7
Druhý den ráno Sylvia vstala brzy. Probudila se, a když vedle sebe uviděla spícího Graye, na pár vteřin strnula překvapením, ale potom se k němu s blaženým úsměvem přitiskla. Jestli jejich vztah oba berou vážně, bude to pro ni velká změna. A pro něj také. V Grayově životě zatím nebyla žádná normální žena a Sylvia byla dlouho bez partnera.
Tiše vyklouzla z postele a šla se osprchovat. Nechala ho spát co nejdéle. Připravila mu snídani, přinesla ji do postele, a teprve potom ho probudila. Bylo to na hony vzdálené tomu, co znal u žen, které živil, ošetřoval, opatroval a podával jim léky, protože byly příliš nezodpovědné nebo klesly tak hluboko, že se o sebe nedokázaly postarat samy. Ohromeně zíral na Sylvii, která před něho položila podnos a políbila ho na rameno. Byl krásný, jak ležel s rozcuchanými vlasy v její posteli. Ráda se na něj dívala, byl silný, zajímavý a velmi mužný.
„Zemřel jsem a ocitl se v nebi, nebo se mi to jenom zdá?“ Založil si ruce za hlavou. „Nepamatuju se, že by mi někdy někdo donesl snídani do postele, když nepočítám studenou, dva dny starou pizzu na papírovém ubrousku.“ Sylvia dokonce dala na tác i vázu s jednou růží. Bavilo ji ho hýčkat. Scházel jí někdo, koho by mohla obskakovat. Dlouho se starala o děti a manžela. Potom všichni odešli a teď byla nadšená, že má Graye.
„Promiň, že jsem tě vzbudila,“ omlouvala se. Bylo deset, a než půjde do galerie, chtěla se zastavit u něj v ateliéru, jak se večer dohodli. Podíval se na hodinky a nechtěl věřit svým očím.
„Proboha! V kolik jsi vstala?“
„Kolem sedmé. Málokdy si přispím.“
„Já také. Ale dnes v noci jsem spal jako mimino.“ Usmál se na ni a šel se učesat a vyčistit si zuby. Za pár minut se vrátil a uvelebil se s podnosem v její pohodlné posteli. „Rozmazlíš mě, Sylvie. Budu tlustý a líný.“ To nehrozí, usoudila. Podala mu noviny, které si přečetla, když v kuchyni snídala toasty a kávu. Vrhl do nich letmý pohled a odložil je. Chtěl si raději povídat s ní.
Když dojedl, vstal a oblékl se. V jedenáct vyšli ruku v ruce z domu do slunečného zářijového dne. Připadala si jako zamilovaná studentka. Už dávno ten krásný pocit nepoznala a vychutnávala každičkou minutu. Gray zastavil taxi. Za pár minut byli na místě, a když stoupali do čtvrtého patra oprýskaného domu z hnědého pískovce, omlouval se předem za nepořádek.
„Byl jsem měsíc pryč a upřímně řečeno, nevypadalo to u mě o moc líp ani předtím. Vlastně,“ ušklíbl se na lehce zadýchanou Sylvii, „mám doma nepořádek celé roky.“ I v jeho životě vládl nepořádek, ale to před ní nechtěl zdůrazňovat. Ženám, které zachraňoval, možná připadal jako pevný sloup, ale ve srovnání se Sylvií nebyl vůbec vyrovnaný. Velmi úspěšně vedla galerii, měla dva vážné partnerské vztahy, vychovala dvě normální, zdravé děti, všechno v jejím životě i bytě mělo řád a pevné místo. Když otevřel dveře, stěží se protáhli dovnitř kolem jednoho z kufrů. Na podlaze byly balíčky, které dovnitř před chvílí hodil domovník, a rozházená pošta. Na stole se povalovaly účty, které zaplatil předešlý den. Na pohovce ležela kupa oblečení, květiny byly uschlé. Všechno vypadalo opotřebovaně a omšele, ale přesto celek působil útulně. Byl to typicky mužský byt. Nábytek byl solidní, i když čalounění bylo odřené. Gray všechno koupil v bazaru. V rohu stál kulatý jídelní stůl, u něhož někdy hostil přátele. Další místnost kdysi bývala jídelna, ale teď mu sloužila jako ateliér. A právě ten si chtěla Sylvia prohlédnout.
Zamířila přímo tam. Gray se horečně snažil trochu uklidit, ale brzy pochopil, že je to beznadějné, a tak šel raději za ní, aby viděl, jak bude reagovat na jeho díla. Na stojanech měl tři obrazy v různém stupni rozpracovanosti. Jeden byl téměř hotový, další začal malovat těsně před odletem a třetí hodlal přemalovat, protože s ním nebyl spokojen. Asi tucet dalších obrazů stálo opřených o stěnu. Sylvii ohromilo, jak jsou jeho díla krásná a působivá. Byla velmi pečlivě propracovaná, většinou temná, s mimořádnou hrou světla. Byl tam portrét ženy ve stř…
