Někdo musí dojít příliš daleko…
(doslov)
Sexuální pud člověka má velký vliv na jeho život. Pán tvorstva je od nepaměti tímto pudem ovládán, inspirován a vděčí mu i za svou nepřetržitou existenci. Je však pravděpodobné, že lidští jedinci se nikdy neomezovali jenom na výhradné uspokojování sexuálního pudu, ale zpříjemňovali si své bytí pocity, které mu vytvářejí jakousi nadstavbu.
Mezi tyto pocity patří například vášeň, láska a touha, které tvoří základ erotického vnímání každého z nás.
Erotika přitahovala člověka a jeho myšlení již dávno před tím, než si člověk vůbec uvědomil, že je člověk. Dokladem onoho tvrzení je množství uměleckých předmětů, které se zachovaly z předhistorických dob. Tyto předměty jsou také důkazem určité kontinuity lidského génia, pomocí něhož jistí jedinci přenášejí svoje vnímání do materiální podoby. V případě předmětů, které v sobě nesou erotický odkaz, je zobrazeno erotické vnímání člověka.
Jaký je tedy rozdíl mezi pouhým sexuálním pudem a erotikou? Erotika je definována jako pohlavní láska, neboli jinými slovy je jistou kulturní a psychickou nadstavbou sexuálního pudu. Umožňuje hlubší prožívání pohlavního cítění člověka a odděluje tak lidskou bytost od zvířete.
Vůbec první objekt, který dokazuje lidské cítění v sexuální oblasti, je soška Venuše Willendorfské. Její věk se odhaduje asi na dvacet tisíc let, což znamená, že uzřela světlo světa v období paleolitu.
Z tohoto období pochází ještě mnoho dalších “venuší” a jiných uměleckých počinů, které již nejsou pro dnešního člověka sexuálně podnětné. Estetické cítění a ideál krásy se během staletí měnily a byly závislé i na geografické poloze jednotlivých společenství.
Tak jako se měnilo estetické cítění, měnil se i postoj člověka k sexuálnímu životu a jeho zobrazování. Lze říci, že sexuální život člověka nebyl nikdy úplně svobodný. Člověk se neustále musel podřizovat potřebám a různým omezením, které byly poplatné době a systému. Na veřejné scéně se však vždy objevovali jedinci, jejichž cítění a myšlení rozráželo všeobecně platné normy. Tito jedinci se snažili zobrazovat svět v rámci svého osobitého vidění a v oblasti sexu tak mnohdy přispívali k větší svobodě lidského konání. Obhajovali právo člověka na pohlavní slast, detabuizovali sféru, o které nebylo vhodné mluvit, a poskytovali člověku prostor pro ukojení erotického vnímání. Nicméně je třeba podotknout, že ne všichni našli správnou hranici mezi uměním, jež ovlivňuje estetické vnímání člověka, a laciným, agresivním zasahováním do intimního světa jedince na základě výjevů pornografického charakteru.
V průběhu lidské historie se do popředí dostávaly dva určující principy, které měly za následek potlačování či uvolňování sexuální morálky. Kolotoč se odvíjí od celkově kladného přístupu k sexualitě a jejímu zobrazování přes její nenápadné potlačování až po opravdu důkladnou cenzuru a zpět k všeobecně žádanému uvolnění. I v přístupu k sexuálnímu životu se tedy odráží jistý cyklický model lidských dějin.
V starověku se lidé mohli věnovat svému erotickému vnímaní a jeho případnému zobrazování téměř bez omezení.
Rozkoše lásky v Egyptě můžeme ještě dnes sledovat díky různým papyrusovým kresbám, či si o nich můžeme číst v milostné poezii, která byla velmi otevřená a světská. Židovské příběhy, jejichž podklad tvoří samotnou Bibli, jsou také plné incestu, lásky, zrady a následně různých ponaučení. Připomeňme si třeba známou kurtizánu Maří Magdalénu a její zázračné obrácení k počestnému a svatému životu. Anebo příběh Onana, podle kterého dodnes označujeme autoerotické dráždění pohlavních orgánů.
Při pomyšlení na sexuální hrátky ve starověké Indii se nám okamžitě vybaví jméno Mallanigha Vátsjájana. Jeho Kámasútra je mistrovským dílem v erotické oblasti. I když se výjevy na indických chrámech a popisy různých poloh sexuálního aktu v Kámasútře blíží materiálům z pornografických časopisů, jsou původně určené coby zasvěcení do erotiky. Jejich podstata vychází z přesvědčení, že člověk by měl využív…
