13.
"Mitchi," zvolala omráčena. "Proboha, Mitchi." Dala se do smíchu, z něhož zněla hysterie. "To jsi celý ty! Jak jsem si mohla myslet, že ty tam zůstaneš!"
Astrolog vytáhl z kapsy revolver a zeptal se jí: "Je potřeba -" "Ne, ne, Warrene. Všechno je v pořádku. Znám ho. Prosím vás, nechtě nás o samotě."
Nechal nás o samotě. Kathy se vrhla do židle a chvěla se po celém těle. Já jsem nebyl schopen pohybu. Moje žena je náčelníkem konzoušů! Myslel jsem si, že ji znám, a takhle jsem se mýlil. Lhala mi každým slovem, a já o tom neměl tušení!
"Nehodláš mi něco vysvětlit?" zeptal jsem se rovnou.
Bylo vidět, že už se zase ovládá. "To je překvapení, co?" zeptala se. "Ty, šéftextař ze superkategorie, a manželka je konzouš. Máš strach, že to vyjde najevo a pošramotí tvou pověst?" Přinutila se k filmovému úsměvu, který odumřel, když jsem se na ni podíval.
"K čertu se vším," vybuchla, "kdykoliv jsem se jen trochu vzpamatovala, vždycky jsem tě prosila, abys odešel z mého života a víc se do něj nepletl. Největší chybu jsem udělala, když jsem zabránila Tauntonovi, aby tě zabil."
"Ty jsi přiměla Runsteada, aby mě dal unést na loď?"
"Takový jsem byla blázen. Co tu proboha děláš? Co mají znamenat ty tvé krkolomné kousky? Proč mi nedáš pokoj?" To už na mě křičela.
Kathy je konzouš. Runstead je konzouš. Oni rozhodnou, co je dobré pro chudáka Mitche, a provedou to. Taunton rozhodne, co je dobré pro chudáka Mitche, a udělá to. Postrkují mnou sem tam jako figurkou na šachovnici.
"Pěšák bere dámu," prohlásil jsem, vytáhl jsem Kathy ze židle a udeřil jsem ji. Z očí jí zmizel vyjevený výraz, vypadala už jen překvapeně.
"Zavolej sem toho - jak se jmenuje?" řekl jsem.
"Mitchi, co chceš dělat?" Mluvila docela normálně.
"Zavolej ho sem."
"Ty mi nebudeš poroučet -" "Ty!" zařval jsem na ni. "Zavolej toho šarlatána!"
Astrolog mi vběhl přímo pod pěst. Když jsem mu šacoval kapsy, vrhla se na mě Kathy zezadu a drápala jako kočka. Revolver jsem našel - byla to ta hanebná automatická pistole UHV 0,25 - a Kathy jsem srazil na podlahu. Udiveně se na mě podívala a mechanicky si třela pohmožděný bok. "Ty jsi ten nejhnusnější padouch na světě," řekla, jako by tomu nechtěla věřit.
"Stal se ze mě," souhlasil jsem s ní. "Ví Fowler Schocken, že jsi na Měsíci?"
"Ne," odpověděla a třela si palec o ukazováček.
"Lžeš."
"Á, detektor lží," zavrčela uštěpačně. "Můj malý rozlícený šéftextař-" "Jednej se mnou na rovinu," rozkazoval jsem, "nebo dostaneš tímhle do obličeje."
"Panebože, ty to myslíš vážně." Zvolna si zakryla tvář rukou a nespouštěla oči z revolveru.
"Jsem rád, že ses umoudřila. Ví Fowler Schocken, že jsi na Měsíci?"
"To se nedá říct," odpověděla a pořád hlídala revolver. "Ale sám mi výlet na Měsíc navrhl - aby mi pomohl přenést se přes tu ztrátu."
"Zavolej ho a pozvi ho sem."
Neodpověděla a k telefonu nešla.
"Tak poslouchej, co ti řeknu," prohlásil jsem. "Teď mluví Groby.
Groby, kterého zbili, pobodali, oloupili a unesli. Před několika hodinami byl svědkem, jak mu otrávili jediného přítele, kterého na světě měl. Vydali ho na pospas sadistické ženštině, která měla anatomii v malíčku. Groby ji za to zabil a měl z toho radost. Visí ve smlouvě s Chlorellou až po uši a jakživ se z ní nevyvlíkne. Je stíhán pro vraždu ženy a porušení smlouvy. Ze ženy, o níž si myslel, že ji miluje, se vyklubala fanatická potvora. Groby nemá co ztratit. Můžu prásknout do téhle kopule a všechny nás vsaje vesmír. Můžu vyjít na ulici, udat se na policii a povědět všechno, co vím. Neuvěří mi hned, ale podniknou pátrání, aby si výpověď ověřili, a dřív nebo později se jim všechno potvrdí - já sice už budu mít vypálený mozek, ale co na tom. Nemám co ztratit."
"A co můžeš získat?" zeptala se.
"Nevykrucuj se. Zavolej Schockena."
"Ještě maličkost, Mitchi. Jedno slovo mě zvlášť zabolelo - ,fanatická'. Měla jsem dva důvody, proč jsem uprosila Runsteada, aby tě dopravil na tu loď. Chtěla jsem tě dostat z dosahu Tauntonových hrdlořezů. A pak jsem chtěla, abys alespoň přič…
