Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana.
Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penzionu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí.
Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.
Místo a doba děje
1947, Brooklyn - penzion Růžový palác. Vzpomínky na meziválečné Polsko. Koncentrační tábor Osvětim.
Hlavní postavy
Stingo - vypravěč příběhu, inteligentní, milý, spisovatel
Sophie Zawistovska - citlivá, komplikovaná
Nathan Weinstein - vtipný a sympatický, ale na druhé straně tyran; psychicky nemocný
Hlavní myšlenka
Otázky viny a odpovědnosti za to, čeho se dopustil člověk na člověku. Rasismus. Kruté vzpomínky, na které nelze zapomenout a nikdy se s nimi nelze smířit.
Stručný obsah
Polská emigrantka Sophie, její milenec Nathan a začínající spisovatel Stingo se setkávají v pensionu Růžový palác. Stingo se s touto dvojicí blíže poznává: Nathan je sice hulvát, narkoman a schizofrenik, ale Sophie ho i přesto miluje. Stingo se dozvídá o zkoušce, kterou musela Sophie nedobrovolně podstoupit, o jejím neštěstí a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim, kde byla sekretářkou Rudolfa Hesse. Zde byla donucena opilým esesákem Jemandem von Niemandem nedobrovolně se vzdát buď svého syna, nebo své dcery. Nakonec se rozhodla poslat do plynu dceru, neboť byla mladší a slabší a neměla takovou šanci přežít jako její syn. Dále se Stingo dozvídá o snaze zachránit jejího syna a o odjezdu do Ameriky, kde se setkává s Nathanem.
Sophie se Stingem od Nathana utečou, ale Sophie se nemůže vyrovnat se ztrátou svých dětí, pronásleduje ji sžíravý pocit viny. Vrací se proto k Nathanovi, kde společně spáchají sebevraždu...
— 1 —
Prostřednictvím psychologické drobnokresby a precizní, široce epické malby charakterů i prostředí obnažuje autor ve svém románu Sophiina volba otázky viny, kolektivní odpovědnosti a povahy zla, ať už jde o původ a projevy nacismu za druhé světové války, nebo o americké trauma a stigma otrokářské minulosti. Sophiina volba tak zůstává i více než dvacet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň v analýze banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění.
Obsah
Dvaadvacetiletý mladý spisovatel Stingo (neboli Styron - román je částečně autobiografický), pocházející z jižní části Spojených států, žije v New Yorku se svými ideály a myšlenkami na knihu. Ztráta zaměstnání a finanční tíseň jej zavedou do penzionu Yetty Zimmermanové, kterému se kvůli všudypřítomné růžové přezdívá Růžový palác. Zde se seznámí s podivným mileneckým párem - s výbušným, ale inteligentním a sečtělým Nathanem a s překrásnou, chytrou a ztrápenou Polkou Sophií. Jejich seznamování je velmi výstřední - pár často souloží přímo nad Stingovým pokojem, kde je vše velmi realisticky slyšet.
Při prvním setkání má Nathan zrovna jeden ze svých návalů vzteku, při kterém začne Stinga urážet kvůli jeho jižanskému původu. Druhý den se mu však přijde omluvit a stávají se z nich dobří přátelé. Všichni tři se často scházejí, popíjejí, poslouchají hudbu a diskutují. Stingo zjišťuje, že Sophie odešla do Ameriky poté, co byla osvobozena z koncentračního tábora. Vyvede Stinga z omylu - není Židovka, do tábora se dostala prakticky omylem, když byla chycena při pašování masa pro svou nemocnou matku.
Časem se vztah Sophie a Stinga stále více prohlubuje, pro každého však v jiném směru - zatímco Stingo je do Sophie zamilovaný, Sophie bere Stinga jako svého nejlepšího přítele, jemuž se často svěřuje se svou minulostí, dokonce i s věcmi, které nikdy nikomu neřekla, ani Nathanovi ne. Tak se Stingo dozvídá například to, že Sophiin otec nebyl žádný ochránce Židů, ale antisemitista, jenž spolupracoval na projektu jejich vyhoštění na Madagaskar.
