7
První rande Becky a Buzze Watsona se vydařilo navzdory skutečnosti, že Becky většinu večera mluvila o Johnnym. Buzz ji vzal do kina a do Joeovy restaurace na hamburger. Byl to podnik, kam Becky s Johnnym mířili ten osudný večer, než došlo k nehodě. Už za studií tam spolu rádi chodívali.
Nyní vyprávěla Buzzovi o letech, která prožila s Johnnym na střední škole.
Johnny chvíli seděl vedle ní a při vzpomínkách na společné zážitky se usmíval. V jejím podání se teď zdály ještě úžasnější.
Několikrát na něj zpříma pohlédla, ale neviděla ho.
Postupem času si musel Johnny s jistou nevolí přiznat, že Buzz je opravdu milý mladík, přestože ho ještě ve škole považoval za nafoukance.
Byl to jeden z mála „zazobanců“, kteří chodili do jejich školy. Jeho otec vlastnil úspěšný řetězec obchodů s alkoholem, jehož pobočky se rozmáhaly po celé jižní Kalifornii. Buzz každé léto jezdil s rodinou do Evropy a řídil elegantní limuzíny.
Trpělivě Becky naslouchal a poznamenal, že Johnnyho, i když se s ním moc neznal, odjakživa považoval za skvělého kluka. Nesnažil se změnit téma ani zastavit příval vzpomínek, které z Becky prýštily jako vodopád. Několikrát se jí oči zalily slzami a Buzz ji vzal něžně za ruku.
Ani cestou domů si k ní nic nedovolil. Vyprávěl jí o Kalifornské univerzitě v Los Angeles i o tom, že se tam hodlá příští semestr vrátit. Otec však v létě onemocněl a potřeboval, aby mu někdo pomohl s obchody. Buzz jako nejstarší syn pro něj od čtrnácti let pracoval vždy o prázdninách a v taky létě.
Vypadalo to, že toho o oboru, v němž otec podniká, hodně ví. Vyprávěl o dobrých vínech a stručně se zmínil i o jejich základních charakteristických rysech.
Každé léto jezdili na měsíc do Francie – otec tam čerpal nové zkušenosti s pěstováním a zpracováním vinné révy. Také Buzz se hodně naučil, prý rozhodně víc než jeho mladší sourozenci, kteří se zatím o otcovu živnost moc nezajímají.
Bylo zřejmé, že ho Becky velmi upoutala. Dobře si na ni vzpomínal a připadala mu stále stejně půvabná jako dříve na škole. Prozradil jí, že tenkrát toužil pozvat ji na maturitní ples, ale najisto věděl, že by kvůli Johnnymu odmítla. Teď si ji chvilkami dobíral a prohlásil, že tehdy ho vůbec nebrala na vědomí.
Usmála se. „Ale brala, jen jsem netušila, že se ti líbím.“
Kdysi vedle sebe seděli na hodině francouzštiny, ale ve společnosti mladíků o dva roky starších než ona neměla odvahu začít se s někým bavit.
„Tehdy jsem měl dojem, že jestli tě pozvu, Johnny mě zabije,“ dodal se smíchem. „A kromě toho jsem sám nevěděl, proč bys o mě vlastně měla stát. Johnny byl fotbalová hvězda.“
Zato teď viděla Becky leccos, co se jí na Buzzovi líbilo. Zdál se jí citlivý, zralý, inteligentní a pohledný. Dokonce se choval kultivovaněji a dospěleji než Johnny. Bylo mu skoro jedenadvacet a Becky už připadal jako muž.
„Je to moc hezký večer, Becky, i když chápu, že pro tebe musí být těžké takhle si s někým vyjít,“ poznamenal.
Johnny byl jediný, s kým kdy chodila a do koho se zamilovala. Nic však nezmění skutečnost, že zemřel. Věděla, že nemůže celý život jen tesknit a oplakávat ho.
Upozornila Buzze, že ještě není připravená na další vztah. Přesto si s ním ráda povídala a poslouchala jeho vyprávění o univerzitě, přátelích, otcově podnikání i o době, kterou strávil ve Francii.
Měl rád děti a stejně jako ona pocházel z početné rodiny. Byl nejstarší ze šesti a ona nejstarší z pěti sourozenců.
I přes odlišnou finanční situaci je řada věcí spojovala.
Na konci večera se jí zeptal, zda si s ním nechce v sobotu večer opět zajít na večeři.
„Ráda, Buzzi,“ odpověděla prostě, zatímco jí pomáhal vystoupit z auta. Řídil mercedes, který mu otec koupil přede dvěma lety k zahájení univerzitního studia.
Při večeři se zmínil, že si za hlavní obor zvolil ekonomiku a do budoucna by moc rád dosáhl akademického titulu. Becky mu pověděla, že chce na jaře znovu požádat o stipendium a na podzim, když to dobře dopadne, půjde studovat. Zatím je ovšem šťastná, že má práci v lékárně a …
