DUNEDIN, ČERVEN 1915
V Princes Street začala znovu malovat. Jen co dokončila akvarel, vyrvala jí ho Martha O’Brianová z rukou. Ta prodávala její obrazy za ceny, ze kterých se Kate točila hlava. Tak se jí dařilo dávat trochu peněz stranou.
Jediné, kromě Billovy nepřítomnosti, co vrhalo na její pobyt v Dunedinu stín, byla skutečnost, že Peterovi nabídli lukrativní místo v Edinburghu. Byl pevně rozhodnutý ho přijmout. Jakmile skončí válka, přestěhuje se s rodinou do Skotska.
Nora jí nabídla, že po jejich odjezdu a Billově návratu se mohou nastěhovat do domu v Princes Street. To by byl sen, kdyby moje dítě mohlo vyrůstat tam, kde jsem sama jako malá řádila, pomyslela si a okamžitě napsala tu novinku Billovi. Ačkoli už od něho nedostala žádný dopis, denně mu posílala zprávu, co je nového.
V červnu napadl první sníh v tomto roce. Dívala se z ateliéru na tančící vločky a těšila se na sáňkování, které si s Norou naplánovaly na odpoledne. Nádherný zimní den!
Peter pro ni nechal vyklidit prostornou komoru, kde mohla nerušeně malovat. Právě se zabývala akvarelem, který si objednal bohatý majitel pivovaru, když se dole ozvalo zaklepání na dveře. Odložila barevně zacákanou malířskou zástěru a uhladila si rozcuchané vlasy.
Otevřela dveře a polekala se. Stál tam tchán a mrtvolně bledý jí s nepřítomným pohledem podával promočenou obálku.
„Dopis pro tebe!“ zakrákal.
„Tak pojďte přece dál!“ vybídla ho zdvořile a převzala psaní. Následoval ji do salonu. Kate se jen stěží ovládala. Nejraději ze všeho by obálku na místě roztrhla. Jako odesilatel byl uvedený ANZAC, Australian and New Zealand Army Corps.
Oficiální dopis od armády! uvědomila si a polil ji ledový pot. Ztěžka dosedla na židli. Hluboko v nitru už tušila, co znamená, ale odmítla to vzít na vědomí. Rozechvělými prsty se pokusila dopis otevřít, ale nešlo jí to. Rozčilením roztrhla obálku i s obsahem napůl. Konečně se jí podařilo dopis vyprostit. Složila obě poloviny k sobě a hlasitě předčítala:
„Milá paní McLeanová,
s politováním Vám musíme oznámit, že Váš muž Bill McLean utrpěl těžké zranění při nečekaném útoku Turků 19. května a následující den těžkým zraněním podlehl Sestra, která u něho seděla do poslední chvíle, Vám vzkazuje, že byl až do konce při jasném rozumu a vyprávěl jí o Vás a dítěti a o tom, jak na něho čekáte. Jeho poslední slova zněla: Miluji vás! Věříme, že to pro Vás bude útěcha. Jeho osobní věci obdržíte v samostatné zásilce. Byl to skvělý člověk.
S úctou, plukovník Brad“
Teprve až uslyšela tchánův přidušený vzlykot, pochopila, oč jde. Měla pocit, že se jí zastavilo srdce. Ochromil ji ledový závan nemilosrdné pravdy. Bill je mrtvý! Nikdy neobejme naše dítě, pomyslela si a prudce vstala, aby ve společném utrpení objala Billova otce. Ten ji však ze všech sil odstrčil a zakřičel: „Jestli to bude chlapec, budu ho vychovávat já.“
Cítila, jak zavrávorala a převrátila se dozadu. To poslední, co vnímala, byla bodavá bolest v zátylku.
