Král Krysa (James Clavell)

„Sbohem, Petře,“ řekl Larkin.

„Sbohem, plukovníku.“

„Sbohem, Macu.“

„Mnoho štěstí, kamaráde.“

„Pište mi.“

Larkin jim potřásl rukama a odešel k hlavní bráně, kde čekala nákladní auta, aby odvezla poslední Australany k lodi. K lodi, která pluje domů.

„Kdy vypadneš ty, Petře?“ zeptal se Mac, když Larkin zmizel.

„Zítra. A ty?“

„Já odcházím teď, ale zůstanu v Singapuru. Nemá cenu lézt na loď, dokud nevím, kam by měla jet.“

„Pořád ještě nic nového?“

„Ne. Mohou být kdekoli, na kterémkoli ostrůvku. Kdyby ona a Angus byli mrtví, myslím, že bych to poznal.“ Mac zdvihl svůj batoh a mechanicky se přesvědčil, jestli je v něm krabička sardinek, kterou si schoval. „Slyšel jsem, že v jednom singapurském táboře jsou nějaké ženy, které byly na té lodi. Možná budou něco vědět. Jestli je najdu.“ Byl starý a vrásčitý, ale zůstal silný. Napřáhl ruku: „Selamat.“

„Puki malu!“

„Sendiri,“ řekl Petr. Věděl, že mu po tváři tečou slzy, ale nestyděl se za ně. Mac se za své taky nestyděl.

„Můžeš mi někdy napsat na adresu singapurské banky, kamaráde.“

„Napíšu. Mnoho štěstí, Macu.“

„Selamat!“

Petr Marlowe stál na hlavní cestě a díval se, jak Mac stoupá do svahu. Nahoře se zastavil, obrátil se a ještě jednou zamával. Petr mu odpověděl, a pak se Mac ztratil v zástupu ostatních.

Teď byl Petr docela sám.

* * *