Sophie mladému spisovateli vypráví i o svém prvním setkání s Nathanem. Stalo se to, když kvůli své anémii omdlela v knihovně. Nathan ji odvezl k Larrymu, svému bratru pracujícímu jako lékař, který dal Sophii do kupy. Po kratší známosti spolu začali víceméně žít (ve stejném penzionu, ale každý v jiném pokoji) - idylu jim však kazily Nathanovy nálady, které přicházely velmi nečekaně a měly devastující účinek na jejich vztah. Sophie při nich často bývala zbitá, ponížená a znásilněná. Přesto však Nathana milovala a nechtěla jej opustit.
Sophie sice Stingovi vyjevuje tajná zákoutí své minulosti, ale ne vždy je v jejím vyprávění skryta stoprocentní pravda. Často si věci pozměňuje, protože se stále ještě nemůže vyrovnat s pravdou.
Jednoho dne dostane Nathan obrovský záchvat zuřivosti, při němž se narychlo odstěhuje z penzionu. Sophie jeho odchodem velmi trpí a začne svůj žal utápět v alkoholu, i když se jí Stingo snaží všemožně rozptýlit. Když je Sophie v alkoholovém opojení, začne vyjevovat další svá tajemství. Stingo se tak dozví, že měla dvě děti, o které ji však nacisté připravili. Svého synka, Jana, se snažila zachránit tím, že sváděla velitele Hösse, u kterého pracovala díky svým znalostem německého jazyka a umění psát na stroji. Sice mezi nimi vznikl jakýsi vztah, ale zachránit Jana se jí nepodařilo.
Po několika dnech se Nathan vrací a jako obvykle má ústa plná omluv. Vše vypadá velmi idylicky, dokud si Stinga k sobě nezavolá Nathanův bratr Larry. Řekne mu, že Nathan je paranoidní schizofrenik a že drogy, které bere, jeho stavy jen zhoršují. Prozradí také, že Nathan není žádný biolog, jak všem nalhal, ale že pracuje v knihovně jistého institutu. Stingo slíbí, že se pokusí na Nathana dohlédnout, a kdyby byly nějaké problémy, že dá Larrymu okamžitě vědět. Svůj slib však hned zakrátko poruší, když jede na několik dní za svým přítelem.
Problémy přijdou zakrátko. Nathan dostane další záchvat, při němž obviní Sophii z toho, že ho podvádí se Stingem. Vyhrožuje jim oběma smrtí, takže Sophie se Stingem musí utéci z penzionu i z města. Zamíří na Jih, kde má Stingův otec farmu.
Sophie vypráví poslední část svého příběhu - když dorazila se svými dětmi do Osvětimi, byli podrobeni selekci. Opilý lékař jí nařídil, že si může vybrat jen jedno z dětí - druhé půjde do plynu. Sophie nakonec zvolí Jana, Eva zemře. Jan sice zůstal naživu, ale Sophie ho již nikdy nespatřila. Nevěděla ani to, jestli zemřel, nebo jestli se mu podařilo přežít.
Jedné noci prožije Stingo se Sophií krátký milostný románek. Druhý den Stingo zjišťuje, že Sophie zmizela. Našel jen dopis, ve kterém se mu omlouvala a vysvětlovala, že doopravdy miluje Nathana. Stingo se nejprve rozzlobil a rozhodl se, že bude pokračovat v cestě sám, pak si ale uvědomil, co by se mohlo v Růžovém paláci stát, a rozjel se zpět do New Yorku.
Po svém příjezdu uviděl kolem penzionu stát houkající policejní auta a hloučky zvědavců. Larry jej propašoval dovnitř, kde Stingo zjistil, co se stalo - Sophie s Nathanem spolkli kyanidové kapsle. Smrt jednou pro vždy vyřešila jejich problémy - Sophie přestala mít konečně pocit viny a Nathan se zbavil svých depresí. Stingo si sice nejprve jejich smrt bral na svědomí a trpěl pocitem neustálé viny, ale zakrátko si uvědomil, že musí žít dál.
