Coleman jí pouze četl cosi z nedělních novin o prezidentovi a Monice Lewinské, když se Faunia zvedla a vykřikla: „Nemůžeš si ten svůj zkurvenej seminář nechat pro sebe? Strč si to někam. Já se odmítám učit! Neučím se! Nechci se učit. Přestaň mě kurva vzdělávat – to na mě nezabírá!“ A uprostřed společné snídaně utekla.
Udělala chybu, že tam zůstala. Neodjela domů a teď ho nenávidí. Co nenávidí nejvíc? To, že on si skutečně myslí, že nějak hrozně trpěl. On si doopravdy myslí, že to, co si všichni myslí, to, co o něm na škole všichni říkají, je životní katastrofa. A přitom je to jen banda debilů, co ho tam nemají rádi – to ale není žádná katastrofa. Tak proč si myslí, že tohle je, ta nejhroznější věc, co se komu kdy stala? To fakt není žádná rána. Když se dvě děti udusí a umřou, to už dá člověku zabrat. Když ti otčím strká prsty do kundy, to ti dá taky zabrat. Ale přijít o práci, když už má člověk odejít do důchodu, na tom přece nic není. Tohle na něm nenávidí – tu privilegovanost jeho utrpeníOn si myslí, že nedostal šanci? Na světě existuje tolik skutečnýho utrpení a on si myslí, že nedostal šanci. Člověk přece ví, kdy nemá šanci. Když chlap po ranním dojení popadne železnou trubku a praští tě s ní po hlavě. Ani jsem nestačila postřehnout, co na mě chystá – a on že prý nedostal šanci! Život že mu něco dluží!
Z toho všeho plyne, že nechce, aby ji u snídaně někdo vyučoval. Ubohá Monika nemůže v New Yorku sehnat práci? Víš ty co? Mně je to jedno. Myslíš, že Monice snad záleží na tom, jestli mě bolí záda, když celej den uklízím na škole a pak ještě dojím ty zkurvený krávy? A zametám svinčík po lidech na poště, protože házet odpadky do koše je pro ně moc velká dřina? Myslíš, že Monice na tom záleží? Volá pořád do Bílýho domu a musí to být hrozný, když jí odtamtud nikdo nezavolá zpátky. A že tobě skončil život? To je taky hrozný? Pro mě nikdy ani nezačal. Bylo po všem dřív, než to začalo. Vyzkoušej si, jaký to je, když tě někdo bací železnou trubkou. Dneska v noci? Stalo se. Bylo to hezký. Bylo to báječný. Taky jsem to potřebovala. Ale pořád ještě mám tři zaměstnání. Nic to nezměnilo. Proto to člověk bere, když se to děje, protože to nic nezmění. Zkus říct mamince, že její manžel za tebou v noci chodí a strká do tebe prsty – nic to nezmění. Třeba teď, když to maminka ví, ti nějak pomůže. Ale nic se nikdy nezmění. Užili jsme si večer tance. Ale nic to nezmění. On mi čte o tom, co se děje ve Washingtonu – co, co, co to změní? Čte mi o těch avantýrách ve Washingtonu, Bill Clinton si nechává kouřit péro. Jak mi tohle pomůže, až se mi posere auto? Ty si fakt myslíš, že tohle je to nejdůležitější na světě? Není to tak důležitý. Vůbec to není tak důležitý. Měla jsem dvě děti. Jsou mrtvý. Jestli nemám dneska ráno energii na to, aby mě pohoršovalo, co se děje s Monikou a s Billem, přičti to mejm dvěma dětem, ano? Jestli je to můj nedostatek, nedá se nic dělat. Už nemám sílu sledovat, čím vším se trápí svět.
Neměla tam zůstávat. Udělala chybu, že tomu kouzlu tak úplně podlehla. Dřív jela domů i v nejdivočejší bouřce. Dokonce, i když trnula hrůzou, že ji Farley sleduje a vytlačí ji někde ze silnice do řeky, jela domů. Ale teď zůstala. Kvůli tomu tanci zůstala, a ráno má vztek. Má vztek na něho. Je krásný nový den, podíváme se, co nám píšou v novinách. Po dnešní noci chce vidět, co píšou v novinách? Možná kdyby nemluvili, kdyby jenom snídali a ona pak odjela, nevadilo by, že zůstala do rána. Ale on musí zahájit seminář. To byla snad ta nejhorší věc, co mohl udělat. Co tedy měl udělat? Dát jí něco k jídlu a nechat ji odjet domů. Ale tancování napáchalo jisté škody. Zůstala jsem. Jako blbá jsem zůstala. Odjet ještě v noci – není nic důležitějšího pro holku jako já. Spousta věcí mi není jasná, ale tohle vím: když zůstaneš do rána, něco to znamená. Sen o Colemanovi a Faunii. V tu chvíli se člověk začne oddávat nejbanálnějšímu snu na světě, snění o tom, že by to tak mohlo být napořád. Mám přece kam jít, ne? Není to tam zrovna nejhezčí, ale …
