koně

Mladý David Cleveland je šéfem vyšetřování britského Jockey Clubu. Je povolán do Norska, kde pátrá po anglickém jezdci. Ten se údajně ztratil ze závodiště i s penězi ze vstupného.Ve vyšetřování Davidovi pomáhá jeho známý Arne Kristiansen, který má na starost bezpečnost na závodišti Ovrevoll, kde se ztratil jak Robert Sherman, tak i pytle s penězi. / David a Arne si spolu vyjedou na moře, aby si mohli promluvit v klidu a beze svědků. / Arne totiž trpí s…

Více
  • 13. 5. 2023

Oheň potřebuje vzduch, aby hořel. Jestliže zamezíme přístup kyslíku, oheň v uzavřeném prostoru vyhasne. Stav věcí byl tehdy stejný jako v uzavřeném pokoji, kde něco doutná. Dohromady nic by se nestalo, kdybychom se nepokoušeli najít Simona. Když jsme se konečně dopátrali stopy, jako bychom otevřeli dveře dokořán. Dovnitř vproudil čerstvý vzduch a z uhasínajících oharků vyšlehly plameny. Vznikl požár. / V pátek, den po Zlatém poháru, přetrvávalo krás…

Více
  • 13. 5. 2023

Na letiště v Heathrow mi přišel naproti jeden z hochů Hughese-Becketta a odvezl mne na takzvané „hlášení po splnění úkolu“. Podle mého je to pěkná pitomost. Cestou jsem nepřestával kašlat a protestovat. Hughes-Beckett se mi neupřímně omluvil a nabídl mi sklenku šery, zatímco já potřeboval svůj spolehlivý životabudič, čtyřnásobnou whisky. / „Nepočkalo by to do zítřka?“ zeptal jsem se a třásl se horečkou. / „Princ se s vámi chce sejít dopoledne při dosti…

Více
  • 13. 5. 2023

Z venkovského časopisu Cheshire Life přišel dopis: / „Napište pro nás povídku. “ / Zeptal jsem se: „O čem?“ / “ Tak asi tři tisíce slov.“ / Bylo to v zimě. Projížděl jsem tehdy často přes jeden kopec, kde ve vyhloubené díře v zemi žil nějaký tulák. Napsal jsem tedy povídku o tulákovi v zimě. / Je to vyprávění o tom, jak snadno lze ukrást koně přímo z dražeb. / Nepokoušejte se o to! / Tulák byl prochladlý až na kost. / Teplota vzduchu i půdy se blížila k bodu mrazu a nad…

Více
  • 13. 5. 2023

Během krátké cesty na dostihy ve Stratfordu se ke mně Belin-da vydržela chovat zdvořile, když už ne srdečně. Nic nenamítala proti tomu, že s nimi jedu, neřekla, že to je zbytečné, a zřejmě se smířila s tím, že se kolem nich budu vyskytovat, dokud neodjedu. Já zcela záměrně poznamenal, že se v nejbližší době stejně musím ohlásit v Londýně. / „Kdy?“ zeptal se Ken stručně. / „V pondělí tam zavolám a dozvím se, jaké pro mne mají instrukce a kdy se mám dost…

Více
  • 13. 5. 2023

Dave s Azizem odjeli do Irska. Dave se ani netvářil moc zkroušeně, asi byl přesvědčený, že ho nevyhodím. Nejspíš měl pravdu, protože nepřekročil žádný zákon, jenom ten můj, nepsaný. Kdybych mu dal výpověď, mohl by si případně stěžovat na odborové ústředně, že s ním byl bezdůvodně, neoprávněně ukončen pracovní poměr. Nebylo nic nového, že má zakrnělý smysl pro zodpovědnost. Uměl dobře zacházet s koňmi a byl docela slušný řidič. Jen jsem doufal, že…

Více
  • 13. 5. 2023

Pokud šlo o telefon, byl Robin stejně velkorysý, jako v pití. Poslouchal se špatně skrývanou dychtivostí moji zprávu o tom, jak se vaří počasí v oblasti pojmenované po obávaných Karibech, severoamerických indiánech, kteří obsadili ostrovy i pobřeží a jejichž kruto-vláda skončila až po příchodu Kolumba a Evropanů, kteří je z území vypudili. / Robin mne ubezpečil, že pirátství nevymizelo, jen se zmodernizovalo. Piráti prý zaplavují modré karibské vody…

Více
  • 13. 5. 2023

Únosci se neozývali. Mezi členy Jockey Clubu (v očekávání blízkého oškubání) panovalo spravedlivé rozhořčení, světový sportovní tisk byl pobouřený a éterem poletovala zděšená a pohoršená slova. Na místě samém se ale přes noc neodehrálo vůbec nic. Následkem toho jsem se vydal na „snídani pro tisk“ s lehkým srdcem a čistým svědomím, s nadějí, že uvidím Alessii. / Prostory klubu už byly přecpané lidmi, když jsem dorazil, a naplněné vysokými hodnotami d…

