5.
Do týdne se všechno krásně rozběhlo. Když teď Runstead pracoval na smiřování Popstopu s Americkými gynekology a neměl možnost do všeho šťourat, mohl jsem vzít otěže opravdu do rukou.
Temperamentní mládež z Tildina oddělení vyráběla texty. Někdy se potili nad jedinou řádkou celý den, ale jindy chrlili stránku za stránkou bez nejmenší námahy, oči jim svítily a psali jako posedlí.
Tilda práci řídila i redigovala a nejlepší z nejlepšího posílala mně: devítiminutové obchodní reklamy, titulky k obrázkům, sugestivní články, zprávy do novin, celostránkové inzeráty, kůstky pro šeptandu, propagační letáky, vtipy, říkanky a slovní hříčky (slušné i lechtivé), kterými jsme hodlali zaplavit zem.
U výtvarníků to vřelo. Malíři a filmaři se na nové planetě opravdu vyřádili. V jejich práci dosáhl reklamní směr charakterizovaný protikladem "před použitím" a "po použití" dosud nevídaného vrcholu, neboť jim vedlo ruku vědomí veliké historické události.
Výzkum i nadále tahal králíky z klobouku. Jednou jsem poukázal na to, že Collier možná svůj optimismus přehání, ale on se ihned pustil do vysvětlování: "Pane Courtenay, vždyť je tam energie! Venuše má energii! Je blíž Slunci! Slunce na tuto planetu přelévá energii ve formě tepla, molekulárních vazeb a rychlých částic. U nás na Zemi se o takových zdrojích záchytné energie vůbec nedá mluvit.
Například na zachycování kinetické energie z atmosféry užíváme větrných mlýnů. Na Venuši budeme užívat turbiny. Když budeme chtít mít na Venuši elektřinu, postavíme tam prostě akumulátor, vztyčíme hromosvod a půjdeme od toho. To je dočista jiná báze."
Lidi z Průzkumu trhu až Průmyslové antropologie pracovali v San Diegu, zkoumali oblast Kalifornie a Mexika, zkoušeli Tildiny texty, barevné poutače i filmy a dělali podle nich závěry. Měl jsem přímou linku na stůl Hama Harrise, který zastupoval Runsteada v San Diegu.
Typický pracovní den začínal schůzí Venušiny sekce. Pronesl jsem pokaždé řízný projev, všechna přidružená oddělení podala zprávu o dosažených výsledcích a pak následovala kritika a návrhy.
Harris, kterého jsme měli na drátě, informoval například Tildu, že výraz "jasná atmosféra" se jako klíčová fráze ve zkoumané oblasti příliš neosvědčuje, a žádal, aby dodala seznam obměn. Tilda se ptala Colliera, bude-li v pořádku, když v sugestivním článku řekne "topasový písek", čímž naznačí, že Venuše je poseta nevybroušenými drahokamy a polodrahokamy. Collier žádal výtvarníky, aby udělali atmosféru na panoramatickém obraze "Venuše před osídlením" ještě červenější. A já jsem musel Colliera krotit, protože už takhle to bylo červené ažaž.
Po odročení schůze se všichni pustili do díla a já jsem trávil den zdoláváním potíží, koordinací práce a rozpracováním rozkazů nejvyšších míst pro místa, kde se prováděly. Než den skončil, sešli jsme se ještě k jedné poradě, která byla věnována úzce vymezenému námětu. Například: integrace výrobků značky Super do ekonomického systému Venuše; nebo: výše příjmu budoucích Venušanů vzhledem k optimální nákupní síle za dvacet let po přistání.
A pak přišla nejhezčí část dne. S Kathy už se to zase upevnilo.
Žili jsme sice ještě každý zvlášť, ale v duchu jsem jásal, že ne na dlouho. Někdy si umluvila schůzku ona se mnou, někdy já s ní. Vyšli jsme si spolu pěkně oblečeni, pobavili jsme se, dobře jsme se najedli i napili s příjemným vědomím, že jsme dva hezcí lidé, kteří se umí radovat ze života. Do vážných rozprav jsme se moc nepouštěli.
Kathy nedávala záminku a já jsem nenaléhal. Myslel jsem si, že čas pracuje pro mě. Před odjezdem na přednášku do Miami si s námi jednou vyrazil Jack O'Shea. Zalichotilo mi to. Byli jsme párek dobře oblečených a hezkých lidí, kteří to dotáhli tak daleko, že se mohou těšit společnosti světové rarity prvního řádu. Život byl hezký.
Po týdnu soustavné. práce, která vykazovala uspokojivé výsledky, jsem Kathy oznámil, že je na čase, abych navštívil mimopodnikové odbočky - raketodrom v Arizoně a vedení Průzkumu trhu v San Diegu.
"Výborně," řek…
