psychologické

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …

Více
  • 16. 9. 2024

Část První /   / Jmenuju se Kathy H. Je mi třicet jedna let a už jedenáct roků dělám opatrovnici. Vím, zdá se to být dost dlouho, ale oni dokonce chtějí, abych v tom pokračovala ještě osm měsíců, do konce letošního roku. Pak to bude skoro dvanáct let. Dneska už vím, že moje dlouhé působení ve funkci opatrovnice nemusí nutně znamenat, že by si mysleli, že jsem v tom bůhvíjak dobrá. Několika opravdu dobrým…

Více
  • 16. 9. 2024

Po úsvitu zaskočil Mac do slepičího výběhu a našel tam tři vajíčka. Udělal z nich omeletu, naplnil ji troškou rýže, kterou měl schovanou od včerejška, a navoněl stroužkem česneku. / Odnesl to Petrovi, vzbudil ho a počkal si, až všechno sní. / Náhle do baráku vrazil Spence. / „Chlapi!“ křičel. „Do tábora přišla nějaká pošta!“ / Macovi se stáhlo hrdlo. Panebože, ať je tam dopis pro mne! / Nebyl tam žádný. / Pro deset…

Více
  • 14. 9. 2024

Silky. Silky Silk. Pod tímhle jménem už ho nikdo neznal přes padesát let, ale přesto pořád čekal, že někdo zavolá: „Hej, Silky!“, jako kdyby byl zpátky v East Orange, a šel po Central Avenue domů ze školy – místo aby přešel Town Street v Athéně a poprvé od svého odchodu ze školy zamířil na kopec ke škole –, šel po Central Avenue se svou sestrou Ernestinou a poslouchal tu neskutečnou historku, co si vyslechla…

Více
  • 14. 9. 2024

Přečetl jsem minulou kapitolu a pro klid svědomí i kapitolu následující: k valné hromadě, při níž byl na Peyssouův a Colinův návrh jednohlasně zvolen za malevilského abbého, Emanuel skutečně už nic víc nedodává. / Předpokládám, že je čtenář trochu překvapen. Já také. Není divu: všeho všudy tři řádky o výsledku zasedání, které trvalo tři hodiny. / Leckdo se může taky pozastavit nad tím, jak vůbec Peyssou…

Více
  • 14. 9. 2024

A doma jsem to později všechno pochopil. Po určité době, kdy jsem o tom znovu důkladně přemítal, mi to konečně došlo. Proč vůbec měla paní Fordová Adrianův deník. Proč napsala: „P. S. Možná to bude znít divně, ale myslím si, že během posledních měsíců svého života byl skutečně šťastný.“ Co měla ta černošská pečovatelka na mysli, když dodala „Zvlášť teď“. A dokonce i to,…

Více
  • 14. 9. 2024

Nakonec mě spánek pohltil, bolestivý a prokládaný upíjením z bezčasého calvadosu z centra Leclerc v Coutances. Nepředcházel tomu žádný sen, ale uprostřed noci mě náhle probudil pocit dotyku nebo pohlazení na rameni. Vztyčil jsem se, začal jsem procházet po místnosti sem a tam, abych se uklidnil, šel jsem k oknu: tma byla naprostá, nejspíš jsme procházeli fází, kdy měsíc zůstává zcela skrytý, nebyla vidět…

Více
  • 14. 9. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024

(7) / Vůbec jsem nepočítal s tím, že se potkám se Zemánkem (Helena mi přece tvrdila, že pro ni přijede až odpoledne), a bylo mi ovšem krajně nepříjemné, že ho tu potkávám. Ale nedalo se nic dělat, stál tu teď přede mnou a byl si naprosto podobný: měl své žluté vlasy pořád stejně žluté, i když si je už nečesal dozadu v dlouhých kadeřích, nýbrž je měl krátce ostříhané a sčesané podle módy do čela,…

Více
  • 14. 5. 2024

Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. / Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penzionu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž…

Více
  • 17. 2. 2024

Uvolnění nastalo znenadání devátého dne. Nejdříve v podobě dopisu, v nějž Michel už nedoufal. Spočítal si, kolik času potřebovala Santa Clara na cestu do Buenaventury, což byla první zastávka. Od té doby však přiletěla z Kolumbie už dvě letadla. Marně naléhal u okénka poste restante, kam chodil každé ráno a večer. Psal potom dopisy vyčítavé, vášnivé a ironické, načež začal opět prosit. / Ale paní Lampsonová přece jen napsala. Držel v ruce …

Více
  • 8. 2. 2024

Andělé všedního dne – Knížka o nás všech, jejichž čas je dávno vyměřen, ale přesto se chováme, jako bychom tu měli být věčně. Psychologická novela má několik hrdinů, současných lidí, kteří žijí svůj každodenní život. Autor popisuje události jednoho dne, pro dva z nich toho posledního, kdy se jejich osudy střetnou. Jejich život i smrt komentují čtyři andělé, kteří vidí vše z nadhledu. Často chování…

Více
  • 18. 12. 2023

V povídce je zachycena změna v myšlení mladého člověka. Mladý student marně hledá smysl života, ale v ničem ho nenachází. Přestává vnímat svět a okolí. Na ničem mu nezáleží. Je pevně rozhodnut se zastřelit, jen čeká na vhodnou chvíli. Jednou potkává malou holčičku, která ho prosí o pomoc, ale on ji odmítá a odhání. Doma se už chce zabít, ale zlobí se na sebe, že mu ještě na něčem (té holčičce) zá… / »Naučili se lhát a oblíbili si lež a p…

Více
  • 13. 5. 2023

Na základě soudního / rozhodnutí je z Pendletonské nápravní farmy předán do psychiatrické / léčebny pětatřicetiletý tulák a hazardní hráč Randle Patrick McMurphy. Už / na příjmu způsobí problémy svým svérázným chováním – nic si nenechá líbit / a nahlas se směje, což je v ústavu značně neobvyklé. Při příchodu / prohlásí, že „má ve zvyku bejt všude jednička a tudíž i tady bude magor / číslo jedna“. Do léčebny byl poslán na pozorování a případnou léčbu, / protože je pod…

Více
  • 13. 5. 2023

Hrdinové směšných lásek jsou vesměs lidé postiženi politickou / situací v zemi, jsou málem vyhozeni ze strany nebo v lepším případě káráni / za nepřístojné chování, za individualismus či neuspořádaný soukromý život. / Kunderův hrdina je většinou člověk oddaný socialismu a věřící své / straně, avšak nějakým způsobem se proti ní prohřeší. Je nepochopen, z / původně malé chyby se stává zrada, hrdina je vyvržen ze společnosti. / Nejdříve se ovšem snaží dokázat že je n…

Více
  • 13. 5. 2023