MACANDREW BAY, 24. PROSINEC 1883
Selma u Wayneových zůstala – ale jen proto, že se jí paní Wayneová na nátlak syna i Mama Maaty omluvila a výslovně ji požádala, aby setrvala; dávala jí však najevo, že ji nemá ráda, a všemožným způsobem ji šikanovala.
Teď Selma prostírala stůl na vánoční hostinu rodiny Wayneových a paní domu ji po celou dobu s trapnou důkladností nespustila z očí, jako by mladá služebná byla naprosté nemehlo.
„Nezapomeň sklenky na bílé víno, Selmo!“ hartusila Ida Wayneová.
Mama Maata mladou služebnou naučila, co všechno patří na slavnostní tabuli, a Selma už uměla prostřít pro všechny velké společenské události, které se konaly v domě Wayneových – krátce před Vánocemi jich nebylo zrovna málo.
Přesto paní Wayneová pořád nebyla s něčím spokojená.
„Tak co ty sklenky?“
Selma se kousla do rtu, aby spolkla to, co by si povýšená matrona rozhodně za klobouk nedala. Vždyť ta baba na to jenom čeká, hledá nějakou záminku, jak se jí zbavit, aby to na ni samotnou nevrhlo špatné světlo!
„Sklenky se ještě v kuchyni leští,“ odpověděla Selma, aniž zvedla oči od práce.
„Až budeš večer obsluhovat u stolu, ne aby ses zase nastrojila tak jako včera, slyšíš?“
Mladá žena zrudla. Včera si totiž oblékla krásné modré šaty, které jí Damon koupil v Aucklandu. Paní Wayneovou nevhodné šaty strašlivě rozčílily, a jakmile odešli hosté, čekal služebnou výbuch vzteku.
„To určitě ne. Vezmu si samozřejmě ty šedé s bílým límcem, které jste mi dala vy,“ odpověděla teď Selma se zdůrazněnou ponížeností.
„Prosím tě, to tě Maata nenaučila, že máš na panstvo hledět, když s tebou mluví?“
Selma zvedla hlavu a zadívala se jí přímo do očí. Přitom se snažila, aby její pohled byl co nejchladnější.
Ida Wayneová zmateně odvrátila hlavu, ale přesto ještě chvíli zůstala stát vedle služebné a sledovala ji ostřížíma očima. Teprve když do místnosti vešel Damon, paní domu vykročila spěšně ke dveřím. „Až tady skončíš, podívej se ještě jednou na krocana, ano?“ zašveholila, jako by Selma byla její nejoblíbenější pomocnicí v domácnosti.
„Jak se vám daří?“ zeptal se Damon. „Zase vás oblažila veškerým svým šarmem?“
Selma se zasmála a její hněv byl rázem tatam. „Radši se ani neptejte, nebo vás zavalím všemi jízlivostmi, které mě pálí na jazyku, ale v přítomnosti vaší paní matky jsem je úspěšně dokázala potlačit.“
Damon jako jediný tušil, jak matka Selmu šikanuje, a byl vždy jejím zastáncem. Selma měla mladého advokáta ráda z celého srdce a občas se sama sebe ptala, jak je asi na tom on – a proč tak pohledný mladík nemá snoubenku.
Ani Mama Maaty se nemohla zeptat. Jednou to zkusila a okamžitě vzbudila její podezíravost. Maorka si nebrala servítky a zaláteřila: „To se tě vůbec netýká. I kdyby byl do tebe desetkrát zamilovaný a tys jeho city opětovala, nemohl by se s tebou oženit. Wayneovi patří ke společenské smetánce Dunedinu.“
Když Mama Maata konečně domluvila, rozčilená Selma odsekla: „To jako že bych byla zamilovaná já do něho, nebo on do mě? Jak jsi přišla na takový nesmysl? Natož uvažovat o vdavkách!“
Jinak ovšem měla tu starou ženu nade vše ráda. Maorka se k ní chovala jako matka. Ani lepší učitelku by nikde nenašla. Naučila se od ní dokonce i nenáviděné servírování. Zpočátku se Selma mračila, když měla obsluhovat panstvo. Teď se i této práci věnovala s úsměvem a velmi pečlivě – natolik, že se jí pořád nějaká dáma pokoušela získat do svých služeb. I nejlepší přítelkyně Idy Wayneové Dorothy Adisonová dala zcela jednoznačně najevo, že Selmu přijme s otevřenou náručí, kdyby se jí v domě Wayneových přestalo líbit.
„Můžu vás nějak utěšit nebo pomoct s prací? Ale pozor, mám obě ruce levé,“ zažertoval Damon.
„Hlavně nezdržujte od práce mě, pane Wayne, mám toho před sebou ještě spoustu,“ odpověděla Selma se smíchem. „A představte si, že mě Mama Maata nechala uvařit švestkový pudink, protože znám starý recept a postupovala jsem podle něj každý rok v New Millu,“ prohlásila s viditelnou hrdostí, ale vzápětí se zachmuřila.
Uvědomila si, že prožije pr…