Více
  • 13. 5. 2023

Nevědomost mě obklopovala jako hustá mlha. / „Myslela jsem, že se ti o tom člověku Petr zmínil,“ divila se Sára. „Vždycky se spíš bavil s tebou než s Donnou a se mnou.“ / „Copak Donna o tom Norwoodovi vůbec nic neví?“ zeptal jsem se. Ostrý hrot její poznámky jsem ignoroval. / „Neví nic. Je pořád ještě v šoku. Bylo toho na ni příliš.“ / Mlha může být nebezpečná, v mlze se mohou skrývat nejrůznější záludnosti. / „Co vlastně říkala policie?“ / „Moc toho neřekli. Jen …

Více
  • 13. 5. 2023

Pondělní ráno. Mrholí. Nad závodištěm Ovrevoll zvolna svítá a mraky mění barvu z antracitové na světle šedou. Tmavozelené jehličnany a žluté břízy moknou po tisících a s nimi i odpadky a papíry roztroušené po mokré betonové ploše. / Na dolním okraji dráhy trénovali Gunnar Holt a další jeden nebo dva trenéři své dostihové koně, ale horní čast poblíž cílového sloupku byla ohrazena provazy. / Seděl jsem s Larsem Baltzersenem na věži, třásl se sklíčeností,…

Více
  • 13. 5. 2023

Když jsem se vrátil, moc jsem Nortona Foxe nepotěšil. Zaslechl, jak vůz kodrcá po dvoře, a vyšel mi naproti. Venku už byla tma, ale před domem a stájemi svítila světla. Ještě víc světla proudilo z otevřených vrat stájí, kde stájníci právě pilně vykonávali večerní práce. Zastavil jsem, vylezl celý ztuhlý a podíval se na hodinky – za deset minut šest. Zpátky jsem jel dvě hodiny oklikou, aby řidič nemohl podle najetých kilometrů odhadnout, kam jsem …

Více
  • 13. 5. 2023

Už se stmívalo, když jsem projel vraty koleje, vypnul motor a běžel po schodech ke dveřím. Ve vrátnici nikdo nebyl a všude bylo hluboké ticho. Utíkal jsem chodbami a snažil jsem si vzpomenout, kudy zatáčí, našel jsem schody a vyběhl do druhého poschodí. A tam jsem se ztratil. Neměl jsem ani ponětí, kudy se dostat k pokoji Elinor. / Proti mně kráčela hubená starší žena se skřipcem, pod paží nesla tlustou knihu a desky. To bude někdo ze sboru, napadlo…

Více
  • 13. 5. 2023

Malcolm získal v Ritzu apartmá se dvěma ložnicemi s pohledem na Green Park. Jak jsem poznal ze zbytků na bíle prostřeném servírovacím stolku, dal si k obědu štrasburskou paštiku a rybu. Také vypil půl láhve Krugu. / „Tak co, ještě se třeseš?“ zeptal jsem se a postavil mu aktovku k nohám. / „Nesledoval tě někdo?“ zeptal se. / „Ne, nesledoval.“ / Snažil se, seč mohl, aby se zdálo, že už je úplně v pořádku, ale já tušil, že se ve vlaku na zpáteční cestě nepochy…

Více
  • 13. 5. 2023

Farma Zefyr byla skutečně jako středověká pevnost. Kolem budov postavili asi dva metry vysokou pevnou prkennou ohradu s bránou, za kterou by se nemusel stydět ani hrdý Alcazar. Seděl jsem líně ve voze u protějšího chodníku a čekal, až se vrata otevřou. / Čekal jsem a čekal, až mi začínala větrovkou pronikat zima až na kůži a ruce i nohy jsem měl jako led. Zatímco jsem čekal, přešlo kolem brány po úzkém chodníčku jen několik lhostejných chodců. Čekal…

Více
  • 13. 5. 2023

Oakley nepřišel. Nikdo nepřišel. Vysunul jsem židli zpod kliky, abych spolu s ránem k sobě vpustil celý svět. Jenže svět mé pozvání celkem ignoroval. / Uvařil jsem si kávu. Právě když jsem ji vstoje popíjel v kuchyni, přišel Tony a nalil si k snídani whisky. Zrovna se vrátil z tréninku prvního lotu a chystal se, že vyjede s druhým. Mezidobí strávil úvahami o vyhlídkách svých koní, jako by se nic nebylo přihodilo. Pro něho byl výrok o zákazu činnosti…

Více
  • 13. 5. 2023