Překvapivá zpráva o společné smrti děkana Silka a uklízečky z Athena College ještě ani nedošla do poslední posluchárny, když se začaly šířit zvěsti o drancování v kanceláři Delphiny Rouxové a o e-mailovém podvrhu, o nějž se děkan Silk pokusil pouze několik hodin před osudnou havárií. Lidé tomu všemu dokázali uvěřit jen s obtížemi, když se z města na školu začala šířit další historka, tentokrát o okolnostech havárie, a ta už vyrazila dech skoro každému. Přes všechny nechutné podrobnosti pocházela údajně ze spolehlivého zdroje – od bratra státního policisty, který těla objevil. Podle jeho verze ztratil děkan vládu nad vozem proto, že žena sedící na vedlejším sedadle, ta uklízečka z Athény, ho za jízdy orálně uspokojovala. Policie toto dokázala vyvodit ze stavu jeho oblečení, z polohy jejího těla a z místa, kde se nacházelo ve voze, když vrak objevili a vytáhli z řeky.
Mnoho členů profesorského sboru, zvláště starší pedagogové, kteří Colemana Silka znali po mnoho let, odmítalo zpočátku této historce uvěřit a rozhořčovala je důvěřivost, s níž lidé pomluvu přijímali jako nezvratnou pravdu – děsila je krutost takové neúcty. Ovšem jak se v průběhu dne začala vynořovat další fakta o vloupání a další podrobnosti o Silkově poměru s uklízečkou – výpovědi od lidí, kteří zahlédli, jak se spolu tajně scházejí –, bylo pro starší příslušníky pedagogického sboru stále obtížnější „setrvávat“ – jak následujícího dne napsaly místní noviny ve společenské rubrice – „v politováníhodné opozici“.
A když si pak lidé začali vybavovat, jak před několika lety také nikdo nechtěl uvěřit, že své dvě černé studentky nazval „přízraky“, když si vzpomněli, jak s ostudou odešel ze školy a separoval se od bývalých kolegů, jak při vzácných příležitostech, kdy ho někdo potkal ve městě, se k dotyčnému choval příkře, až téměř hrubě, když si vzpomněli, že své znechucení nad všemi a vším spojeným s Athénou dával tak hlasitě najevo, že se mu podařilo odcizit i vlastním dětem… nu, po tom všem i ti, kteří se ještě dopoledne odmítali smířit byť jen s náznakem představy, že život Colemana Silka mohl dospět k tak nechutnému závěru, pánové ze staré školy, pro něž byla nesnesitelná představa, že muž jeho intelektu, charizmatický vůdce, dynamický a vlivný děkan, okouzlující muž plný elánu, dokonce i ve svých jednasedmdesáti letech stále ještě zdravý a Zachovalý, otec čtyř báječných dospělých dětí, by dokázal opustit všechno, čeho si dřív cenil, a klesnout tak propastně hluboko, že zemře skandální smrtí jako nějaký odcizený, bizarní outsider… dokonce i tito lidé museli připustit zásadní proměnu osobnosti, jež následovala po aféře s přízraky a která nejenže dovedla Colemana Silka k tak ostudnému konci, ale stejně tak vedla – neomluvitelně – k hrůzné smrti Faunie Farleyové, životem pronásledované čtyřiatřicetileté negramotné nešťastnice, kterou, jak už tecï každý věděl, si Coleman Silk i přes svůj pokročilý věk pořídil jako milenku.
