7
Gordon Forrester odletěl do Paříže v pondělí brzy ráno. Ještě před odchodem z hotelu zavolal do nemocnice, dozvěděl se, že během noci se nic nezměnilo, a odjel na letiště. Nesl s sebou i všechny Isabelliny věci, které po ní zůstaly v pokoji. Usoudil, že nemá smysl cokoliv z toho nechávat v nemocnici, protože ve svém současném stavu Isabelle nic nepotřebuje. Vracel se domů a nebyl o nic moudřejší, než když sem přilétal. Lékaři mu řekli, že nemají potuchy, zda jeho žena zemře nebo bude žít. Vnitřní orgány se zřejmě zvolna hojily, ale velkou starost jim dělalo závažné poranění hlavy a jater a také stav plic. Právě úder do hlavy, i když jí nezpůsobil kriticky vážné zranění, zavinila pacientčino hluboké kóma. Lékaři jí navíc podávali sedativa, aby tělu umožnili co nejklidnější uzdravování. Nikdo však nedokázal rozhodnout, zda Isabelle Forresterová přežije, a pokud ano, tak v jakém stavu. Nedala se vyloučit ani možnost, že už do smrti zůstane v kómatu. Byly to zkrátka řady otázek, na které nemohl znát odpověď vůbec nikdo. Jako jediný slibný příznak se dala vykládat skutečnost, že pět dní po havárii Isabelle navzdory svým těžkým zraněním zůstávala naživu, i když na jejím kritickém stavu se změnilo pramálo. A na pařížském letišti si Gordon uvědomil, že celou tragédii už nemůže dětem dále tajit. V Londýně pořád čekal, kdy dojde ke zlepšení Isabellina stavu, aby svou zprávu mohl podat aspoň s náznakem naděje, ale všechno zůstávalo při starém. Další čekání mu připadalo neúnosné. Sophie byla dost stará, aby se dozvěděla pravdu, a sice že může přijít o matku, nu a Teddy byl sice nemocný, ale bude to zkrátka muset zvládnout. Gordon nepochyboval, že Sophie ho aspoň trochu utěší. Měl v úmyslu povědět Teddymu o matce až po Sophiině návratu z Portugalska, aby mu s chlapcem pomohla. Na nic z toho se Gordon netěšil. Byl v nezáviděníhodné situaci a trpce si opakoval, že si to nezaslouží.
Zatímco jel taxíkem z letiště domů, přemýšlel o Billu Robinsonovi a jejich nepříjemné hádce. Ještě pořád běsnil nad nestydatostí Billovy otázky, proč on jako manžel tolik nenávidí Isabelle. Naznačoval tím Gordonovi, že je špatný manžel, a jeho by proklatě moc zajímalo, co všechno Isabelle tomu frajírkovi napovídala. Vždyť ke své ženě ani zdaleka necítil nenávist, jen se mu v tom chaosu a starostí let, které uplynuly od Teddyho narození, prostě ztratila.
V duchu už ji nedokázal oddělit od hrůz odehrávajících se v pokoji nemocného dítěte a všeho, co s jejich synem souviselo třeba jen vzdáleně. V Gordonových očích už nebyla jeho manželkou, ale pouze ošetřovatelkou malého Teddyho.
Pak ho napadlo, že Isabelle si tou domněnkou, že manžel ji nenávidí, možná ospravedlnila svůj románek s Billemo jejich milostném vztahu či přinejmenším flirtu Gordon už nepochyboval. Vždyť podle toho, co psali v novinách a co bylo vidět na té fotografii, strávili spolu večer u Annabel, takže jejich vztah jen těžko mohl být tak nevinný, jak naznačoval Bill Robinson. Gordon by své ženě rád položil tisíce otázek, ale dokud zůstávala v bezvědomí, nepřicházelo to v úvahu, protože Bill mu očividně neprozradí nic. Gordon na Billa žárlil z principu, a ne proto, že by mu na manželce citově či sexuálně ještě záleželo.
Gordon nechal v londýnské nemocnici příkaz, že Bill nesmí do pokoje jeho ženy. Sestřička ve službě zapsala jeho žádost s okázalou neochotou a Gordon se nemohl zbavit nepříjemného dojmu, že na jeho zákaz beztak nikdo nebude brát zřetel, protože všichni dávali najevo, že stojí na Billově straně a navíc že si ho váží a obdivují ho. Všichni věděli, jak významnou funkci zastává a že se tak vysoko vypracoval díky svým schopnostem, a ne zásluhou bohatství.
Z letiště se Gordon nechal dopravit nejdřív do kanceláře, kde vyřídil několik telefonátů. Sekretářce vysvětlil celou situaci, protože až dosud Isabellinu havárii tajil i před ní.
Sekretářka mu moudře zatajila, že v International Herald Tribune zahlédla snímek jeho ženy v doprovodu Billa Robinsona. Na Gordonovu žádost mu nadik…
