16
Vyjdou si spolu čtyřikrát. Poprvé jdou na pizzu a ona pije jen minerálku, dokud se neujistí, že ji opravdu nepovažuje za násosku, a pak si teprve dopřeje jeden gin s tonikem. Je to ten nejlahodnější gin s tonikem, jaký kdy pila. Doprovodí ji domů, a když už to vypadá, že se chystá odejít, po chvilce rozpaků ji políbí na tvář a oba se zasmějí, jako by si uvědomovali, že je to trošičku směšné. Liv se bez přemýšlení nakloní a políbí ho doopravdy, krátce, ale dychtivě. Ten polibek o ní něco prozradí.
Trochu jí vyrazí dech. Paul pozpátku zacouvá do výtahu, a když se za ním zavřou dveře, pořád ještě se usmívá.
Líbí se jí.
Podruhé zajdou na koncert kapely, kterou jim doporučil jeho bratr, a je to příšerné. Po dvaceti minutách si Liv poněkud s úlevou uvědomí, že i jemu se to zdá strašné. Navrhne jí, aby odešli, a když se prodírají nabitým klubem, najednou se chytí za ruce a nepustí se celou cestu do jeho bytu. Tam si povídají o tom, jaké měli dětství, které skupiny rádi poslouchají, jací psi se jim líbí a jak hrozně nesnášejí cukety, a pak se na pohovce líbají tak dlouho, až se jí z toho podlamují nohy. Ještě dva dny má pak zarudlou, podrážděnou kůži na bradě.
Za pár dní jí Paul kolem oběda zavolá, že má zrovna cestu kolem nedaleké kavárny, a jestli by na chvilku nezašla na kávu.„Vážně jsi měl cestu kolem?“ zeptá se poté, co protáhli posezení nad kávou a zákuskem na tak dlouho, jak jen jim jeho polední pauza dovolila.
„Jasně,“ přisvědčí a k jejímu velkému veselí mu zrudnou uši. Všimne si jejího pohledu a sáhne si na levý lalůček. „A kruci! Já jsem fakt mizerný lhář.“
Počtvrté si vyjdou na večeři. Zrovna před dezertem zavolá její otec, že ho Caroline zase opustila.
Kvílí do telefonu tak hlasitě, že Paul naproti ní nadskočí.„Musím běžet,“ omluví se a odmítne jeho nabídku pomoci. Ještě se necítí připravená ty dva seznámit, zvlášť když tu je reálná možnost, že otec na sobě nebude mít kalhoty.
Když o půl hodiny později dorazí k otci, je Caroline už zpátky.
„Zapomněl jsem, že má dneska kurz kreslení,“ zamumlá otec rozpačitě.
Paul se nepokouší jejich vztah nikam posunout. Na chvíli přemýšlí, jestli nemluví až moc o Davidovi, jestli tím sebe samu neudělala nedostupnou. Ale pak ji napadne, že se Paul jen možná chová jako džentlmen. Jindy si zase skoro rozhořčeně pomyslí, že David je její součástí, a jestli s ní Paul chce být, musí se s tím prostě smířit. Vede s ním o tom dva imaginární rozhovory a dvakrát se s ním v duchu pohádá.
Probouzí se s myšlenkami na něj: jak se naklání kupředu, když naslouchá, jako by byl odhodlaný nepropást ani jediné její slovo; jak má vlasy na spáncích předčasně prošedivělé; jak jasně modré má oči. Už zapomněla, jaké to je, probouzet se s myšlenkou na nějakého muže, toužit po jeho blízkosti; jak se člověku točí hlava, když si vybaví vůni kůže toho druhého. Pořád nemá dost práce, ale už ji to tak netrápí. Někdy jí během dne pošle textovku a ona jako by ho slyšela ji číst, s tím americkým přízvukem.
Bojí se dát Paulovi McCaffertymu najevo, jak moc o něj stojí. Má strach, že všechno pokazí: pravidla randění se za těch devět let zjevně značně změnila. Poslouchá Mo a její střízlivé postřehy o vztazích přes internet, o „kamarádství s výhodami“, o tom, co dělat a nedělat při sexu – jak by se měla depilovat a upravovat a naučit se všemožné „techniky“ – a má pocit, jako by na ni někdo mluvil čínsky. Nějak si nemůže Paula McCaffertyho srovnat s Moiným popisem mužů jako slizkých, oportunistických, vypočítavých, pornem posedlých flákačů. Paul je klidný a přímočarý, jako otevřená kniha. Proto mu prý nevyhovoval hon za kariérou ve zvláštní jednotce u newyorské policie, vysvětlí jí. „Čím výš se dostaneš, tím víc se z černé a bílé stává šedivá.“ Jediné náznaky nejistoty se u něj projevují, když váhavě mluví o svém synovi. „Rozvod je svinstvo,“ vzdychne.„Všichni si říkáme, že děti jsou v pohodě, že je to takhle pro ně lepší než žít se dvěma nešťastnými lidmi, co na sebe věčně štěkají, ale nikdy se neodvážíme …