Jazyk a styl
V Styronově románu se bohatě střídají jazyky, styly a roviny vyprávění. Stingo je vyprávěčem zprvu lehkovážným, své zážitky popisuje s humorem. Jeho styl kontrastuje s vyprávěním Sophie, která se projevuje jako nespolehlivý vypravěč - její příběhy jsou sice věrohodné, ale leckteré informace (například o svých dětech) vynechává. Ty se čtenář i vypravěč dozví až v průběhu románu. Sophie ve svém jazykovém projevu dělá četné chyby, které mají poukázat na její cizí původ.
"Já pro Smrt jít jsem nemohla,
tak ona přišla pro mne,
a vůz vez jen nás dvě
a bytí Nesmrtelné."
"Utrpení poznamenává duši až na dno pohrdáním, hnusem a dokonce sebenenávistí a pocitem viny, jaký by měl logicky vyvolat zločin, ale ono tak tomu ve skutečnosti není."
"Koncentrační tábory se staly daleko hrůznější trvalou hrozbou lidské budoucnosti, než by bývaly byly, kdyby fungovaly jen jako instituce masového zabíjení. Vyhlazovací středisko může produkovat pouze mrtvoly, společnost totálního poddanství vytváří svět živoucích mrtvol."
"Kdyby to při svém příchodu lidé byli věděli, tak se modlili, aby mohli do plynu."
Nejhlubší prohlášení, jaké kdy někdo o Osvětimi udělal, nebylo žádné prohlášení, ale jen reakce, otázka.
Dotaz: "Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh?"
Odpověď: "Kde byl člověk?"
Sophiina volba není jen "obyčejná" kniha plná hrůz druhé světové války, které museli lidé snášet. Není to ani obyčejný pornografický román, což jsem již několikrát slyšela z úst čtenářů. Je to hluboký psychologický román, který více naznačuje, než prozrazuje. Necpe čtenáři hrůzyplné popisy na stříbrném podnose, ale donutí jej přemýšlet a vytvořit si vlastní názor. Možná proto mi Sophiina vyprávění přišla stokrát horší z hlediska lidského utrpení než mnoho jiných, byť krvavějších a morbidnějších popisů, které jsem kdy četla.
Autor zasadil Sophiinu minulost do velmi zajímavého prostředí - dostává do kontrastu utrpení na starém kontinentu a jakousi "lhostejnost" amerických obyvatel, kteří se více než o koncentrační tábory starají o psychoanalýzu a o problémy mezi Severem a Jihem. Stingo tento kontrast mnohokrát naznačuje tím, že si vybavuje, co on zrovna dělal ve chvíli, když byla Sophie nucena rozhodnout o osudu svých dětí - zatímco ona prožívala hlubokou bolest, on se cpal banány, aby získal nutnou váhu na víc a byl přijat do armády. Tento fakt naznačuje, že i když Stingo (a i ostatní Američané) možná soucítí s osudy lidí v koncentračních táborech, zůstane mu tato problematika jaksi vzdálena. To je koneckonců řečeno i v závěru knihy, kdy si Stingo uvědomuje, že Osvětim nelze pochopit.
— 2 —
Rozsáhlý psychologický román je výpovědí mladé ženy - Polky, jejíž nitro hluboce poznamenaly zážitky z druhé světové války a nacistických vyhlazovacích táborů.
Tato Kniha byla zfilmována v roce 1982 (režie Alan J. Pakula), hlavní roli Sophie si zahrála Meryl Streepová.
Obsah
Kniha je vyprávěna Stingem (Styron), který přijel do New Yorku, aby se mohl věnovat svému psaní.
Děj knihy začíná v roce 1947 právě vyprávěním o Stingovi, jenž byl propuštěn z nakladatelství McGraw-Hill. Ta práce ho ale stejně nenaplňovala, jak on by si přál, proto mu jeho propuštění nějak zvlášť nevadilo.
Najde si pokoj v jednom levném penzionu v Brooklynu v židovské čtvrti Flatbush. Jde o větší vilu, kde bydlí více nájemníků, s nimiž se později Stingo seznámí. Té vile se přezdívá Růžový palác a majitelkou je paní Yetta Zimmermanová. Dům byl opravdu celý růžový, jak zvenku, tak zevnitř. Yetta Stingovi nadšeně vypráví o velice výhodné koupi několika galonů růžové barvy od námořnictva, kterou zprostředkoval její manžel.
