30
„Tak jsme si říkali, že si odpoledne zajdeme na nějaký film. A ráno mi Jake pomůže vyvenčit psy.“
Greg řídí příšerně, na plyn šlape zjevně v rytmu hudby z rádia, takže Paula to celou cestu po Fleet Street co chvíli prudce vymrští dopředu.
„Můžu si s sebou vzít Nintendo?“
„Ne, nemůžeš si vzít Nintendo, pařmene. Napálil bys to do stromu jako posledně.“
„Zkouším se naučit po nich vyběhnout, jako Super Mario.“
„Jasně, brouku.“
„Kdy se vrátíš, tati?“
„Hmm?“
Paul sedí na sedadle spolujezdce a pročítá noviny. Jsou v nich čtyři články líčící průběh soudního jednání z předešlého dne. Titulky naznačují blížící se vítězství TARP a bratrů Lefèvrových.
Nevzpomíná si, že by ho kdy vyhraný spor tak málo potěšil.
„Tati?“
„Kruci! Zprávy.“ Paul mrkne na hodinky, předkloní se a začne ladit rádio.
„Přeživší z německých koncentračních táborů vyzvali vládu, aby urychlila přijetí legislativy napomáhající k navrácení uměleckých děl uloupených za války…
Podle soudních zdrojů zemřelo jen v letošním roce sedm přeživších, kteří čekali na zahájení soudního sporu o navrácení rodinného majetku. Tato situace byla označena za ‚tragédii‘.
Výzva přišla v okamžiku, kdy u nejvyššího soudu právě probíhá spor o obraz údajně ukradený za první světové války…“
Paul se nakloní. „Jak se to zesiluje?“ Odkud mají všechny ty informace?
„Měl bys zkusit Pac-Mana. To byla panečku hra!“
„Cože?“
„Tati? Kolik je hodin?“
„Moment, Jakeu, tohle si potřebuju poslechnout.“
„… Halstonová, která tvrdí, že její zesnulý manžel obraz koupil v dobré víře. Kontroverzní případ názorně ukazuje, jakým obtížím právní řád čelí s rostoucím počtem složitých restitučních sporů, které se objevily v uplynulém desetiletí. Spor o Lefèvra upoutal pozornost celého světa a organizace přeživších…“
„Kristepane. Chudák slečna Liv,“ potřese Greg hlavou.
„Cože?“
„Nechtěl bych být v její kůži.“
„Co tím chceš říct?“
„No, všechny ty články v novinách, reportáže v rádiu – začíná to být docela maso.“
„Je to jenom pracovní záležitost.“
Greg mu věnuje pohled obvykle vyhrazený zákazníkům, kteří chtějí, aby jim nalil na sekeru.
„Je to složité.“
„Vážně? Myslel jsem, že tyhle věci jsou vždycky černobílé, aspoň jsi to povídal.“
„Nechtěl bys toho nechat, Gregu? Nebo se mám zastavit u tebe v baru a vykládat ti, jak ho máš vést? Uvidíme, jak se ti to bude líbit!“
Greg a Jake na sebe pohlédnou a povytáhnou obočí. Paula to nečekaně popudí. Otočí se na sedadle.
„Jaku, já ti zavolám, až u soudu skončíme, jo? A půjdem večer do kina nebo tak něco.“
„Ale vždyť do kina jdem odpoledne. Teď ti to Greg říkal.“
„A po pravé straně máme budovu nejvyššího soudu. Mám to hodit do protisměru?“ Greg zapne levý blikač a zastaví tak prudce, až je to všechny hodí dopředu. Kolem nich se mihne taxík a nesouhlasně zatroubí.„Nevím, jestli tady můžu zastavit. Jestli dostanu pokutu, tak ji zaplatíš, jasný?
Hele, není to ona?“
„Kdo?“ předkloní se zvědavě Jake.
Paul pohlédne přes ulici na dav lidí shromážděný před soudní budovou. Prostranství pod schody je našlapané lidmi. Zástup se v průběhu uplynulých dní rozrostl, ale i pod příkrovem mlhy mu dnes připadá, že je něco jinak: panuje tu jakási výbušná nálada, tváře účastníků jsou zkřivené stěží skrývaným odporem.
„Ajaj,“ vzdychne Greg a Paul sleduje směr jeho pohledu.
Přes ulici přechází Liv a míří ke vchodu do budovy. Pevně drží ruku na kabelce a hlavu má skloněnou, jako by byla hluboce zamyšlená. Vzhlédne, a když pochopí, co se před ní odehrává, přelétne jí po tváři strach. Někdo vykřikne její jméno: Halstonová! Vteřinku trvá, než to lidem v davu dojde, a Liv zrychlí krok, snaží se proběhnout kolem nich, ale její jméno se ozývá znovu a znovu, tichý šum zesiluje, až přejde v obviňující křik.
Z druhé strany se náhle vynoří Henry a míří ke vchodu. Spěšně rázuje po chodníku směrem k Liv, jako by už viděl, co se děje. Liv na okamžik zakolísá a Henry k ní přiskočí, ale zástup se vzedme a přesune, na okamžik se rozestoupí a pak ji pohltí jako nějaký obrovský …
