Pod střechami Paříže (Henry Miller)

Epilog

Následující text je přísežným prohlášením, zaregistrovaným Milionem Luboviskim dne 10. března 1983 u velvyslanectví Spojených států v Paříži a stvrzujícím okolnosti, za nichž si u Henryho Millera objednal sepsání díla Opus Pistorum: V létě roku 1940 jsem byl společníkem knihkupectví Larryho Edmundse, které sídlilo v čísle 1603 na North Chuenga Boulevard v Hollywoodu v Kalifornii. V září onoho roku do knihkupectví jednoho nedělního odpoledne, když byl obchod zavřený, zavítal Henry Miller. Zaklepal na dveře, představil se a já ho pustil dovnitř. Tak začalo přátelství, které trvalo nějakých pětatřicet let. Henry tehdy míval málo nebo vůbec žádné peníze a v Kalifornii znal jen velmi málo lidí.

Spřátelil jsem se s ním, pomáhal mu občas s penězi, seznamoval ho s lidmi a v jednu chvíli mu našel i bydlení.

1. září roku 1941 Larry Edmunds zemřel a já se stal jediným vlastníkem knihkupectví. V té době si obchod dobře nevedl a já jsem náš příjem, kdykoli bylo možné je získat, zvyšoval prodejem rozličných pornografických textů. K mým zákazníkům patřili především filmoví producenti, scénáristé a režiséři, jako Joseph Mankiewicz, Julian Johnson, Daniele Amfitheatrofová, Billy Wilder, Frederick Hollander, Henry Blake a další.

Henry, jelikož potřeboval peníze, se nabídl, že pro mě napíše texty, které budu moci prodávat. Oplátkou za všechna práva na materiál, který mi dodá, jsem mu nabídl zaplatit dolar za stránku. Brzy nato mi začal přinášet pokaždé několik stránek a já mu v hotovosti vyplácel dohodnutou částku. Během několika měsíců se stránky nahromadily v kompletní knihu, kterou Henry pojmenoval Opus Pistorum.

Vzpomínám si, že když mi odevzdával poslední stránky, zhruba v polovině roku 1942, řekl: “Tady je konec té knížky.

Doufám, že ti vydělá na několik měsíčních nájmů. “

Celý rukopis jsem přepsal na stroji a pořídil přitom čtyři průklepy. Všech pět exemplářů jsem potom nechal svázat u knihaře, načež jsem po jednom prodal Julianu Johnsonovi, Daniele Amfitheatrofové a Fredericku Hollanderovi. O několik let později jsem jednu kopii věnoval svému příteli Robertu Lightovi a originál si ponechal pro sebe.

(Milton Luboviski)