4
Greg
Kdy je nejvhodnější čas na pivo? Podle mého táty kdykoli po poledni. obracel je do sebe tak často jako máma hrnky s čajem – otevíral si láhev Toohey’s každých pár hodin, kdykoli si dával pauzu na té stavbě, kde zrovna pracoval.
Byl to veliký chlap a nikdy byste neřekli, že tolik pije. Máma tvrdí, že je to proto, že byl vlastně opilý pořád: odpoledne byl veselý, navečer nespoutaný a temperamentní, po ránu z předchozího večera trochu otupělý. Nikdy nás nepotkalo to neštěstí, že bychom ho zažili naprosto střízlivého.
Podle mě je pravá doba tak kolem druhé odpoledne, pokud teda zrovna nepracuju – to pak je nejvhodnější ta hodina, když zakotvím Sladkou Suzanne u mola. U kormidla bych se nikdy nenapil – mám spoustu chyb, ale svoji loď ani svoje pasažéry bych v životě neohrozil. Ale vychlazené pivko u Kathleen, když je slunce vysoko na obloze a na stole brambůrky, to je něco pro mě. Nevím, jak by proti tomu někdo mohl něco namítat. Teda kromě mojí bývalé.
Podle Suzanne nikdy nebyla na pivo vhodná doba. Tvrdila, že když se opiju, jsem hnusný a zlý, a že jsem opilý příliš často, než abych jí to pak mohl vynahradit. Proto prý už se na mě nemohla ani podívat. Proto prý vypadám čím dál hůř, povídala. Proto prý jsme nemohli mít děti – jenže když jsem navrhl, abychom zašli za doktorem, aby zjistil, co je špatně, nechtěla o tom ani slyšet. A to jsem jí říkal – nejsem žádný anděl a klidně přiznám, že se mnou není nejsnadnější život –, že v Austrálii se nenajde moc chlapů, kteří by si nechali dobrovolně sáhnout na svoje nádobíčko, zvlášť od nějakého jiného chlapa.
Jenže takhle moc já ty děti chtěl. A taky proto jsem usoudil, když jsem v jedenáct dvacet pět vyšel z kanceláře své právničky – je úžasné, jak člověk sleduje čas, když někomu platí hodinovou sazbu a ještě s víkendovou přirážkou –, že co se mě týče, jedenáct dvacet pět dopoledne je ideální čas otevřít si jedno vychlazené Victoria Bitter. Ani mi nevadilo, že je takové chladno, že jsem si vzal i svetr, a že fouká takový vítr, že se nedalo sedět venku, protože bych za chvíli zmodral zimou.
Spíš než cokoli jiného to asi mělo být vzdorné gesto vůči ní. Kašlu na ni a na toho jejího zatraceného trenéra a poloviční podíl na všem, co máme, a debilní požadavky. Protože když mám být upřímný, nijak zvlášť mi to pivo nechutnalo. Původně jsem si chtěl zajít na jedno do hospody, ale když jsem o tom začal přemýšlet, najednou se mi zdálo, že sedět sám v hospodě v jedenáct dvacet pět dopoledne je trochu… ubohé. Dokonce i v sobotu.
A tak jsem seděl u dodávky, upíjel pivo o něco pomaleji než obyčejně a čekal, až se do toho přestanu muset nutit a ono začne působit zevnitř a čas mi poplyne trochu snadněji. Neměl jsem toho dne žádné zákazníky. Musím přiznat, že co jsem si vyzdobil loď novým nápisem, obchody mi dost klesly. Lisa mi to přes víkend pomohla přemalovat a úsečně podotkla, že když se o tom nebudu nikde šířit, za týden nebo dva se na to zapomene. A já na ni dal – budu muset dřít jako kůň, abych měl na to nehorázné vypořádání, které ode mě moje bývalá požaduje.
„Čistý řez“ se tomu říká. Takhle mluví i doktoři, když mají na mysli uříznutou končetinu. A přesně takhle jsem se cítil, to vám můžu říct. Bolelo to tak, že když jsem na to moc myslel, dělalo se mi fyzicky zle.
Ale prozatím jsem seděl na parkovišti v kabině dodávky a před očima se mi vybavovaly turistky, které klopýtaly na vysokých podpatcích po Velrybím molu, v rukou foťáky a cédéčka s velrybímzpěvem, a ostražitě pozorovaly Suzanne, jako by každou chvíli měla vyskočit z vody a předvést nějakou další obscénnost.
Kdybych neměl ten den jiné plány, vyjel bych si na moře sám. I když jsem měl to pivo. Už dávno jsem přišel na to, že abych se cítil o něco líp, stačí jen tak sedět v zátoce a pozorovat delfíny. Vystrkujou hlavy z vody s tím svým pitomým úsměvem, jako by si z vás dělali srandu, a někdy si nemůžete pomoct a musíte se tomu zasmát, i když máte třeba zrovna den, že byste si nejradši podřezali žíly. Asi jsme tak…
