12
Dva dny po Charlieho večeři s Carole zabočil Adam v novém ferrari k domu svých rodičů na Long Islandu. Věděl, že je v průšvihu. Očekávali, že s nimi jako každý rok půjde do synagogy. Měl to v úmyslu, ale zavolal mu jeden ze špičkových sportovců, které zastupoval. Jeho manželku zadrželi pro krádež v obchodě a šestnáctiletý syn prodával kokain. Adamova rodina se sice scházela na oslavu Jom kipur, ale hráč amerického fotbalu z Minessoty o židovských svátcích nevěděl vůbec nic. Propadl panice a potřeboval pomoc svého advokáta. A Adam byl připravený mu ji poskytnout. Jako vždy a jako každému ze svých klientů.
Kluka ráno poslali do léčebny a naštěstí se Adam znal s asistentem okresního soudce, do jehož pravomoci spadal případ krádeže. Dohodli se na sto hodinách veřejně prospěšné práce a soudce souhlasil s tím, že přestupek nezanese do rejstříku. Adam vyslechl zadákovo ujištění, že mu bude vděčný až do smrti, a v půl sedmé mohl konečně vyjet. Na Long Island mu to trvalo hodinu. Zmeškal celou bohoslužbu, ale na rodinnou večeři dorazil včas. Věděl, že matka bude zuřit. Jeho to také mrzelo, protože Den smíření byl jediný den, kdy rád chodil do synagogy, aby se očistil od hříchů a vzpomněl na zemřelé. Po zbytek roku pro něj náboženství znamenalo málo, ale tradici svátků uznával a byl Ráchel vděčný, že je zachovává a vede k tomu i jejich děti. Jacob v létě vstoupil do společenství dospělých, a když předčítal z tóry, vyhrkly Adamovi z očí slzy. Snad nikdy v životě nebyl tak hrdý. Vzpomněl si, že otec při jeho bar micva také plakal.
Ten večer však tušil, že ho žádné dojemné chvíle nečekají. Matka bude běsnit, že s nimi nebyl v synagoze. Vždycky se jí něco nelíbilo. Nezajímalo ji, že má povinnosti vůči klientům. Na nejmladšího syna od jeho rozvodu zanevřela. Vždycky měla raději Ráchel než jeho.
Všichni se právě vrátili ze synagogy, a když Adam vešel do domu, seděli v obývacím pokoji. Měl na sobě tmavě modrý oblek od Brioniho, který mu dokonale padl, ručně šitou bílou košili, hedvábnou kravatu a naleštěné boty. Každá jiná matka by při pohledu na takového syna zjihla. Byl dobře stavěný, pohledný a měl jisté exotické kouzlo. Když byl mladší a matka měla výjimečně dobrou náladu, říkávala, že vypadá jako mladý izraelský bojovník za svobodu. Tehdy málem uvěřil, že je na něj pyšná, jenže teď od ní neslyšel nic jiného, než že zaprodal svou duši za život v Sodomě Gomoře a že je hanbou rodiny. Odsuzovala všechno, co dělal, ženy, s nimiž se stýkal, sportovní a pěvecké hvězdy, které zastupoval, obchodní cesty do Las Vegas, kam musel jezdit, aby viděl, jak si jeho klienti vedou v boxerských zápasech nebo na hiphopových koncertech. Neschvalovala mu ani Charlieho s Grayem. Byli to pro ni dva ubožáci, kteří se nikdy se neožení a radši se tahají s pochybnými ženskými. Kdykoliv zahlédla v bulvárním časopise Adama ve společnosti některé z jeho klientek, jako byla například Vana, okamžitě mu zavolala, že dělá všem ostudu. Nedoufal, že by se dnes mohla chovat jinak.
Zmeškat bohoslužbu na Jom kipur pro ni bylo naprosto neodpustitelné. Adam nepřijel domů ani na Roš hašana. Hasil průšvih muzikálového zpěváka, kterému chtěl producent vypovědět smlouvu, protože se opil a při představení spadl z jeviště. Židovské svátky jeho klientům nic neříkaly, ale pro matku znamenaly nesmírně mnoho. Když vstoupil do pokoje, měla tvář jako ze žuly. Adam byl bledý a vy stresovaný. Při návštěvách rodičů se vždycky zase cítil jako malý kluk. A na dětství neměl hezké vzpomínky. Od narození se na něj matka dívala jako na nezvaného vetřelce.
„Dobrý večer, máti, hrozně mě mrzí, že jdu tak pozdě,“ omlouval se. Sklonil se k ní, aby ji políbil na tvář, ale odvrátila se. Otec seděl na pohovce a upřeně zíral na špičky bot. Přestože slyšel syna vejít, nezvedl hlavu. Nikdy mu nestál za jediný pohled. Adam se dotkl rty temena matčiny hlavy a odstoupil. „Promiňte mi všichni, ale nemůžu za to. Jeden můj klient se ocitl v kritické situaci. Jeho syn prodával drogy a manželce hrozilo …
