Do morku kostí
16.7.1998
Rutinovaným pohybem odkrojil špičku doutníku, položil ji do popelníku, zapálil si a soustředěně třikrát za sebou potáhl. Vypadal jako chlápek, který si najme soukromého detektiva proto, aby zjistil kam a s kým mu manželka zanáší. Malý, možná metr sedmdesát, robustní kostra, široký v ramenou, deset kilo přes váhu. Nelíbil se mi na první pohled. Slizký a kluzký jako had a současně jakýmsi nedefinovatelným způsobem tvrdší než křemen. Co se týče mě, ať si to jeho žena užije. Také jsem si zapálil doutník. Možná byl o něco tenčí, ale za to o dobrých pět centimetrů delší. Mlčeli jsme, pozorovali jsem jeden druhého a dávali klimatizačním filtrům co proto. Společnost, která je instalovala, zaručovala, že v každém pracovním cyklu sníží koncentraci škodlivin v ovzduší o devadesát procent.
"Jmenuji se Šimon Rhoden a podnikám v oblasti recyklace kovů."
Přikývl jsem na znamení, že mě informace skutečně zaujala.
"Chci, aby jste sledoval moji ženu."
Bác. A bylo to tady. Znáte pohádku o dědu Vševědovi?
"Zařízení kanceláře na to možná nevypadá, ale jsem jeden z nejdražších detektivů ve městě."
"Recyklace kovů se vám možná nezdá příliš lukrativní, ale šéfovi své ochranky platím víc, než je váš roční příjem."
Opět jsem přikývl. Tentokrát to mělo znamenat, že to na mě udělalo dojem.
"Chcete, abych zjistil, jestli a s kým vaše paní spí?"
Na okamžik se zatvářil překvapeně.
"Ne. Má žena mě nepodvádí.."
V bibli se píše: A víra tvá tě uzdravila. Na pouhé víře většinou není nic špatného.
"Proč ji tedy mám sledovat?"
Musel jsem uznat, že dýmové kroužky mu jdou lépe. Asi více trénoval.
"Žijeme spolu už pět let. Včera jí přišlo blahopřání k narozeninám od nějaké tety."
"To je něco zvláštního?"
Záležitost mě začínala zajímat. Nechoval se jako manžel, který se snaží zjistit, zda mu na hlavě náhodou neraší paroží.
"Až do včerejška jsem netušil, že nějakou tetu má. Uvědomil jsem si, že o své manželce nevím vůbec nic."
"A proto si chcete najmout soukromého detektiva. Aby jste zjistil, zda náhodou nemá ještě další tety, strýce a neteře. Možná i bratrance, sestřenice a to se nezmiňuji o nejbližších příbuzných."
Nedokázal jsem odhadnout zda se mu mé vtipkování zamlouvá či ne. I když to první by mě překvapilo, protože obvykle se lidem mé vtipkování nezamlouvá.
"Ano. A aby jste mi řekl, co je vlastně zač."
Uhrál bod a na okamžik mě vyvedl z míry. Mám zjistit, co je jeho manželka vlastně zač? Možná se spletl a mě by navštívit spíše psychologa specializovaného na partnerské vztahy. Část mých pochyb se mi asi odrazila ve tváři, protože pokračoval.
"Já svou ženu miluji a domnívám se, že i ona miluje mě."
Na okamžik se odmlčel.
"Jsem si tím jistý. Protože jiný důvod, proč jsem my dva manželé, mě nenapadá. Mluvím s ní velmi otevřeně, ona se mnou ne. Nevím dokonce zda má nějaké příbuzné. Aby jste mi rozuměl, nechci pátrat po jejích tajemstvích. Pokud si dříve vydělávala jako šlapka na Čtvrté ulici, je to její věc. Občas mám pocit, že by mi ráda něco řekla, ale z nějakého důvodu nemůže. Rád bych znal ten důvod."
Odmlčel se a do slova a do písmene se naježil. Očividně nebyl zvyklý se zpovídat a ještě méně soukromému detektivovi.
"Dva tisíce paušál za převzetí případu a šest set na den mimo výlohy."
Abych mu umožnil odejít se ctí, zdvojnásobil jsem obvyklou taxu.
"Souhlasím. Vaši zprávu chci v písemné formě."
Seděl jsem v křesle s nohama na stole a přemýšlel, co všechno musím udělat, abych dostál smlouvě. Zjistit, co je jeho žena vlastně zač? Na psychologický rozbor by si pravděpodobně najal psychiatra. Nerad se hrabu ve manželstvích a partnerských svazcích jiných. Zčásti proto, že bahno je tam nejhlubší a zčásti ze soukromých důvodů. Zapálil jsem si druhý doutník, abych přehlušil vůni jeho tabáku. Stárnu a stávám se melancholickým, nebo za to mohou ty tři kulky, které jsem chytil při posledním případu. Začal jsem od jména. Eleonora Rhodenová. Pěkné starosvětské jméno. Podle byznys příručky majitelka největ…
