Jeden plus jedna (Jojo Moyesová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

2

Tanzie

 

Na parkovišti Svatoanenské školy parkovalo dvacet šest aut. Proti sobě stály dvě řady třinácti nablýskaných terénních vozů s pohonem všech kol. Na parkovací místa zajížděly v průměrném úhlu 41 stupňů, než se zařadilo další auto.

Tanzie je pozorovala, když s mámou přecházely silnici od autobusové zastávky: řidiči a řidičky při řízení telefonovali, což bylo proti předpisům, nebo se otáčeli na zadní sedadlo a něco neslyšně říkali blonďatým miminkům s vykulenýma očima. Máma vysunula bradu a ve volné ruce si pohrávala s klíči od domu, jako by to ve skutečnosti byly klíčky od auta, které náhodou nechala stát někde za rohem. Pořád se ohlížela. Tanzie se dovtípila, že má obavu, aby se náhodou nesetkala s nějakým svým klientem, který by se jí zeptal, co tady dělá.

Tanzie v téhle škole ještě nikdy nebyla, i když kolem ní aspoň desetkrát jela autobusem, protože v téže ulici sídlila ordinace zubaře na pojišťovnu. Zvenčí byl vidět jen nekonečný živý plot sestříhaný přesně do pravého úhlu (přemítala, jestli zahradník používá úhloměr) a velké stromy s nízkými rozložitými větvemi, které se klenuly nad hřišti, jako by měly dětem skýtat úkryt před nebezpečím.

Děti v téhle škole se nemlátily batohy po hlavě ani se navzájem nepřitlačovaly ke zdi, aby se obraly o kapesné. Nebyli tu učitelé, kteří unaveně naháněli puberťáky do tříd. Holky si v pase nerolovaly sukně nahoru. Vůbec nikdo nekouřil. Matka jí lehce stiskla ruku. Tanzie si přála, aby nevypadala tak nervózně. „Je to tu hezké, viď, mami?“

Máma přikývla. „Ano.“ Znělo to jako vykviknutí.

„Pan učitel Tsvangarai mi říkal, že úplně všichni zdejší žáci, kteří maturovali z matiky, dostali jen jedničku nebo jedničku s hvězdičkou. To je super, viď?“

„Fakt úžasné.“

Tanzie mámu trochu zatahala za ruku, aby se rychleji dostaly do ředitelny. „Myslíš, že se Normanovi po mně bude stýskat, až budu mít dlouhé dny?“

„Jaké dlouhé dny?“

„V téhle škole končí vyučování až v šest. A každé úterý a čtvrtek je matematický kroužek – tam bych určitě chtěla chodit.“

Matka na ni pohlédla. Vypadala opravdu unaveně. V poslední době byla pořád unavená. Nasadila úsměv, který ve skutečnosti vůbec nebyl úsměvem, a vešly dovnitř.

„Dobrý den, paní Thomasová. Ahoj, Costanzo. Těší mě, že vás poznávám. Posaďte se.“

Vysoký strop v ředitelně zdobily bílé štukové rozety, rozmístěné po dvaceti centimetrech od sebe, a maličká růžová poupátka přesně v poloviční vzdálenosti mezi nimi. V místnosti stála spousta starého nábytku a za velkým arkýřovým oknem pomalu brázdil kriketové hřiště muž na traktorové sekačce. Někdo položil na stolek podnos s kávou a sušenkami. Bylo poznat, že jsou domácí. Máma dřív pekla taky takové, než táta odešel.

Tanzie se posadila na kraj pohovky a zírala na dva muže před sebou. Ten s knírem se usmíval jako sestřička, než vám píchne injekci. Máma si přitáhla tašku na klín a Tanzie si všimla, jak má položenou ruku přes roh, který Norman ožvýkal. Cukala jí noha.

„Tohle je pan Cruikshank. Vede sekci matematiky. A já jsem Daly. Poslední dva roky jsem tu ředitelem.“

Tanzie zvedla zrak od sušenky.

„Zabýváte se tětivami?“

„Ano,“ řekl pan Cruikshank.

„A geometrickou pravděpodobností?“

„Tou také.“

Pan Cruikshank se k ní naklonil. „Prohlíželi jsme si tvoje výsledky testů. A myslíme si, Costanzo, že bys už příští rok měla udělat závěrečnou zkoušku základní školy, abys ji měla za sebou. Protože podle mého názoru by tě víc bavily problémy, které řeší maturanti.“

Pohlédla na něj. „Máte zkušební testy?“

„Pár jich mám vedle. Chtěla bys je vidět?“

Nemohla uvěřit, že se jí ptá. Blesklo jí hlavou, že by odpověděla: „Si piš,“ jako Nicky, ale jen mlčky přikývla.

Pan Daly podal mámě kávu. „Nebudu chodit kolem horké kaše, paní Thomasová. Dobře víte, že vaše dcera má výjimečnou schopnost. Takové výsledky, jako má ona, jsme doposud viděli jen jednou, a to od žáka, který nyní vyučuje na cambridgeské Trinity Colllege.“

Tak dlouho pořád mluvil, až Tanzie trochu vypnula: „…pro velmi vybranou skup…

Informace

Bibliografické údaje

  • 11. 6. 2025