Stingo se pokouší psát svůj román, ale bohužel nemá inspiraci. Mezitím přichází dopis od jeho otce s informací prodeje černošského otroka Artista. Z prodeje získal 500 dolarů. Ve svém pokoji zaslechne velice hlučné milování dvou osob. Od Morrise Finga se Stingo dozvídá, že jde o Sofii a Nathana.
Sofie pracuje jako recepční v ordinaci chiropraktika Blackstocka a má velice ráda hudbu.
Nathan je velice bohatý a pracuje ve vědecké laboratoři.
Hned na první pohled se Stingo do Sophie zamiluje. Poznává také, že mezi dvěma milenci panuje velice rozporuplný vztah na jedné straně plný lásky a na druhé straně pln nadávek, bití apod. Stingo je svědkem jedné takové hádky, kdy Nathan obviní Sophii z nevěry. Velice ostře jí nadává a před odchodem z domu se zastavuje před Stingem a oboří se na něj kvůli jeho jižanskému původu (jižní sport - lynčování černochů). Od Finga se dozvěděl, že takové rozchody jsou mezi milenci běžné.
Druhý den ráno však u Stinga zvonila Sophie s Nathanem ruku v ruce, opět zamilovaní. Pozvali ho na procházku na Coney Island.
Dozvídáme se, že Sophie je původem Polka a strávila nějaký čas v Osvětimi. Po příjezdu do USA se jí ujal Nathan, vyléčil ji a udělal z ní opět krásnou živou ženu. Nathan a Stingo se málem dostanou opět do konfliktu a opět kvůli Jihu. Naštěstí vše urovná Sophie.
Stali se z nich časem nejlepší přátelé, kteří často sedávali v hospůdce Javorový dvůr, kde popíjeli. Nathan slíbil Stingovi, že ho seznámí s dívkou Leslie Lapidusovou, ke které se ještě dostanu.
Sophie pomalu vypráví svůj příběh z minulosti, který si ze začátku částečně upravila a některé skutečnosti i zatajila.
Narodila se v Krakově, její otec byl profesorem na univerzitě a antisemitista. Jejího otce i manžela Kazika odvezou Němci do Sachsenhausenu a popraví je. Po deportaci se Sophie musela přestěhovat s matkou do Varšavy.
Přestože Sophie nebyla Židovka, byla převezena do Osvětimi. Během měsíců strávených v Osvětimi ztratila Sophie víru v Boha. Po válce se nacházela chvíli ve Švédském uprchlickém táboře.
Stingovi přišel další dopis od otce, ve kterém nabádá syna, aby se vrátil na Jih na farmu. Nabídka ho lákala, ale odmítl. Donutily ho k tomu vlastně tři okolnosti:
- inspirace pro román
- poznání Sophie a Nathana
- pravděpodobnost prvního sexuálního uspokojení Stinga s Leslie
Leslie byla Židovka a byla velice otevřená otázce sexu. Ovšem pouze co se týče mluvení. Ne činy, protože jí to tak poradil její psychoanalytik (módní záležitost mít psychoanalytika). Stingo tudíž uspokojen nebyl.
Jednou se opět měli sejít u Javorového dvora. Nathan jim chtěl povědět o svém novém objevu v poli medicíny. Po příchodu ale ztropil opět scénu. Sophii obvinil z nevěry a opět jí nadával. Nathan donesl také informaci o smrti senátora Bilboa. Chtěl mu připít na smrt, což Stingo odmítl, že nikomu na smrt připíjet nebude. Nathan opáčil, zda by také připil či nepřipil na Hitlerovu smrt. Nathan se dostává také do sporu se Sophií kvůli Osvětimi.
Tato hádka pokračovala i v Růžovém paláci, oba si sbalili věci a odešli každý jiným směrem.
Osvětim se dělila na dva hlavní tábory. První - Březinka - byl čistě vyhlazovací. Druhý byl pracovní, původně čistě pro árijce. Pomáhali při spalování, odklízení mrtvol. Pokud došly někomu síly, byl jednoduše přeposlán do Březinky, nebo zastřelen. Sophie se dostala do ženského pracovního tábora.
