SEDM
Když se příštího rána vydali na cestu, byl to pro změnu Srin'gahar, kdo začal konverzaci.
„Pověz mi o slonech, příteli mé cesty. Jak vypadají a jak žijí?“
„Kde ses dozvěděl o slonech?“
„Mluvili o nich Pozemšťané v hotelu. Také v minulosti jsem o nich občas slýchal. Jsou to pozemské bytosti, které se podobají nildoror, je to tak?“
„Jistá podobnost tady je,“ připustil Gundersen.
„Blízká podobnost?“
„Hodně toho mají společného.“ Přál si, aby Srin'gahar dokázal pochopit kresbu. „Mají velké tělo, jako ty, a mají čtyři nohy, ocas a chobot. Mají i kly, ale jen dva, jeden tady a jeden zde. Oči mají menší a umístěné trochu jinde, tady a tady. A tady,“ ukázal na Srin'gaharův hřeben, „tady nemají nic. Také jejich konce nosů se nepohybují stejně, jako tvoje.“
„Z toho, co říkáš, soudím,“ řekl Srin'gahar, „že jsou nám sloni velice podobní.“
„Myslím, že ano.“
„Proč je tomu tak, nevíš? Myslíš si, že my a sloni bychom mohli patřit k jednomu druhu?“
„To je nemožné,“ namítl Gundersen. Je to prostě jen – jen –“ Nedostávala se mu slova; jazyk nildoror neměl příliš mnoho výrazů pro genetickou terminologii. „Je to jen náhodná shoda podoby, vyskytující se na nejednom světě. Jisté základní prvky v tělesné stavbě tvorů jsou obecně platné všude. Podoba slonů – podoba nildoror – patří k nim. Mohutné tělo, velká hlava, krátký krk, dlouhý chobot schopný uchopit předmět a zvednout ho, aniž by bylo třeba se sehnout – tyto znaky se vyvinou všude, kde jsou k tomu vhodné podmínky.“
„Znamená to, že jsi viděl slony na mnohých cizích světech?“
„Na některých,“ přikývl Gundersen. „Základní prvky stavby těla se u nich shodovaly – alespoň některé – ačkoliv musím přiznat, že podoba mezi slony a nildoror je nejnápadnější. Mohl bych ti vyjmenovat půl tuctu jiných tvorů, kteří patří do stejné skupiny. A týká se to i jiných živočichů – hmyzu, plazů, malých savců a tak podobně. Podobné ekosystémy na různých planetách zaplňují podobní živočichové. Zdá se, že se Tvůrčí síly ubírají všude stejnými cestami.“
„Co je potom belzagorským ekvivalentem lidí?“
Gundersen zaváhal. „Neříkal jsem, že všude existují přesné ekvivalenty. Myslím, že lidem se na vaší planetě nejvíc podobají sulidoror. Ale není to moc blízká podobnost.“
„Na Zemi lidé vládnou. Tady jsou sulidoror sekundární rasou.“
„Pouhá náhoda. Váš g'rakh je nadřazený tomu sulidoror; na našem světě jsme jediný druh obdařený g'rakh my. Ale mezi lidmi a sulidoror je mnoho fyzických shod. Oni chodí po dvou nohou; my také. Oni jedí maso i ovoce; my také. Oni mají ruce, kterými mohou držet věci; my také. Oni mají obě oči na hlavě vpředu; a stejně tak i my. Já vím, jsou větší, silnější, chlupatější a méně inteligentní než lidské bytosti, ale snažím se ti dokázat, že určitá podoba se může opakovat u různých tvorů na různých planetách, i když mezi nimi není žádná skutečná příbuznost –“
„Jak víš, že sloni nejsou obdařeni g´rakh?“ zeptal se Srin'gahar náhle.
„My – oni – to je přece jasné, že –“ Gundersen rozpačitě zmlkl. Po chvilce přemýšlení pak řekl: „Nikdy se u nich neprojevila ani ta nejmenší stopa g'rakh. Nežijí ve vesnicích, nemají kmenovou strukturu, neznají technologii, náboženství ani kulturu předávanou z generace na generaci.“
„Ani my nežijeme ve vesnicích a neznáme technologii,“ řekl nildor. „Putujeme džunglí a při tom spásáme větve a listí. Slyšel jsem, že takhle jsi nás kdysi charakterizoval, a je to pravda.“
„Ale vy jste jiní. Vy –“
„V čem jsme jiní? Sloni přece také putují džunglí a spásají větve a listí, ne? Nenosí kůže na své vlastní kůži. Nemají stroje. Nemají knihy. A přesto jsi připustil, že my g'rakh máme a tvrdíš, že oni ne.“
„Nedokážou sdělovat myšlenky,“ řekl Gundersen zoufale. „Nedokážou si navzájem říct ani ty nejjednodušší věci, myslím ty, co se týkají jídla, páření, nebezpečí a podobně. Pokud nějaký jazyk mají, neodhalili jsme ho. Zaznamenali jsme jen několik základních zvuků.“
„Možná je jejich jazyk příliš složitý, takže ho nejste schopni odhalit,“ nadhodil Srin'gahar.
„…
