koně

Farma Zefyr byla skutečně jako středověká pevnost. Kolem budov postavili asi dva metry vysokou pevnou prkennou ohradu s bránou, za kterou by se nemusel stydět ani hrdý Alcazar. Seděl jsem líně ve voze u protějšího chodníku a čekal, až se vrata otevřou. / Čekal jsem a čekal, až mi začínala větrovkou pronikat zima až na kůži a ruce i nohy jsem měl jako led. Zatímco jsem čekal, přešlo kolem brány po úzkém chodníčku jen několik lhostejných chodců. Čekal…

Následující ráno jsem se probudil se skuhráním. Všechny svaly jsem měl bolavé, lály mi za bláhovost, s jakou jsem se předváděl. Šoural jsem se k vozu, ale v hale jsem narazil na Nashe, O’Haru a Moncriefa, kteří se tam o něčem zřejmě dohadovali. / O’Hara, místo aby mi popřál dobré jitro, řekl: „Jste pěknej cvok, je vám to jasný?“ / Zadíval jsem se otráveně na Moncriefa. „To máš těžký, tady se nic neutají, však to znáš,“ řekl omluvně. „Sám to taky vždyck…

O dva dny později jsem se opat vracel do budovy Rad-nor a spol. Sel jsem hlavním vchodem, zastíněným balkónem na viktoriánských pilířích, a cítil v sobš určitě víc energie, než když jsem odsud naposledy odcházel. / Slečna v centrále mě halasně vítala a já šel rozjařeně nahoru po točitých schodech; skoro jsem si pohvizdoval. V dostihovém oddělení na mě čekala záplava uvítacích projevů a poznámek, některé ne zrovna slušné. Nejvíc mě překvapilo, že jse…

Oheň potřebuje vzduch, aby hořel. Jestliže zamezíme přístup kyslíku, oheň v uzavřeném prostoru vyhasne. Stav věcí byl tehdy stejný jako v uzavřeném pokoji, kde něco doutná. Dohromady nic by se nestalo, kdybychom se nepokoušeli najít Simona. Když jsme se konečně dopátrali stopy, jako bychom otevřeli dveře dokořán. Dovnitř vproudil čerstvý vzduch a z uhasínajících oharků vyšlehly plameny. Vznikl požár. / V pátek, den po Zlatém poháru, přetrvávalo krás…

Na letiště v Heathrow mi přišel naproti jeden z hochů Hughese-Becketta a odvezl mne na takzvané „hlášení po splnění úkolu“. Podle mého je to pěkná pitomost. Cestou jsem nepřestával kašlat a protestovat. Hughes-Beckett se mi neupřímně omluvil a nabídl mi sklenku šery, zatímco já potřeboval svůj spolehlivý životabudič, čtyřnásobnou whisky. / „Nepočkalo by to do zítřka?“ zeptal jsem se a třásl se horečkou. / „Princ se s vámi chce sejít dopoledne při dosti…

Z venkovského časopisu Cheshire Life přišel dopis: / „Napište pro nás povídku. “ / Zeptal jsem se: „O čem?“ / “ Tak asi tři tisíce slov.“ / Bylo to v zimě. Projížděl jsem tehdy často přes jeden kopec, kde ve vyhloubené díře v zemi žil nějaký tulák. Napsal jsem tedy povídku o tulákovi v zimě. / Je to vyprávění o tom, jak snadno lze ukrást koně přímo z dražeb. / Nepokoušejte se o to! / Tulák byl prochladlý až na kost. / Teplota vzduchu i půdy se blížila k bodu mrazu a nad…

Dave s Azizem odjeli do Irska. Dave se ani netvářil moc zkroušeně, asi byl přesvědčený, že ho nevyhodím. Nejspíš měl pravdu, protože nepřekročil žádný zákon, jenom ten můj, nepsaný. Kdybych mu dal výpověď, mohl by si případně stěžovat na odborové ústředně, že s ním byl bezdůvodně, neoprávněně ukončen pracovní poměr. Nebylo nic nového, že má zakrnělý smysl pro zodpovědnost. Uměl dobře zacházet s koňmi a byl docela slušný řidič. Jen jsem doufal, že…

Pokud šlo o telefon, byl Robin stejně velkorysý, jako v pití. Poslouchal se špatně skrývanou dychtivostí moji zprávu o tom, jak se vaří počasí v oblasti pojmenované po obávaných Karibech, severoamerických indiánech, kteří obsadili ostrovy i pobřeží a jejichž kruto-vláda skončila až po příchodu Kolumba a Evropanů, kteří je z území vypudili. / Robin mne ubezpečil, že pirátství nevymizelo, jen se zmodernizovalo. Piráti prý zaplavují modré karibské vody…

Únosci se neozývali. Mezi členy Jockey Clubu (v očekávání blízkého oškubání) panovalo spravedlivé rozhořčení, světový sportovní tisk byl pobouřený a éterem poletovala zděšená a pohoršená slova. Na místě samém se ale přes noc neodehrálo vůbec nic. Následkem toho jsem se vydal na „snídani pro tisk“ s lehkým srdcem a čistým svědomím, s nadějí, že uvidím Alessii. / Prostory klubu už byly přecpané lidmi, když jsem dorazil, a naplněné vysokými hodnotami d…

Nevědomost mě obklopovala jako hustá mlha. / „Myslela jsem, že se ti o tom člověku Petr zmínil,“ divila se Sára. „Vždycky se spíš bavil s tebou než s Donnou a se mnou.“ / „Copak Donna o tom Norwoodovi vůbec nic neví?“ zeptal jsem se. Ostrý hrot její poznámky jsem ignoroval. / „Neví nic. Je pořád ještě v šoku. Bylo toho na ni příliš.“ / Mlha může být nebezpečná, v mlze se mohou skrývat nejrůznější záludnosti. / „Co vlastně říkala policie?“ / „Moc toho neřekli. Jen …