Všude byl cítit nasládlý pach spálených těl, kouř a zástupy lidí čekající na smrt. Díky své vynikající němčině se Sophie dostala do administrativního oddělení. Odtud ji pak přesunuli k obersturmbannführerovi Rudolfu Hössovi, veliteli koncentračního tábora Osvětim, pro kterého psala texty a překládala. Bydlela u něj ve sklepě. Měla se lépe než ostatní vězeňkyně v táboře. Byla v relativním teple, dostala oblečení a údržbář Broněk jí i ostatním pracovníkům sem tam propašoval nějaké jídlo a sděloval nejnovější informace. Sophie si vytvořila s Hössem vztah, jenž ještě později zmíním. Hössovi mezitím přichází dopis od Himmlera, že Březinka bude odteď výhradně sloužit jako vyhlazovací tábor a v dopise se objevují i první zmínky o tzv. Endlösung (neboli Endlösung der Judenfrage = Konečné řešení židovské otázky).
Sophiin otec, jak jsme se již dozvěděli, nebyl příznivcem Židů v žádném případě. Sepsal pamflet nazvaný "Die Polnische Judenfrage: Hat der Nationalsozialismus die Antwort?" ("Polská židovská otázka: Má národní socialismus odpověď?). Židy rád skutečně neměl. Zabýval se i například otázkou nadbytečnosti Židů, či jejich přemístění na Madagaskar.
Vrátíme se nyní ale do sklepa Hössova domu. Sophie obývala sklep se sedmi muži a třemi ženami. Dvě ženy byly Židovky a třetí, Lotte, jehovistka. Frau Kommandant si potrpěla na čistotu a dbala na to, aby vězni měli čisté svršky a boty. Broněk jednoho rána přinesl fíky s informací, že Hösse (Rudiho) budou překládat do Berlína. Sophie šla jako každé ráno nahoru do pracovny. Ten den postihlo Hösse bolení hlavy a společně zabředli konverzaci. Sophie vyprávěla, jak se dostala do tábora a jak přímo k němu. Během hovoru ukázala otcův pamflet, ale Rudolf jím pohrdá, nemá pro něj žádnou váhu. Sophie byla pro Hösse přitažlivá a nejspíš proto ji poslal zpět na blok 2.
Sophie odkrývá další skutečnost, a to tu, že do Osvětimi přišla se svým synem Janem, jenž putoval do dětského pracovního tábora. Sophie se zmínila před Hössem o svém synovi, zda by ho mohl zařadit do akce Lebensborn. Na to nemá však Rudolf kompetenci, a tak slíbí alespoň setkání se synem.
Předtím než se Stingo nastěhoval do Brooklynu, uspořádal Nathan pro Sophii takový malý výlet do Connecticutu. Chtěl Sophii sáhnout na život a pak i na svůj. Nathan má u sebe totiž dvě kapsle s kyanidem. Na výletě ji také surově zbil. Sophie se zmínila i o tom, že Nathan bere čas od času nějaké drogy. Opium, amphetamin, benzedrin... Drogy pak ovládají do značné míry jeho nálady. Nathan ve svém drogovém opojení často nazýval Sophii Irmou Greseovou (dozorkyně v Osvětimi; vězni, co tábor přežili, ve svých svědeckých výpovědích popisují krutost Irmy Greseové; proslula na míru šitou černou uniformou SS; na vězně používala emocionální a fyzické metody, smrtelně bila ženy a měla příjemný požitek ze střílení vězňů; mučila hladem svoje psy, aby je potom rozeštvala na vězně; osobně poslala stovky lidí do plynové komory; Grese nosila těžké holínky, u sebe vždy měla kromě nabité pistole pletený bič potažený celofánem - to aby se z něj dala lépe smýt lidská krev).
K prvnímu intimnímu (ne však pohlavnímu) styku mezi Sophií a Stingem došlo na pláži v Conney Islandu. Oba pak usnuli. Když se Stingo probudil, Sophie plavala daleko na moři. Chtěla spáchat sebevraždu, ale Stingo ji zachránil.
Sophie Stingovi dále vylíčila svůj život ve Varšavě.
