4
Celý týden jsem měl práce nad hlavu. Raymond mi přišel oznámit, že dopis už poslal.
Dvakrát jsem byl v biografu s Emmanuelem, který pokaždé něčemu nerozumí. Musí se mu děj vysvětlovat. Včera v sobotu byla u mě Marie, jak jsme si domluvili. Když jsem ji viděl v těch hezkých šatech s červenobílými proužky a v kožených sandálech, prudce jsem po ní zatoužil. Pod látkou se jí rýsovala pevná prsa a s tou opálenou pletí měla obličej jak rozkvetlý. Autobusem jsme dojeli pár kilometrů za Alžír, na pláž vmáčknutou mezi skály a od země oddělenou rákosím. Ve čtyři odpoledne slunce už tolik nepražilo, ale voda hřála a líně se válela v dlouhých mělkých vlnách. Marie mě naučila novou hru.
Musel jsem při plavání nasát pěnu z hřebenu vlny, držet ji v ústech a pak se obrátit naznak a vyfouknout ji proti nebi. Šumivá krajka z té pěny se potom rozplynula ve vzduchu nebo mi jako teplý déšť padala zpátky na obličej. Za chvilku mi ústa hořela palčivou příchutí soli. Ale Marie ke mně připlavala a ve vodě se na mě tiskla. Přisála se mi na ústa. Její jazyk mě chladil na rtech a chvíli jsme se převalovali ve vlnách.
Když jsme se na pláži oblékali, Marie se na mě dívala a oči jí svítily. Políbil jsem ji. Od toho okamžiku jsme už nepromluvili. Přitáhl jsem ji k sobě a pospíchali jsme chytit autobus, dojet zpátky do města, doběhnout ke mně do pokoje a skočit na postel. Okno jsem nechal otevřené a po osmahlých tělech nám příjemně klouzala letní noc.
Ráno u mě Marie zůstala a já jí řekl, abychom obědvali spolu. Šel jsem koupit maso.
Cestou zpátky po schodech jsem v bytě u Raymonda zaslechl ženský hlas. Za chvíli zas bylo slyšet, jak starý Salamano nadává na psa, z chodby se ozýval šramot podrážek a drápů na dřevěném schodišti a pak “Svině, dobytku jeden!" a oba vyšli na ulici. Vyprávěl jsem o dědovi Marii a ona se dala do smíchu. Měla na sobě mé pyžamo a vyhrnula si rukávy. Když se smála, ozvala se ve mně znova chuť. Za chvíli nato se mě zeptala, jestli ji miluju. Odpověděl jsem, že to je bezvýznamné, ale že se mi zdá, že ne. Zasmušila se.
Ale při vaření se pro nic za nic dala znova do takového smíchu, že jsem ji začal líbat. A právě v tom okamžiku se od Raymonda rozlehl kravál.
Nejdřív bylo slyšet pronikavý ženský hlas a pak Raymonda : “Tys mi zahnula, zahnulas mi.
Já tě naučím mi zahýbat!" Několik zdušených ran, a žena se rozječela, ale tak strašně, že se chodba okamžitě hemžila zvědavci. S Marií jsme se šli taky podívat. Žena bez přestání řvala a Raymond bez přestání bil. Marie řekla, že je to strašné, ale já na to neodpověděl. Posílala mě pro strážníka, ale řekl jsem ji, že strážníky nemám rád.
Přesto se jeden objevil s instalatérem z druhého patra. Zabouchal na dveře a rázem bylo ticho. Zabouchal silněji a za okamžik se žena rozplakala a Raymond otevřel. V ústech měl cigaretu a tvářil se úlisně. Dívka se vrhla ke dveřím a prohlásila strážníkovi, že jí Raymond natloukl. “Jak se jmenuješ?" zeptal se strážník. Raymond řekl své jméno. “Jak to se mnou mluvíš, s cigaretou v hubě," řekl strážník. Raymond zaváhal, podíval se na mě, zatáhl z cigarety. A vtom mu strážník plnou silou vlepil pádnou, tuhou facku dlaní přímo do tváře. Cigareta letěla několik metrů. Raymond zpopelavěl, ale slovo neřekl a teprv za chvilku poníženě poprosil, jestli si může jít oharek zvednout. Strážník prohlásil, že může, a dodal: “Ale propříště si pamatuj, že strážník u tebe není žádný kašpar." Celou tu dobu dívka usedavě plakala a pořád jen opakovala:
“On mě zmlátil. Je to pasák." — “Pane strážník," otázal se Raymond, “to zákon povoluje, aby se slušnému chlapu říkalo pasák?" Ale strážník mu poručil, aby “držel hubu". Raymond se obrátil k dívce a řekl: “Ještě si, holčičko, spolu promluvíme."
Strážník mu řekl, aby toho nechal, že dívka musí pryč a on ať počká ve svém bytě, dokud ho nepředvolají na komisařství. Pak ještě dodal, že by se Raymond měl stydět, být opilý, až se sotva drží na nohou. A Raymond odpověděl: “Já nejsem opilý, pane strážník. To jen před váma se…
