vztahy

  /   / Andělovi Nickymu  / Budu tě navždy milovat  / a v mém srdci zůstaneš stále se mnou.  / Máma  /   / A také Julii,  / která byla Nickyho andělem  / i mým.  /   / Vím, že teď jsou spolu a šťastní,  / smějí se, milují.  / Než se opět shledáme,  / budete nám oba velmi chybět.  /   / S láskou D. S. /  

Více
  • 7. 3. 2025

Adam s Maggie letěli na Svatého Bartoloměje jeho letadlem a vzali s sebou i Carole. Bylo to poprvé, co se setkali s Charlieho přítelkyní, ale než přistáli, staly se z Maggie a Carole téměř kamarádky. Byly tak odlišné, jak jen dvě ženy můžou být, ale zatímco Adam podřimoval, vyprávěla Carole o svém centru a dětech, o které se tam stará, a Maggie o svém dětství, o pěstounech, o práci v Pier 92, o studiu…

Více
  • 7. 3. 2025

Oddával je kněz a rabín jim požehnal. Všechny děti stály kolem nich. Byly to jejich první společné děti a oba věděli, že mnohé z nich s nimi zůstanou. A při troše štěstí budou mít i vlastní děti, ačkoli on nikdy nezapomene na své ztracené syny. Amadea tedy nakonec přece jen přijala sliby, ty, které chtěla přijmout, byť byly jiné, než kdysi předpokládala. Život se všemi svými odbočkami, strachy a bolestmi…

Více
  • 7. 3. 2025

Isabelle zůstala ve Washingtonu čtyři dny. Senátor ve volbách skutečně vyhrál, z čehož měla radost hlavně kvůli Billovi. Viděla ho v televizním zpravodajství, jak sedí v senátorově týmu. Nezavolal jí a ona ho už neobtěžovala. Věřila, že ji miluje, ovšem jeho tvrdohlavost a odhodlání se obětovat mu nedovolily odhodit zábrany a oddat se životní lásce, za jejíž získání by jiný muž na jeho místě položil i…

Více
  • 7. 3. 2025

Svatební den se probudil do slunečného červnového rána. Bylo příjemně teplé počasí a vál mírný větřík. V dáli na moři bylo vidět několik člunů a Safe Harbour snad nikdy nebyl malebnější. / V půl dvanácté přijel kněz a obřad měl začít v poledne. Ophélie měla na sobě jednoduché bílé krajkové šaty ke kotníkům a v ruce držela kytici tuberóz. Vanessa a Pip měly…

Více
  • 7. 3. 2025

Když se žena zeptala trestance, zdali má nůž, stál tam v šatech ze sypkoviny, z kterých crčela voda a kvůli kterým na něho stříleli, podruhé dokonce kulometem, v těch dvou případech, kdy od chvíle, co před čtyřmi dny opustil hráz, spatřil vůbec nějakou lidskou činnost, a bylo mu právě tak, jak mu bylo v ujíždějící pramičce, když žena radila, aby si raději pospíšili. Pocítil stejnou neslýchanou urážku…

Více
  • 2. 3. 2025

BYLA MI VELICE SYMPATICKÁ, NEJEN PROTO, ŽE byla velice inteligentní, vynikající čtenářka, vždy veselá a příjemná, ale také kvůli jejímu jménu – Ruth. I když jsem už dávno zapomněl příběh Rút ze Starého zákona, to jméno mi stále zvoní jako zvon. / Tato Ruth, která byla shodou okolností Židovkou, z nějakého důvodu připomínala biblickou Rút. Byla ženou mého velice blízkého přítele, jednoho z několika mála…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

Když jsem tehdy v pondělí ráno nastoupila do tramvaje a prodrala se dovnitř, na první pohled upoutal moji pozornost muž uprostřed vozu. / Dusno člověka kroutilo a ždímalo, tak parný červen jsem snad ještě nezažila. Protože jsem měla teprve před dovolenou, snášela jsem vedro dobře, s pocitem, že mám ještě pro co žít. Vnitřek tramvaje čpěl potem, prádlo na lidech zrovna nahlas vzdychalo. Ulice byly vyprahlé na kost, tramvaj se sunula jako zahmyzená otrokářská loď – ale obsahovala tolik náručí, jednu vedle druhé, jednu na druhé, namačkané, jenže lhostejné. Lhostejné, a s takovými možnostmi. / Podívala jsem se znova na onoho člověka: mužný obličej, tvrdý, ale samé …

Více
  • 16. 9. 2024

Další signály / Havel znaven dlouhou promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: „Netušila jsem, doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii, jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem,…

Více
  • 22. 8. 2024

Terezka absolvuje řadu vyšetření, včetně magnetické rezonance.  Ondřej mě opakovaně nabádá, ať myslím na Kryštůfka a nestresuji se. Pitomec! Copak to jde? Copak jde zastavit ten proud vzpomínek, řetěz Terezčiných úsměvů, zvonivý hlásek do telefonu, každé „ahoj teto“  a „jé, děkuju!“ ? Copak jde zastavit proud vzpomínek, co spouštějí slzy spolehlivěji než krájení cibule? / „Musíš myslet na…

Více
  • 26. 3. 2024

SPOLEČNÁ VYCHÁZKA / Jedním z romantických rituálů, které si vytvořili Robert a Cher, je chodit spolu na procházky. Cher chodí na procházky ráda. Na počátku jejich vztahu byl Robert spíše pracovní maniak. Když se ho Cher ptala, jestli nechce jít na procházku, odpověděl vždycky že ne, že má moc práce. / Jednou si uvědomil, že taková procházka zabere nanejvýš čtvrt hodiny, a protože Cher ráda chodí, pravděpodobně to prospěje jejich vztahu. Vzpomněl si, že…

Více
  • 13. 5. 2023