Měla tam milence jménem Josef. Josef byl mladší a společně se svou sestrou Wandou byli členy Zemské armády, tj. odbojové organizace. Josef zabíjel Poláky, kteří udávali Židy. Pak byl ale odhalen nacisty a zabit. Sophie se s Wandou přátelila - bydlely ve stejném domě - ale odboje se nechtěla zúčastnit, protože se bála o své děti Jana a Evu. Tady myslím je první zmínka o tom, že měla dvě děti.
Dále měla Sophie těžce nemocnou matku. Trpěla tuberkulózou, tak chtěla propašovat kus šunky, která byla určená nacistům. Chytli ji v tramvaji, kde shodou okolností jeli také někteří členové Zemské armády. Němci je všechny včetně Sophie pochytali a pozavírali. Večer se do cely dostala i Wanda.
Při takzvané selekci byli Sophie, Wanda a Jan posláni jako způsobilí do tábora. Mezi ubožáky, které nacisté poslali do březinské spalovny, byla i Sophiina dceruška Eva.
Když Sophii přidělili k Hössovi, setkala se s ní Wanda a požádala ji, aby v domě ukradla rádio, které by posloužilo odboji. Sophie se o to sice pokusila, ale přistihla ji Hössova dcera Emmi. Tvrdila, že jí ho chce ukrást, ale ke svému věku nevěděla proč. Mysleli si, že ho chce Sophie pouze poslouchat ve sklepě, protože nemá na vlastní. Sophie proto další pokusy o získání rádia vzdala.
Nathan se po předchozí hádce vrátil opět domů a usmířil se. Opět miluje Sophii, opět chválí Stingovu knihu. Stingo navrhne pro všechny společný výlet po Jihu, což Nathan nadšeně přijme a chce si Sophii vzít, aby to byla zároveň svatební cesta. K tomu jí koupí drahé svatební šaty.
Stingovi volal zanedlouho Nathanův bratr Larry. Prý se musí neodkladně sejít. Stingo se dozvídá, že Nathan nepracuje jako vědec a že trpí paranoidní schizofrenií. Je sice zaměstnán v té firmě, ale pouze jako knihovník, proto toho tolik ví. Stingo slíbí, že na Nathana dá pozor a pokusí se mu domluvit, aby přestal brát drogy.
Nedodrží svůj slib a odjíždí na pár dní ke svému kamarádovi Jackovi Brownovi. Zde Stingo pozná krásnou dívku Marry Alice, se kterou i přes všechny snahy nenachází uspokojení.
Stingo obdrží telefonát od Morrise o hádce mezi Sophií a Nathanem. Stingo se vrací a Sophii nalezne v ordinaci dr. Blackstocka. Je zbitá, ale nic zlomeného nemá. Nathan volá do Růžového paláce a vyhrožuje Stingovi a Sophii, vystřelí u sluchátka zbraní, načež se oba seberou a odjíždějí z města na Jih.
Stingo se svěřuje se svou láskou Sophii a chce si ji vzít. Ta však nyní na vdavky náladu nemá, ale chce být se Stingem. Ubytují se v hotelu.
Sophie popisuje vlak, ve kterém jela do Osvětimi. Zvratky, zápach, pot, mrtvá stařena, horký vydýchaný vzduch, zabedněná okna.
Po příjezdu si jich všimne jeden opilý doktor Jemand von Niemand. Dochází k selekci, kdy si Sophie musí vybrat jedno z dětí. Vybere si Jana. Eva putuje do spalovny číslo 2.
Sophie ani neví, co se stalo s Janem. Pravděpodobně zemřel v táboře s ostatními dětmi.
Sophie se otočí na Stinga a touží se s ním pomilovat. Milují se celou noc a pak usnou. Ráno se Stingo probudí a Sophie je pryč. Odjela zpět do Brooklynu za Nathanem. Stingo se vydá za ní, ale po příjezdu zjistí, že Sophie s Nathanem společně spáchali sebevraždu. Spolykali kyanid sodný.
Hlavní myšlenka
Nesmyslnost a krutost války. Ukázat, že lidé, kteří prošli koncentračním táborem již pravděpodobně nemohou žít normální život. Vždy budou vzpomínky.
— 3 —
