Celá e-kniha Kdo jinému jámu kopá ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
5
Uplynulo asi čtvrt hodiny, co se Arsene vrátil s Caen s poštou a bylo slyšet, jak si hvízdá, když vynáší ze sklepa do prvního patra dřevo. Bylo to čtvrt hodiny? Bylo to víc nebo méně? Maudet to nebyl s to posoudit a měření času byl problém, který mu občas působil potíže.
Když prodával v Paříži hodinky, řekl Lině:
„Hodiny jsou na všech křižovatkách velkých bulvárů, na všech náměstích, u všech hodinářů ve výkladních skříních.“
Ve Ferchauxově domě nebyly hodiny nikde kromě pokoje staré Jouetty v patře a kromě kuchyně. Ferchaux měl ovšem v kapsičce u vesty velké niklové hodinky, jaké si kdysi prodávaly pod jménem železničářské, ale pravděpodobně ho vůbec n~’hapadlo je natahovat, protože je nikdy nevyndával z kapsičky. Nestaral se, kolik je hodin, čas udávala dosti přibližně lokálka, která jezdila dvakrát denně oběma směry, a také Jouettiny pochůzky. Ostatně potřeboval-Ii to vědět přesněji, například kvůli telefonu, šel se podívat do kuchyně na budík.
Arsene se vrátil s poštou, to znamená, že je asi tak devět. Stůl po snídani byl už uklizený a oheň hořící v krbu měl čas prostoupit pokoj teplem. Michel seděl u okna, za nímž k jeho velké spokojenosti začínala mlha houstnout jako mléko, až mu moře úplně zmizelo z očí.
Ferchaux, který si sedal zřídkakdy, stál zády k ohni, otevíral došlou poštu a obálky házel postupně do ohně. V některých dnech přicházely dopisy jenom z Paříže, dopisy od právníků, obchodníků a bankéřů, ale několikrát za týden dorazilo – buď prostřednictvím Spojených rejdařů anebo letadlem z Brazzaville či belgickým letadlem z Coquilhatville – velké množství pošty z Ubangi, po níž Ferchaux vždy dychtivě sáhl.
Předevčírem se spolu oba dva pustili do důležité práce, do třídění došlé pošty, a nechtělo to brát konce. Během těch téměř šesti měsíců, co byl Ferchaux ve Francii, omezoval se na to, že cpal došlé dopisy nazdařbůh do zásuvek. Přesto se však dvakrát nebo třikrát, nepochybně pokaždé, když nastoupil nový tajemník, chabě pokoušel o jejich roztřídění; byly tu desky červené a zelené, nadepsané různě, jako ‚Arondel‘, ‚Banka v Ubangi‘, ‚Ledentův proces‘, ‚Morel‘, ‚Advokát Aubin‘, atd., atd.
Někdy, když rozbalili svazek dokumentů, svázaných provázkem, se Ferchaux ťukl do čela:
„V mém pokoji musí být někde v šupleti další takovýhle balík… Dojdu pro něj.“
Šel pro něj sám a jeho dřevěná noha dupala nejdříve na schodech a potom přímo nad hlavou. Nedělal žádný rozdíl mezi jednou či druhou prací, šel štípat dříví stejně ochotně jako diktoval; vůbec by mu nepřišlo na mysl zavolat Jouette a zeptat se jí, kolik je hodin: když se chtěl napít, došel si do kuchyně pro sklenici vody, a když bylo potřeba přestavět nábytek, klidně Arsenovi pomohl.
Zpočátku to Michela pohoršovalo. Teď to začínal chápat, každopádně si uvědomoval, že věc je mnohem složitější, než se domníval a než se zřejmě domnívají lidé kolem pana Dieudonné.“
Maudet měl teď rád ty ponuré hodiny, kdy venku skučel vítr a v pokoji praskal oheň a kdy probíral papíry všeho druhu, jeden po druhém, aniž by Ferchaux před ním něco tajil, třebas těch několik málo dopisů, které napsal bratrovi Emile.
„Postupně vám vysvětlím…“ řekl mu Ferchaux.
Byla to z jeho strany absolutní důvěra? Anebo považoval mladíka za člověka tak bezvýznamného, že mu bylo možno říci všechno? Maudet si kladl tuto otázku. Znepokojovala ho. Možná že to bylo tak trochu od obojího.
„Zase Arondel!“ zabručel pan Dieudonné, když dočetl dopis z Konga. „Míšenec, který vede stanici v Makoli, mi popisuje, jak se ve chvíli, kdy domorodci přinesli palmová jádra, objevili četníci, asistovali při vážení a pak zabavili váhu a závaží.“
„Závaží je zfalšované?“ zeptal se Michel.
„Tam vždycky. Podle toho jsou taky stanovené ceny. Domorodci byli tím divadlem jistě sami překvapeni nejvíc. Jakmile podvod přijmou obě strany, není to už podvod.“
Oba zvedli hlavu a zároveň se otočili k oknu. V mlze viděli, jak před domem zastavil velký žlutý vůz s velice protáhlým předkem. Vysoký silný řidič v bezvadné li…
