AUCKLAND, LEDEN 1901
Maaka měl na sobě elegantní anglický oblek se slušivým kloboukem, když zazvonil u dveří Anarua Rangitiho.
Vystrojil se tak slavnostně, že mě dnes požádá, abych mu dal Paiku za ženu, uvědomil si Anaru. Od té doby, co se mladík vrátil z cesty po Novém Zélandu, chodil s Paikou často na procházku. Oba si skvěle rozuměli, takže vlastně jejich svazku nestojí nic v cestě, pokud si to tak přeje i Paika.
Anaru vyzval mladého Maora, aby počkal v obývacím pokoji, a zašel za Paikou.
„Právě přišel Maaka,“ upozornil ji tiše.
Šálily ho smysly, nebo jí lehce zčervenaly tváře?
„Paiko, nechci chodit kolem horké kaše. Chce mě dnes požádat o tvou ruku. Nikdy bych mu ji nedal, kdyby ses za něho skutečně nechtěla provdat.“
„Proč bych si ho nechtěla vzít? Je to skvělý muž!“ prohlásila odhodlaně – až příliš na Anaruův vkus.
„Chtěl jsem tím jen říct, že osobně jsem přemýšlel 6 možném manželství mezi tebou a Duncanem Hamiltonem.“ Zajíkl se a zhluboka se nadechl. To, co teď vyslovil, bylo proti jeho zájmu, ale celý život by si vyčítal, kdyby zničil její štěstí. Raději si ani nepředstavoval, jak bolestné by to pro něho bylo, kdyby se svatby vlastního syna účastnil jako strýc nevěsty, ale neměl na výběr. „Nezachoval jsem se správně. Měl jsem ti dovolit, aby ses provdala za muže, kterého miluješ. Je-li tvou srdeční záležitostí Duncan Hamilton, dostane ode mě požehnání. Musel jsem ti to dnes říct, aby ses náhodou nerozhodla proti hlasu své lásky.“
Paika na strýce udiveně pohlédla. „Ne, ne, vy oba jste měli pravdu, když jste mě zapřísahali, že to manželství nemá budoucnost,“ zamumlala zamyšleně.
„Kdo je to vy?“
Povzdechla si.
„Tehdy večer jsem už Duncanovi na jeho žádost kývla. Na okamžik jsem byla nejšťastnější člověk na světě, než mi Duncanův otec za jeho zády nabídl peníze, abych se vypařila. A navíc mi drastickými slovy objasnil, co by svazek s jeho synem znamenal. Proto jsem s tebou odešla tak ochotně. Kdyby ta slova nepadla, nikdy bych tě nenásledovala. Vytratila jsem se jako pára nad hrncem, protože Duncan by se mi jinak pokusil otcova slova za každou cenu vymluvit. Spíš by se rozešel s ním, než aby opustil mě. Proto jsem já musela být ta rozumná, protože jednoho dne by mě nenáviděl za to, že jsem mu porodila snědé děti.“ Oči jí podezřele zvlhly.
Srdce Anarua Rangitiho se křečovitě sevřelo. Jak rád by dívce prozradil, že je Duncanův otec a že si z celého srdce přeje, aby byli oba šťastní. Jak rád by jí vysvětlil, že Duncan není pakeha! Jen s vypětím všech sil spolkl přiznání, které ho pálilo na jazyku. V duchu proklínal Olivii a hanebný podvod, kterým oklamala nejen jeho, svou lásku, ale i Duncana a pana Hamiltona. Přesto nemůže synovi odhalit pravdu. Buď si to Olivia rozmyslí, nebo Duncan zůstane pakehou!
„Je přece lhostejné, co tvrdí jeho otec. Důležité je jen to, v co věříš!“ prohlásil místo toho důrazně.
„Myslím, že Maaka je pro mě ten správný muž.“ Paika vstala a objala Anarua kolem krku. „Jsi moc hodný, strýčku Anarue, ale věř mi. Všechno dopadne dobře. Já budu šťastná s Maakou a Duncan s běloškou.“ Pustila ho a vzala za ruku. „Nebudeme Maaku dál napínat. Už jednou jsem ho zklamala. To se nesmí opakovat.“
Maaka ze sebe radostí nevypravil ani slovo, když mu Anaru slavnostně vložil Paičinu ruku do jeho, aniž mladý Maor stačil vyslovit oficiální žádost.
„Buďte spolu šťastní!“ zamumlal strýc zastřeným hlasem.
Maaka se rychle vzpamatoval a zavýskl: „Miluji tě, Paiko!“ Pak ovšem zvážněl. „Je tu ale něco, co ti musím říct.“ Pohlédl provinile na Anarua a váhavě se přiznal: „Přijalo mě národní ragbyové mužstvo. To znamená, že budu hodně cestovat. Jinými slovy, budu muset opustit svého váženého učitele.“
„Dokud budeš na cestách, postarám se o Paiku,“ navrhl Anaru.
Mladík se trochu zarazil. „Chtěl bych, aby do svatby žila u mé rodiny v Ohinemutu. Opravdu, moc si vás vážím, pane Rangiti…“
„Strýčku Anarue,“ přerušil ho jeho protějšek.
„Nade vše si tě vážím, strýčku Anarue, ale žiješ jako pakeha a já bych …
