Hodlám vás vyzvat [začínal příspěvek na fak.diskuse], abyste přemýšleli o věcech, o nichž se nepřemýšlí snadno. Netoliko o násilné smrti nevinné čtyřiatřicetileté ženy, což je samo o sobě hrozné, ale o okolnostech, za nichž k této hrozné události došlo, a o muži, který téměř s uměleckou dovedností přiměl tyto okolnosti, aby uzavřely kruh jeho pomsty vůči Athena College a jeho bývalým kolegům.
Někteří z vás možná vědí, že několik hodin předtím, než Coleman Silk zinscenoval svoji sebevraždu jako vraždu – neboť právě to provedl tento muž na silnici, když tu noc sjel z vozovky, prorazil svodidla a zřítil se do řeky –, vlámal se násilím do fakultní kanceláře v Barton Hall, rozházel dokumentaci a poslal e-mailové sdělení, údajně sepsané členkou fakultního sboru a sestavené tak, aby ohrozilo její postavení. Škole i své kolegyni tím způsobil pouze zanedbatelnou škodu. Ovšem ten dětinsky zlomyslný čin vloupání a falzifikace byl proveden se stejným odhodláním a záští, jež jej ještě ten večer – obludně vystupňované – dovedly k tomu, aby současně zabil sebe a chladnokrevně zavraždil pracovnici správy budov, kterou před několika měsíci cynicky zlákal, aby mu poskytovala sexuální služby.
Představte si prosím se mnou zoufalou situaci této ženy, která ve čtrnácti utekla z domova, jejíž vzdělání skončilo v druhém roce střední školy a která po zbytek svého krátkého života zůstávala prakticky negramotná. Představte si, jak se pokouší odolat svodům univerzitního profesora na penzi, který během svého šestnáctiletého působení jako nejautokratičtější ze všech fakultních děkanů vládl na Athéně větší pravomocí než rektor. Jakou měla šanci odolat jeho mnohostranné přesile? A když mu podlehla, když pak zjistila, že se dala zotročit zvrácenou mužskou silou daleko přesahující její vlastní, jakou měla šanci odhadnout pomstychtivé cíle, pro něž hodlal zneužít její upracované tělo, nejprve zaživa a pak ve smrti?
Mezi všemi bezcitnými muži, kteří ji v životě tyranizovali, mezi všemi těmi násilnickými, bezohlednými, nemilosrdnými, nenasytnými muži, kteří ji trýznili, mlátili a lámali jí kosti, nebyl žádný, jehož záměry by byly tak pokroucené nenávistnou nesmiřitelností jako tento muž, jenž si potřeboval s Athena College vyrovnat účty, a tak si opatřil oběť přímo ze školy, aby na ní vykonal svou pomstu tím nejnápadnějším způsobem, jakého byl schopen. Na jejím těle. Na jejích údech. Na jejím genitálu. Na jejím lůně. Znesvěcující potrat, k němuž ji počátkem roku donutil – a jenž uspíšil její pokus o sebevraždu –, je pouze jedním z nesčetného množství útoků, jež podnikl na zpustošenou krajinu její fyzické existence. Teď už známe ohavný obraz z místa vraždy, pornografickou pozici, do níž Faunii naaranžoval, než ji definitivně usmrtil, aby co nejzřetelněji v jediném nesmazatelném obraze zachytil její otroctví, její poddanství (a v přeneseném smyslu otroctví a poddanství celé školy) a své zuřivé pohrdání. My už víme – začínáme se dozvídat, jak z policejního vyšetřování postupně vycházejí najevo hrůzostrašná fakta –, že ne všechny podlitiny na Fauniině rozdrceném těle způsobil náraz při osudné nehodě, jakkoli byla kataklyzmatická. Koroner objevil na jejích hýždích a stehnech barevné skvrny, které nemohly být způsobeny nárazem při dopadu, ale vznikly jako následek úderů vedených nějaký čas před nehodou velmi odlišnými prostředky – buď tupým předmětem, nebo lidskou pěstí.
Proč? Slovo tak kratičké, ale přitom velké dost, aby nás dohnalo k šílenství. Ovšem myšlení tak patologicky vyšinuté jako uvažování Fauniina vraha se nezkoumá tak snadno. V kořenech chtíčů, které poháněly tohoto muže, je neproniknutelná temnota, jakou ti, kdož nejsou svou povahou násilníci či záměrně pomstychtiví – ti, kdo se smířili s omezeními, jimiž civilizace potlačuje všechno syrové a nespoutané v nás –, nikdy nenahlédnou. Srdce lidské temnoty je nevysvětlitelné. Ovšem jejich smrt v automobilu nebyla žádná nehoda, to vím stejně jistě, jako vím, že sdílím svůj zármutek se všemi, kdo tru…
