Střípky z ložnic (Simona Monyová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

49

Nejsem schopná Ondřejovi vysvětlit, že se nepotřebuji kamarádit s cizími ženami jen proto, že taky zrovna mají malé dítě. To je jako by se měl přátelit se všemi chlápky, co rovněž jezdí v Hondě Accord!

„Pořád říkáš, že si potřebuješ popovídat,“  vykrucuje se mi. „A s ostatními matkami máte stejné zájmy, ne ?“

Jaké zájmy, proboha?! Mým současným jediným zájmem je Kryštof. Nezajímají mě Ivanky, Petříčkové, Martínkové a Soničky. Je mi fuk, co tyhle děti obědvají, zajímá mě pouze, jestli se mi do Kryštofa podaří vtlačit aspoň lžičku dušené mrkve před tím, než zláduje pytlík želatinových medvídků. Je mi jedno, kolik hodin tyhle ženy rodily a že jejich manžel je ještě větší hulvát než ten můj. Nechce se mi soutěžit v tom, která z nás má bezútěšnější život. Nechce se mi vyplňovat jejich samotu, když nevím, čím vyplnit tu vlastní!

„S tebou bych chtěla mít stejné zájmy,“ povídám tedy Ondřejovi. On se trochu poplašeně usměje, rychle vpěchuje frotýrák do kabele a řekne mi: „Neboj, to uteče, tak za rok za dva už budete moc jít s Kryštofem na kuželky se mnou...“

Jak srozumitelně vyložit chlápkovi, co vám nerozumí ani za mák, že společným zájmem nemíníte kuželky, cyklistiku, koukání na fotbal, chození na koncerty, létání v balónu a kdovíco ještě, ale prostě a jednoduše vašeho syna?

Jolana měla pravdu, vážně jsem se často choval jako Maďarčin Ondřej, ale to snad každej chlap, ne? To je jako vyčítat vlkovi, že žere zajíce a ne zelí!

Informace

Bibliografické údaje

  • 26. 3. 2024