9
Když jsem vyjížděl z Winchesteru, zazvonil v autě telefon. Ozvala se Isobel. "To jsem ráda, že jsem vás chytla. Je tu policie, kvůli Joggerovi."
"Která policie?"
"Sandy Smith ne, dva cizí. Chtějí vědět, kdy se vrátíte."
"Řekněte jim, že asi za dvacet minut. Přišel ten člověk na počítače?"
"Je tady. Říká, že mu to bude trvat ještě asi půl hodiny."
"Výborně."
"Taky volala Nina Youngová. Prý už naložili toho parkurového koně Jericha Riche a jsou na cestě domů. Prý všechno probíhá bez zvláštních příhod, mám vám to vyřídit."
"Dobře."
Dojel jsem na farmu a nechal jsem policisty čekat, než promluvím s mladým odborníkem na počítače v Isobelině kanceláři. Ano, přikývl, dovezl mi nový počítač, který jsem si objednal domů, prý mi ho tam hned může zavézt a instalovat.
Řek] jsem mu, že napřed musím vyřídit policii.
Zadíval se na hodinky a prohrábl si vlasy. "Mám jet do stájí Michaela Watermeada, stejná věc jako tady, takže bych mohl napřed zajet tam a potom k vám domů."
"K Michaelovi?" podivil jsem se.
"Povedený, co? Michael a Michelangelo. Jemu to ale žertovný nepřipadá," řekl s úsměvem. "To si umím představit."
Zprávu o selhání počítače Watermeadových jsem zaznamenal jen okrajově a už vůbec jsem nedomyslel její význam. Sel jsem do své kanceláře za policisty.
Byli to ti dva, kteří mě svým chováním tak dopálili v pondělí. Kvůli Sandymu jsem se rozhodl, že se budu snažit spolupracovat. Odpovídal jsem na otázky podle pravdy, stručně a zdvořile. Z nich zato čišela naprosto neopodstatněná nedůvěra a podezíravost. Zopakovali skoro všechny otázky, které mi už položili v pondělí. Pak prohlásili, že chtějí odebrat vzorky nánosů špíny v montážní jámě a z jejího okolí. Samozřejmě, řekl jsem. Taky mi sdělili, že vyslýchají mé zaměstnance a ptají se jich, co Jogger na farmě v neděli dělal. V pořádku.
Šel na farmu v neděli na můj pokyn? Ne.
Namítal jsem něco proti jeho přítomnosti na farmě v neděli? "Ne, jak už jsem řekl, všichni zaměstnanci přicházejí a odcházejí na farmu zcela bez omezení." Jak to?
"Máme to tak zavedené." Nemělo smysl jim vysvětlovat, že řidiči jsou na své vozy pyšní, že se snaží zkrášlit si je podle svého vkusu a že k tomu využívají neděle. 2e se v neděli věší záclonky, natahují potahy na sedadla a matrace, kladou se koberečky, a že při tom pomáhají ženy řidičů, že se leští co se dá, že se po nedělích rodí loajalita a spokojenost.
Chodil Jogger běžně v neděli na farmu?
Vysvětlil jsem, že transport koní probíhá i v neděli, byť v menší míře než ve všední den, a že pro Joggera bylo samozřejmé zajít v neděli na farmu.
Jak Sandy správně předpovídal, zeptali se, co jsem dělal v neděli dopoledne. Pověděl jsem jim to a oni to pochybovačně vyslechli a zapsali. Říkáte, že jste na zahradě trhal kytky? Pak jste je nesl na hrob svých rodičů? Ano, souhlasí. Děláte to často? Občas na hřbitov kytky nosívám. Jak často? Asi pětkrát nebo šestkrát do roka.
Z jejich chování jsem vytušil, že slavná policie ještě nedospěla k základnímu závěru, a sice zda se v případě Joggerovy smrti jednalo o nešťastnou náhodu nebo o něco horšího.
Všechno rozhodne rez, pomyslel jsem si.
Doprovodil jsem policisty a přihlížel, jak odebírají vzorky ze všech částí jámy a strkají je do igelitových sáčků. Ty zavázali a nalepili na ně štítky s vyznačením místa odběru. Severní část dna jámy... východní, západní, jižní. Severní vnitřní stěna... východní, západní, jižní. Severní okraj jámy... východní, západní, jižní.
Počínali si důsledně a poctivě. Ať tak či onak, rez rozhodne. Konečně odjeli. Měl jsem velmi smíšené pocity a velmi rozčilené sekretářky.
Isobel si rozhořčeně stěžovala: "Ptali se nás, jak jste s Joggerem vycházel. Prosím vás, proč se na to ptají? Jogger přece do té jámy spadl nešťastnou náhodou!"
"To oni zjistí."
"Ale... ale přece..."
"Doufejme, že to byla nešťastná náhoda," řekl jsem. "Přece to tvrdí všichni řidiči, říkají to už celý týden." Všichni si to namlouvají.
Odjel jsem domů, kde se ke mně brzy připojil počítačový géni…
