Megapolis (Miroslav Žamboch)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Špinavý kšeft

Byl oblečený do prvotřídního obleku od Armaniho a mé křeslo pro klienty mu bylo příliš těsné. I když se módní návrhář snažil jak nejlépe uměl, dravčí postavu se mu příliš zcivilizovat nepodařilo. Měl rozhalenku, ale nic jiného mu nezbývalo, protože s kravatou by jeho nadměrně svalnatý krk vypadal směšně, rafinovaně zdůrazněné švy na ramennou se snažili opticky zlehčit jeho mohutné paže. Neúspěšně. Zahlodala ve mě závist. Včera jsem v Elyasee Elegance salónu zkoušel téměř stejný oblek a padl mi jako ulitý. Jediné, co mi na něm vadilo, byla cena. Zlato o stejné váze by bylo lacinější.

"Co si přejete? Pane?"

Nezareagoval. Napadlo mě, jestli z něho posilovna neudělala železobetonového člověka - železné svaly a betonový mozek, ale na to byly jeho šedě ocelové oči příliš pronikavé. Používal parfém IceWater a holil se nedávno, protože vůně byla plochá a nestačila zatím získat svou jiskřivou čistotu. Ruce měl položené na stehnech, nehty pečlivě zastřižené do hranata, pokožka byla snědá a na první pohled dobře udržovaná. Žádný krém ale nedokáže odstranit zrohovatělou kůži z kostek a dlaní, získanou dlouholetým praktikováním boje holýma rukama. Byl mi něčím povědomý, ale nedokázal jsem ho zařadit. V té povědomosti byl pocit nebezpečí. Sekundová ručička na velkých nástěnných hodinách oběhla další kolo. Z karafy na stole jsem si nalil na tři prsty absintu. Kancelář zaplavilo výrazné aróma bylinami dopovaného alkoholu a jako vždy se mi zvedl žaludek. Obvykle piji absint přímo z láhve, aby tolik nepáchl, ale před návštěvami se stydím. S námi slušňáky je potíž.

"Chci si vás najmout na jistou práci."

Málem mi sklenice vypadla z prstů, jak jsem se lekl. On skutečně uměl mluvit.

"Opravdu?"

"Potřebuji, aby jste zorganizoval transport padesáti tun vločkového kokainu do megapolis."

"Trhači!"

Uvědomil jsem si, že stojím, v rukou držím pistoli, hlaveň je opřená o jeho čelo, spoušť v polovičce záběru. Někdy jsem překvapivě rychlej. Většinou mi to nevadí, jen ženy si sem tam stěžují. Nepohnul se. Možná si ničeho nevšiml, nebo si nechal vyoperovat nervy. Vydržel jsem v patové situaci celou minutu a potom mě společenská trapnost situace přinutil schovat pistoli a posadit se.

"Nepřijímám."

"Proč?"

"Osobní důvody."

"Nepamatuji si, že bychom se my dva už někdy střetli."

"Ne, ale vaše zájmy se často kříží s želváky. Jsou to mí přátelé. Nebudu pracovat proti nim."

"Ano." řekl, jako bych mu potvrdil, něco, co už dávno věděl.

Dole v ulici se rozzářil neón, světlo dopadající zešikma na jeho tvář odhalilo kovový odstín rašícího strniště. Byl jeden z těch, co vypadají jako věční povaleči a vandráci. Zarostlého bych ho poznal okamžitě.

"Jeden z důvodů, proč se obracím právě na vás, je, že jste Figura. Máte nezávislou vůli a žádná ze stran, vám nemůže diktovat. Jmenujete se M.M. Dexter a v Šroťákových propozicích jste popsán jako nájemná síla. Na rozdíl od ostatních Hráčů nejste nijak omezován. Platí pro vás jediné pravidlo: Nesmíte odmítnout žádnou zakázku."

Ten panchart mluvil pravdu. (Vysvětlení pravidel Hry je v jiném z mých případů. Jsem příliš líný na to, abych Hru vysvětloval znova. Nehledě na to, že jí sám nerozumím) Pří zmínce o přízračném dohlížiteli na pravidla Hry, mi přejel mráz po zádech.

"Víte, co destrukce osobnosti obnáší. Přátelství je sice krásná věc- " odmlčel se, "ale nemyslím, že by vám stálo za jednání se Šroťákem."

Přestože jsem se snažil, nenašel jsem v jeho hlase sebemenší stopu po sarkasmu. Mluvil, jako by četl manuál k mixéru. Dopil jsem sklenku a přihnul si přímo z karafy. Vida, jak snadno člověk odkládá zásady slušného chování.

"Máte pravdu. "

Děkoval jsem absintu za to, že můj hlas zní stejně mužně jako dříve. Myšlenky mi zběsile lítaly sem a tam, začínal jsem se potit a nebyl jsem si jistý, zda si svěrač močového měchýře nevybere náhodou volno. Šroťák, Šroťák. Kdo se proviní proti pravidlům, půjde do šrotu. Šroťák ho rozemele, rozmělní a střípky jeho osobnosti rozhází všude kolem. Jak by se…

Informace

  • 13. 5. 2023