Střípky z ložnic (Simona Monyová)

5.

Zpoždění dva týdny už se ignorovat nedá, dva zářivě modré proužky na těhotenském testu rovněž ne.

Nasedám do auta a objíždím všechny lékárny v okolí. V každé zakoupím po jednom testu, protože se stydím koupit si jich sedm osm naráz. Uznejte, že to není právě obvyklé. Ale musí přece existovat něco jako falešně pozitivní test, ne?

Všech jedenáct testů září dvěma modrými proužky. Kdyby mi teď někdo koupil luxusní námořnické tílko s proužky, okamžitě ho použiji na hadr k čistění oken či klozetové mísy. Nenávidím proužky, zejména modré!

Hledám na Internetu. Falešně pozitivní těhotenský test skutečně existuje! Jedná se o případ jistého druhu rakoviny. Přemítám, jestli by pro mě bylo jednodušší nechat si odstranit rakovinu či dítě.

Nesmějte se, pro mě je I puleček velikosti zrnka máku dítě, s tím nic nenadělám. Už samotná myšlenka na případnou interrupci ve mně vyvolává morální kocovinu velkou jak planeta Země. Nejvyšší forma rouhačství! Zabránit tomu, aby se mi narodilo dítě, které se narodit mohlo, je pro mě totéž, jako obětovat to, co už mám. Rozhněvat pánaboha nebo kdo nám to tam nahoře vlastně šéfuje. Nechceš dítě? Dobře, ty náno pitomá! Šup s dospělou dcerou pod náklaďák...

V tomhle místě jsem si musel dopřát ve čtení kratinký oddech. Ne snad, že by se to četlo špatně, to ne. Text byl psaný splavně, odtékal přirozeně a rychle jak rozvodněná řeka. Ale mrazilo z něho.

Opravdu takhle ženy přemýšlejí? I moje Jolana? Skoro jsem se bál číst dál... Vždycky jsem tvrdil, že jsou oblasti života, kam by chlapi neměli strkat nos. Například asistovat u porodu dětí. Teď si však myslím, že bych možná měl větší odvahu zírat do otevírajících se zkrvavených porodních cest než do otevírající se ženské duše...