34
Od: MrandMrsBernardClark@yahoo.com
Komu: BusyBee@gmail.com
Milá Lou,
no páni! Musela jsem si to přečíst dvakrát, abych si byla jistá, že jsem si to nepopletla. Koukám na fotky nějakýho děvčete a říkám si, vážně to může být moje holčička, v opravdovských newyorských novinách?
To jsou tak nádherný fotky, jak tam jsi se všema těma šatama, a vypadáš tam překrásně, jak jsi nastrojená, Ty i Tvoje kamarádky. Už jsem Ti říkala, jak jsme na Tebe s tátou pyšní? Vystříhali jsme si ty fotky z novin a táta vytiskl všechny, co jsme našli na internetu. (Už jsem Ti říkala, že začal chodit do vzdělávacího střediska na počítačový kurzy? Za chvíli z něho bude stortfoldský Bill Gates.) Moc Tě všichni zdravíme a já dobře vím, že budeš mít úspěch, Lou. V telefonu jsi zněla tak nadšeně a odvážně – a když jsme domluvily, seděla jsem tam a koukala na telefon a nemohla jsem uvěřit, že moje holčička má takový úžasný plány a volá mi ze svojí vlastní firmy na druhý straně Atlantiku (je to Atlantik, žejo?
Vždycky si ho pletu s Pacifikem).
No a teď ta velká novina u nás: koncem léta za Tebou přijedeme! Až se teda trochu ochladí – vůbec se mi nelíbí, cos psala o tom, jaký tam teď máte vedra, dobře víš, jak je pak táta vždycky odřený na těch nejnevhodnějších místech. Deirdre z cestovky nám prodá letenky za svoji zaměstnaneckou slevu a zamluvíme si je ještě koncem tohohle týdne. Můžeme bydlet u tebe v tom bytě po staré paní? Jestli ne, poradíš nám, kde se ubytovat. HLAVNĚ AŤ TAM NEJSOU ŠTĚNICE!
Dej mi vědět, kdy se Ti to nejlíp hodí. Jsem tak natěšená!
Moc a moc Tě líbá
máma
P. S. Říkala jsem ti už, že Trinu povýšili? Vždycky to byla taková chytrá holka. Teď už vidím, proč je do ní Eddie celá blázen.
25. července
„Bude věrnou jistotou tvé budoucnosti, klenotnicí spásy, moudrosti a poznání.“
Stála jsem před vysokánskou budovou přímo v epicentru Manhattanu, přiměla se zvolnit dech a pohlédla na zlacený nápis nad mohutným vchodem do Rockefellerova centra. New York kolem mě ve večerním horku kypěl životem, chodníky byly plné bloumajících turistů, vzduchem se nesly tisíce klaksonů a všudypřítomný pach výfukových plynů a přehřáté gumy. Za mnou stála žena v triku s límečkem s logem Rockefellerova centra, usilovně se snažila všechen ten rámus překřičet pečlivě nacvičeným výkladem pro skupinku japonských turistů. Projekt budovy dokončil v roce 1933 významný architekt Raymond Hood ve stylu art deco – Pane, prosím, držte se u ostatních. Madam? Madam? – Budova se původně nazývala RCA Building a v roce 2015 byla přejmenována na GE Building – Madam? Pojďte za mnou, prosím… Přejela jsem očima všech šedesát sedm pater a zhluboka se nadechla.
Bylo tři čtvrtě na sedm.
Chtěla jsem pro tuhle příležitost vypadat dokonale, měla jsem v plánu vrátit se na pátou do Lavery, abych měla čas se osprchovat a vybrat si vhodné oblečení (něco jako měla Deborah Kerrová v Nezapomenutelné lásce). Jenomže mi do toho zasáhl osud v podobě stylistky z jednoho italského módního časopisu, která dorazila do RETRO A VINTAGE přesně v půl páté a chtěla se podívat na všechny dvoudílné kostýmky, které se chystala zařadit do plánované reportáže, a pak ještě potřebovala, aby si její kolegyně některé z nich vyzkoušela, aby si je mohla vyfotit a dát mi vědět. Než jsem se nadála, bylo za dvacet minut šest a já jsem měla tak akorát čas zavézt Deana Martina domů a dát mu najíst, než jsem musela vyrazit sem. Takže jsem tu stála celá zpocená a vyčerpaná, pořád ještě v pracovním oblečení, a čekalo na mě zjištění, jakým směrem se bude ubírat můj život.
Dámy a pánové, budeme pokračovat na vyhlídkovou terasu, tudy prosím.
Už před několika minutami jsem se rozhodla raději zvolnit běh, ale když jsem kráčela přes prostranství před budovou, pořád ještě jsem nemohla popadnout dech. Strčila jsem do dveří z kouřového skla a s úlevou zjistila, že fronta na lístky je vcelku krátká. Předešlého večera jsem si o budově četla na TripAdvisoru, kde varovali, že se tu někdy čeká opravdu…
