovu dceru, skutečně miloval, ale zřekl se jí výhradně z nihilismu a kvůli nastávajícímu skandálu, protože si nechtěl odepřít potěšení oženit se před očima celé společnosti se zkaženou ženou, a tak dokázat, že podle jeho názorů neexistují ani ženy zkažené, ani ženy ctnostné, nýbrž pouze ženy svobodné vůle; že ve společenské a zastaralé rozlišování nevěří a uznává pouze „ženskou otázku“. A konečně že zkažená žena stojí v jeho očích dokonce poněkud výš než nezkažená. Toto vysvětlení vypadalo docela věrohodně a bylo přijato většinou letních hostů, neboť se denně potvrzovalo čerstvými událostmi. Mnoho okolností ovšem zůstalo nevysvětlených; povídalo se, že ubohá dívka svého ženicha, podle některých „svůdce“, tak milovala, že k němu přiběhla hned nazítří po tom, co ji opustil, zrovna když seděl u své milenky. Jiní naopak ujišťovali, že ji úmyslně zavlekl ke své milence čistě z nihilistických pohnutek, to jest proto, aby ji zostudil a ponížil. Ať tomu bylo jakkoli, zájem o událost den ze dne vzrůstal, zvláště proto, že se skandální svatba měla zřejmě a nepochybně uskutečnit.

A tu kdybyste se nás zeptali ne na nihilistické zabarvení události, nýbrž pouze a jednoduše na to, do jaké míry odpovídá stanovená svatba skutečným tužbám knížete, jaké tyto tužby v přítomné chvíli opravdu jsou, jak bychom mohli označit současné duševní rozpoložení našeho hrdiny a tak dále a tak podobně, pak musíme doznat, že bychom byli tuze na rozpacích, jak odpovědět.

Víme jedině, že svatba byla vskutku stanovena a že sám kníže pověřil Kellera, Lebeděva a jakéhosi jeho známého, kterého Lebeděv při této příležitosti knížeti představil, aby převzali všechny starosti s tím spojené, jak po stránce církevních obřadů, tak po stránce hospodářské; že jim bylo přikázáno nelitovat peněz a že na svatbu naléhavě pospíchala Nastasja Filippovna; že za družbu knížeti byl určen Keller a Nastasje Filippovně na svou vlastní ohnivou prosbu, pak Burdovskij, jenž přijal tento úkol s nadšením; a že svatba byla stanovena na začátek července. Ale kromě těchto dosti přesných okolností známe ještě některá fakta, která nás značně matou zejména proto, že odporují faktům předchozím. Například máme silné podezření, že když kníže pověřil Lebeděva a ostatní péčí o uspořádání svatby, již téhož dne snad zapomněl, že má obřadníka, družbu a svatbu, a provedl přípravy tak rychle a přenesl další starosti na bedra jiných jedině proto, aby už na tuto věc nemusel myslet, a snad dokonce proto, …