9
Vicky mi na polštáři nechala vzkaz: "Ken prosí, abyste přišel do nemocnice v devět ráno."
Protože už bylo po půlnoci, s povzdechem jsem si nařídil budíka, vlezl si pod peřinu a ponořil se do hlubokého spánku.
Zdálo se mi o umírajících koních a pronásledoval mě pocit viny za jejich smrt. Když jsem se vzbudil, byl jsem rád, že to byl jenom sen, ale stejně ve mně přetrvával neklid a nejistota, a do nemocnice jsem šel jak svázaný.
Na první pohled se tam všechno zdálo celkem normální, i když zasmušilé, protože bylo pod mrakem. Do nouzové ošetřovny přicházeli psi a kočky a zase odcházeli. Lucy v bílém plášti na mě zamávala, jak přecházela přes dvůr od nemocnice. Prošel jsem zadními dveřmi a našel Kena ve služebně. Byl bledý a rozčilený.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Jak nám sem posílají koně k výkonu odjinud, tak ve třech případech zrušili objednávku. Ve všech třech případech šlo o dýchací cesty. Nutně tyhle pacienty zvenku potřebujeme, jestliže má nemocnice fungovat. Jenže se nějak všichni dozvěděli o té klisně, a zřejmě vypukla obecná panika. Navíc jsem tady proseděl noc až do tří hodin do rána a sledoval jsem včerejší pacienty, pak to ode mne převzal Scott. Přísa-vhal, že neusne. Přišel jsem před deseti minutami a hádej co? Scott nikde!"Musel se někam ztratit, nejspíš šel na snídani. Já přece nemůžu za to, že ještě nemáme opravený automat na kávu!"
"Co pacienti?"
"V pořádku," řekl mrzutě, "ale o to teď nejde."
"Ne," přikývl jsem. "Kdy bude ta pitva?"
Podíval se na hodinky. "Carey říká že v deset. Asi bych k tomu měl jít. Přivolal jednoho člověka z Gloucesteru, aby pitvu provedl, jenže ten chlap je spíš řezník než chirurg, já bych ho určitě nevybral. Radši tam půjdu, aby neudělal nějakou blbost." Mluvil podrážděně a napjatě. "Tak mě napadlo, jestli bys nebyl tak hodný a nemohl dopsat tyhle dopisy farmaceutickým firmám, aby to dneska odešlo. V noci jsem na tom dělal." Sáhl po tlustých deskách a vytáhl z nich stoh papírů. "Protože nám nejede počítač, tak jsem musel jména a adresy těch firem opisovat z lahviček a krabiček, teda pokud nebyly na dodacích listech, co jsme dostali včera z velkoobchodu. Těm včerejším už dopis odešel. No nic, napsal jsem to tak všeobecně, protože nám tady aspoň funguje kopírka, takže mám - aspoň myslím - dost kopií pro všechny firmy, na které si vzpomínám."
Přistrčil ke mně celou hromadu a přidal k ní list papíru se seznamem jmen a adres.
"Zatímco tu nebudu, mohl bys prosím tě vždycky nahoru napsat na stroji jméno společnosti a adresu, totéž na obálky. Já vím, že to je strašlivá, nudná práce, ale nakonec to byl tvůj nápad."
"Dobře, provedu," přikývl jsem.
"Moc děkuju."
"Ještě bych ti rád něco doporučil."
Zaúpěl.
"Jen jsem ti chtěl říct, abyste odebrali tkáň z mrtvého hříběte a nechali udělat zkoušku na otcovství."
Vytřeštěně se na mne zadíval. Vysvětlil jsem mu Brosovu teorii.
"Pokud ten někdo chtěl, aby pojišťovna hradila ztrátu, klisna musela zahynout. Tys jí předtím zachránil život, což se velice nehodilo, takže dotyčný na to musel jinak. Jestli má Bros pravdu, ten dotyčný, dotyčná nebo dotyční nesměli dopustit, aby se hříbě normálně narodilo. Klisna musela zemřít před porodem, a protože ten někdo nevěděl přesně, kdy se porod čeká, musel si pospíšit."
"Je to všechno čím dál hroznější."
"Budeš muset získat vzorek tkáně také od Rainbow Ques-ta," dodal jsem.
"Copak o to, v tom nebude potíž. Zkouška paternity ale dost stojí. Stejně nákladná záležitost je pátrat po jedech."
"Takže si myslíš, že šlo o jed?"
"No, elektrikou klisnu nikdo nezabil, ani ji neudusil igelitovým pytlíkem. Nikde jsem na ní nenašel žádnou ránu a nemohla přece jen tak umřít... Něco muselo způsobit selhání srdce."
V tu chvíli vstoupila do místnosti Yvona Floydová. Zaslechla Kenova poslední slova.
"Což takhle nervový jed," řekla uštěpačně.
"Ten se jen tak sežene, že?" řekl Ken.
"Nebo se nadýchala kouře z doutnajícího gauče."
"A víš co, já si myslím že ne," Ken se dokonce usmál.
"Dělám, co můžu, sna…
