KAPITOLA (5)
Příští ráno bylo jako vichřice – snídaně jako obvykle, handrkování o kapesné, úprk do metra, slib, že ji po večeři vezmu do kina. Pro ni to všechno byl patrně jen zlý sen, na který se bude snažit v průběhu dne zapomenout. Pro mě to byl začátek vysvobození. Už o tom všem nepadla ani zmínka. Bylo to však stále tady a vše bylo díky tomu jednodušší. Nevěděl jsem, na co myslela ona, ale to, na co jsem myslel já, bylo velice jasné a definitivní. Kdykoliv jsem přistupoval na nějaký její požadavek nebo prosbu, říkal jsem si v duchu: „Fajn, tak to je všechno, co po mně chceš? Udělám pro tebe všechno, jenom ti odmítám poskytnout iluzi, že s tebou budu žít celý zbytek svého života.“
Ona byla nyní k sobě shovívavější ohledně uspokojování své bestiální povahy. Často jsem se sám sebe ptal, jakou vymýšlí sama pro sebe omluvu pro tyto své mimomanželské, pre nebo postmorganatické záchvaty. Rozhodně do nich dávala srdce i duši. V posteli teď byla mnohem lepší než v oněch prvních dnech, kdy měla ve zvyku dávat si pod zadek polštář a snažila se políbit strop. Mám za to, že teď souložila se zoufalstvím. Mrd kvůli mrdu a ďábel teď hráli prim.
Uplynul týden a já neviděl Maru. Maud mě požádala, zda bych ji nevzal do divadla v New Yorku. Do divadla přímo naproti tančírně. Celé představení jsem seděl jako na jehlách a myslel na Maru, která byla tak blízko a přitom tak daleko. Myslel jsem na ni tak úporně a neodbytně, že když jsme vycházeli z divadla, dal jsem průchod nápadu, který jsem neměl sílu potlačit: „Což takhle zajít tam,“ ukázal jsem na tančírnu, „a seznámit se s ní?“ Bylo to kruté a já toho litoval v okamžiku, kdy jsem to vyslovil. Maud se na mě podívala, jako bych ji udeřil pěstí. Okamžitě jsem se omluvil, vzal ji za ruku a vedl ji opačným směrem. „To byl jen takový nápad,“ říkal jsem při tom. „Nechtěl jsem ti ublížit. Myslel jsem si, že bys na ni mohla být zvědavá, to je všechno.“ Neodpověděla. Já už se dál nesnažil ji konejšit. V metru vklouzla její ruka do mé a zůstala tam, jako by tím chtěla říct: „Rozumím, prostě jsi byl netaktní a bezmyšlenkovitý jako obvykle.“ Po cestě domů jsme se zastavili v její oblíbené cukrárně na zmrzlinu. Nad pohárem francouzské zmrzliny se pak pomalu rozhovořila o běžných domácích starostech, což bylo znamení, že na celý incident zapomněla. Francouzská zmrzlina, kterou považovala za luxusní, v kombinaci s čerstvě otevřenou ránou v ní vyvolala milostnou touhu. Místo aby se svlékla v ložnici jako obvykle, šla nahoru do koupelny, která sousedila s kuchyní, nechala dveře otevřené a začala odkládat jeden kus oděvu po druhém, pomalu a promyšleně, skoro jako striptérka. Když pak stála a česala si vlasy, zavolala mě, abych si přišel prohlédnout modřinu na jejím stehně. Stála tam nahá až na boty a punčochy, dlouhé vlasy jí splývaly na ramena.
Pečlivě jsem zkoumal modřinu, protože jsem věděl, že chce, abych to tak dělal, a tu a tam jsem se dotkl jejích stehen, jako bych pátral po dalších menších zraněních, která mohla přehlédnout. Současně jsem se klidným a nezúčastněným hlasem vyptával na různé věci, což jí umožnilo oddat se chladnokrevnému pichu, aniž by si to připouštěla. Když jsem jí řekl tónem profesionálního lékaře: „Myslím, že by sis měla raději lehnout na stůl v kuchyni, abych tě mohl lépe prohlédnout,“ učinila tak bez námitek a doširoka roztáhla nohy. Nechala mě zasunout prst dovnitř bez skrupulí, protože si najednou vzpomněla, že po jednom pádu před lety jí tam vevnitř zůstal malý nárůstek, nebo aspoň si to myslela, a dělalo jí to starosti. Možná když jí tam budu strkat prst vždycky tak jemně, podaří se jí ho udržet pod kontrolou atd. atd. Ani ji nevyvedlo z míry, když jsem nadhodil, aby tak chvíli vydržela, zatímco já si odložím šaty, protože v kuchyni je příliš teplo, tak blízko u kamen a tak dále a tak dále. A tak jsem ze sebe všechno shodil s výjimkou bot a ponožek a s erekcí, s jakou bych mohl štípat dříví, jsem k ní přistoupil a pokračoval v prohlídce. Nyní jsem si zase já vzpomně…
