Kniha přátel (Henry Miller)

DALŠÍ ŽENY V MÉM ŽIVOTĚ

Předmluva

PŘED PÁR DNY JSEM MĚL NAROZENINY - ŠESTAOSMdesáté. Myslel jsem si, že už toho moc nenapíšu, jestli vůbec něco.

Dvě spolu nesouvisející události posledních dní hrozí, že změní mé rozhodnutí, a já napíšu ještě alespoň jednu knihu. Prvním důvodem byla nepřítomnost poměrně velkého kusu akvarelového papíru, který ležel na klavíru. Byl tam několik týdnů a naráz je pryč. Na něm byla naškrábána, páté přes deváté, jména téměř všech žen, které hrály nějakou roli v mém životě. Vzpomínám si, že jsem řekl svému synovi Tonymu, který ten list náhodou objevil, aby na něj dával dobrý pozor. Ne že bych zrovna pomýšlel psát o všech těch stvořeních.

Druhou příčinou byla Simenonova poznámka v jeho knize Když jsem byl stár. Konstatoval, že není spisovatel (bohužel), ale romanopisec, a že být romanopiscem působí více bolesti, než nadšení. Ta poznámka mi leží v žaludku. Ptal jsem se sám sebe, jak bych se já zařadil. Okamžitě jsem usoudil, že zcela jistě nejsem romanopisec. Ať je to dobře nebo špatně, od samého začátku mé literární kariéry jsem se považoval za spisovatele, za budoucího velmi významného spisovatele. Romány nejsou nic pro mne, i když mnozí z mých čtenářů považují příhody, které popisuji, za vymyšlené. Já sám jsem na rozpacích, když je mám někam zařadit.

Abych se ale vrátil k ženám, jejichž křestními jmény jsem pokryl list akvarelového papíru. Z nějakého mně neznámého důvodu mám teď nutkání o nich psát. Možná nepoužiji jejich pravá jména, neslibuji navíc, že budu úplně pravdomluvný nebo přesný v tom, co o nich napíšu. Nejradši o nich přemýšlím jako o Jeunes Filles en Fleur, jak zní trefný název jednoho Proustova svazku. Proustův překladatel Scott Moncrieff pojmenoval tento svazek V kvetoucím háji, což není nic menšího než božské osvícení.

Hlavním motivem mého psaní o těchto ženách je vyvolání atmosféry časů, ve kterých žily. Nebudu předstírat, že podám jejich životní příběhy, ale jen jejich esenci a vůni, jak jsem ji tehdy vychutnával. Nebudu vám ani namlouvat, že jsem se všemi spal.

V tomto punktu to byl spíše Simenon, kdo lámal rekordy. I když jsem ve svých předchozích pracích hodně zabýval sexuální stránkou mých vztahů se ženami, musím nicméně teď konstatovat, že ženy, o kterých jsem psal, měly mnohem více jiných stránek, než ty, o kterých jsem psal já. Žena je nevyčerpatelný námět. Jako cokoli jiného, řekne skeptik. Ale podle mého skromného mínění je na ženě víc, než aby vyjadřovala nekonečnost sexu.