12
"Nafukovací rybička?" řekl Ramsey.
Superintendant mě zase očekával sám v prázdné nemocnici. Skoro se mi zdálo, že chce schůzky se mnou a s Kenem oddělit od ostatního vyšetřování.
Ken mezitím zašel domů pro svou knížku o jedech.
"Tetrodotoxin," četl nahlas, "je jeden z nejprudších jedů, které jsou známy. Je to jed ryby fugu, způsobuje selhání dýchací a kardiovaskulární činnosti paralýzou neuromuskulár-ního systému. Smrtelnou dávku představuje nepatrné množství jedu, pouze několik mikrogramů na kilogram tělesné hmotnosti. Při pitvě se většinou neprokáže."
"Půjčte mi to, já si to přečtu sám," řekl Ramsey.
Ken mu knihu předal. Čekali jsme, až náležitě stráví přečtené. Potom sáhl po dodacím listu a znovu si ho důkladně pročetl. Už podruhé nebo potřetí.
"Chcete tvrdit, že jeden miligram tohohle prášku dokáže zabít koně? Že to dokáže jedna tisícina gramu?"
"Ano. Snadno," přikývl Ken. "Kůň váží přibližně čtyři sta padesát kilogramů, a mikrogram je jedna milióntina gramu. Takže jedna z těchhle ampuli by vystačila na smrtelné dávky pro čtyři koně, aspoň přibližně. Zatím máme dva mrtvé, Fitzwalterova koně s prasklou kostí a tu chovnou klisnu."
Chvíli jsme všichni mlčeli a zasmušile uvažovali o tom, že se toho prášku někde ještě potuluje víc, než je zdrávo.
"Mohlo by se to koni nasypat do krmení?" zeptal se Ramsey.
"To by se patrně mohlo," řekl Ken pochybovačně. "Ale spíš bych předpokládal, že by to někdo naředil a píchl" nejspíš do žíly."
"A měl by přitom na rukou chirurgické rukavice," dodal jsem.
"Můj bože. To jistě."
"Scott nepochybně věděl, kdo ho poslal, aby balíček vyzvedl," řekl jsem. "Také věděl, komu ho odevzdává. Nemusel vědět, co v balíčku je," odmlčel jsem se a dodal: "Když to zjistil, draze na to doplatil."
"Bože," vydechl Ken.
"Prosím vás, řekněte nám," prosil jsem Ramseyho, "řekněte nám jen ano nebo ne: Našli jste někde na Scottově těle vpich po injekční jehle?"
Našpulil ústa. Uvažoval o otázce shora dolů a zdola nahoru.'Nejspíš si v duchu opakoval pravidla hry.
"Musím říct, že jste mi dost podstatně pomohli," řekl nakonec. "Takže tedy odpověď zní: ano." Chvíli se sám se sebou radil a pak dodal: "Čtyři dny se prováděly laboratorní zkoušky a prokázalo se, že mrtvý má v sobě trojnásobnou dávku uspávacího prostředku, podanou v kávě. Žádná jiná toxická substance u něj nebyla nalezena. Vpich byl zjištěn nad žílou na hřbetě ruky."
Alespoň to, pomyslel jsem si, že Scott zemřel ve spánku. Vlastně to bylo logické. Při jeho síle, zdatnosti, energii a vý-bušnosti by se jistě nikomu nechtělo za ním plížit se stříkačkou plnou smrti. Bylo by příliš velké riziko, že by se situace mohla zvrátit.
Symbolické sevření Scottových úst, pomyslel jsem si, bylo podvědomé přiznání motivu. Nikdy předtím jsem se s vraždou nesetkal a nechápal jsem dost dobře nezvladatelné odhodlání usmrtit, jednoznačně vyplývající z hrůzného obrazu Scottovy smrti. Nestačilo ho umlčet, v podvědomí vězela i potřeba jeho mlčení viditelně stvrdit. Podvědomá, nezvladatelná, silná potřeba. V temných hlubinách duše přestává působit logika, lidé ztrácejí soudnost a jejich posedlost zahladí lidskost.
Scott byl možná do celé věci zasvěcený a pak se vzepřel. Možná si povšiml něčeho podstatného, něčeho co není, jak má být. Možná vyhrožoval, že to vyzradí. Možná se pokusil vydírat, a to je nebezpečné. Možná tím vyprovokoval brutální odplatu - sešité rty.
Když už se Ramsey rozhodl mluvit, pokračoval: "Nakonec nevidím důvod proč vám neříct, co stejně ještě dnes uvolníme pro tisk. Identifikovali jsme člověka, který tady uhořel."
"Cože?" vykřikl Ken. "Kdo to je?"
Ramsey nás nesnesitelně napínal. Začal odzadu: "Pokud se nějaká osoba pohřešuje, většinou to někdo hlásí. V tomhle případě pohřešovanou osobu nikdo nehlásil, protože se její rodina domnívala, že dotyčný je na rybách a pak na obchodní konferenci. Když se ve čtvrtek večer nevrátil, jak bylo původně v plánu, rodina si ověřila, že vůbec na konferenci nedorazil. To je polekalo, a tak se s námi ih…
