Povídky

NĚŽNÁ
Fantastická povídka

ÚVODEM

Prosím čtenáře za prominutí, že tentokrát namísto obvyklého Deníku jim předkládám pouze povídku. Ale zaměstnávala mě skoro celý měsíc. V každém případě prosím o shovívavost.

Nyní k vlastní povídce. Dal jsem jí podtitul fantastická, ačkoliv ji považuji za hluboce reálnou. Ale fantastická je svou formou, což také pokládám za nutné předem vysvětlit.

Jde o to, že to není ani povídka, ani zápisky. Představte si muže, jehož žena před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna a teď leží před ním na stole. Muž je zmatený, dosud si nestačil uspořádat myšlenky. Přechází po pokojích a pokouší se vysvětlit, co se vlastně stalo, „soustředit se“. Přitom je to beznadějný hypochondr, jeden z těch, kteří trpí samomluvou. A tak hovoří sám k sobě, vypráví celý příběh, ujasňuje si ho. Přes zdánlivou souvislost svých slov si při líčení vlastních pocitů několikrát protiřečí a prohřešuje se proti logice. Sebe ospravedlňuje, ji obviňuje a pouští se do obšírných nepodstatných výkladů: v tom se projevuje nedostatek logiky a soucitu, ale i hluboký cit. Postupně si celý případ ujasňuje, „soustřeďuje se“. Řada vyvolaných vzpomínek ho nevyhnutelně přivádí k pravdě a ta zušlechťuje jeho mysl a srdce. V porovnání s chaotickým začátkem se na konci mění i tón vyprávění. Pravda se před ním objevuje poměr…