Poslední jitro v Čangi. Poslední muž zemřel. Někteří důstojníci z baráku číslo šestnáct už byli pryč. Ti nejvíce nemocní.
Petr Marlowe ležel v polospánku pod moskytiérou. Kolem něho se probouzeli ostatní, vstávali a odcházeli na latrínu. Barstairs už stál v jogínské pozici na hlavě. Phil Mint se už jednou rukou dloubal v nose a druhou trhal mouchám křidélka. V koutě už začala další partie bridže. Myner už zase cvičil stupnice na své dřevěné klaviatuře a Thomas už zase nadával, že se opozdila snídaně.
„Jak vypadám, Petře?“ zeptal se Mike.
Petr otevřel oči a podíval se na něho: „Jinak. Vypadáš zkrátka jinak.“
Mike si přejel hřbetem ruky vyholený horní ret. „Je mi, jako bych byl nahý.“ Pohlédl do zrcátka a pokrčil rameny: „No, je to pryč, a tím to končí.“
„Hej, přišlo žrádlo,“ křikl Spence.
„Co přinesli?“
„Ovesnou kaši, topinky, marmeládu, míchaná vajíčka, slaninu, čaj.“
Někdo si stěžoval, že porce jsou malé, někdo si stěžoval, že jsou příliš velké.
Petr Marlowe si vzal jenom míchaná vajíčka a čaj. Zamíchal do vajíček trošku rýže, kterou si včera schoval, a s velkou chutí to snědl.
Vzhlédl, když do baráku vrazil Drinkwater. „Poslyš, Drinkwatere,“ zastavil ho. „Máš chvilku čas?“
„Ovšem.“ Drinkwater byl překvapen Petrovou vlídností. Sklopil oči, neboť se bál, že pohledem prozradí nenávist, kterou k němu cítil. Vydrž, Theo, říkal si. Vydržels to tolik měsíců. Ne aby ses teď prozradil. Už jen pár hodin a můžeš na toho chlapa a na ty ostatní lumpy klidně zapomenout. S Lylesem a Blodgerem si svědomí dělat nemusíš. Vůbec ne. Skončili, jak si zasloužili.
„Pamatuješ na to králičí stehýnko, cos mi ukradl?“
Drinkwaterovi zablýsklo v očích. „O čem to mluvíš?“
„Ale jdi, Drinkwatere,“ řekl Petr Marlowe. „Teď už je to přece jedno! Je po válce a my jsme to přežili. Ale pamatuješ se na to stehýnko, viď?“
Drinkwater byl příliš chytrý, než aby se dal tak prostoduše nachytat. „Ne,“ řekl nevrle, „nepamatuji.“ Dalo mu velkou práci, aby nevykřikl: Bylo senzační!
„Víš, on to nebyl králík.“
„Ne? Promiň, Marlowe, ale to se mě netýká. Dodneška nevím, kdo to tenkrát vzal, ať to bylo, co chtělo.“
„Já ti řeknu, co to bylo,“ řekl Petr a vychutnával tento okamžik plnými doušky. „Byla to krysa. Krysa.“
Drinkwater se rozesmál. „Jsi velmi zábavný,“ řekl sarkasticky.
„Opravdu to byla krysa. Chytil jsem ji. Byla taková veliká, chlupatá a měla po těle spoustu strupů. Myslím, že měla mor.“
Drinkwaterovi se zachvěla brada.
Phil mrkl na Petra a vesele přisvědčil: „Opravdu, reverende. Byla celá strupatá. Viděl jsem, jak Petr stehýnko stahoval.“
Drinkwater si pozvracel celou novou uniformu, vyběhl z baráku a zvracel dál. Petr se rozchechtal a za chvíli se otřásal smíchy celý barák.
„Panebože,“ řekl Phil, „ale to se ti opravdu povedlo, Petře. To byl vynikající nápad. Namluvit mu, že to byla krysa! Panebože! Ten parchant si o něco takového koledoval.“
„Ale ona to vážně byla krysa,“ řekl Petr. „Schválně jsem to stehýnko položil tak, aby ho mohl ukrást.“
„Ovšem, samozřejmě,“ zamrkal na něho Phil a automaticky se přitom oháněl plácačkou na mouchy. „Nesnaž se ten vynikající vtip ještě přetrumfnout.“
Petr poznal, že mu to nikdo neuvěří. Neřekl už tedy ani slovo. Nikdo mu to neuvěří, leda by jim ukázal farmu… Panebože! Farma! Teď se udělalo špatně od žaludku i jemu.
Oblékl si novou uniformu. S hodnostním označením leteckého poručíka na ramenou. S pilotním odznakem na levé kapse.
Obhlédl svůj majetek: pryčna, moskytiéra, slamník, přikrývka, sarong, roztrhaná košile, stejně roztrhané krátké kalhoty, dva páry dřeváků, nůž, lžíce a tři hliníkové talíře. Sebral všechno z postele, odnesl to ven a zapálil.
„Hej, vy… ach, promiňte, pane,“ řekl nějaký seržant. „Tady se nesmí rozdělávat oheň.“ Seržant byl člověk zvenčí, ale Petr Marlowe se lidí zvenčí nebál. V této chvíli ne.
„Vypadněte,“ řekl seržantovi.
„Ale pane…“
„Říkal jsem, abyste vypadnul, krucinál!“
„Ano, pane.“ Seržant zasalutoval a Petr měl radost, že se už lidí zvenčí nebojí. Také zasalu…
