12
Zbožňující obdiv, vyzařující neúhlednému mládenci z očí, i jeho profesionalita a oddanost práci, ve mně zvláštním způsobem probudily sebeúctu, hluboce spící po dobu mé nemoci a zubožení. Můj mozek, zvyklý pracovat ve vysokých obrátkách, až do té chvíle zbytečné a marně hledal, odkud začít. Zbůhdarma jsem mařil čas.
Jasonu Wellsovi možná vyhovovalo, že vypadá nepořádně, ale k mému televiznímu Já se neúhlednost nehodila. Je nejvyšší čas, pomyslel jsem si, dát se do pořádku pro obrazovku, dát se do práce.
Babiččin rozevlátý tvídový eduardiánský kabát byl nejen teplý, ale vypadal vznešeně. Když jsem se řádně oholil a učesal vlasy do jejich dobrého střihu, jaký se sluší mít pro BBC, hned jsem vyhlížel líp. V drogerii jsem si nakoupil, co bylo třeba pro osobní hygienu, a v krejčovství jsem taky koupil novou košili, kravatu a kalhoty, abych byl pěkně nažehlený. Opatřil jsem si cestovní tašku, všechno do ní naskládal, včetně nového fotoaparátu a filmů koupených u Jasona Wellse.
Pak už stačilo jen narovnat záda, představit se a vyslovit přání. Sice jsem se ještě stále cítil jako na vodě, ale to vůbec nebylo na překážku. V posledních týdnech jsem jaksi zapomněl, jak dokážu na lidi působit.
Chtěl jsem zjistit, jak se dostanu vlakem na letiště.
„Samozřejmě, doktore Stuarte, prosím tudy..., tak..., můžete prosím použít náš expres a za patnáct minut jste na Heathrow."
Řekl jsem, že chci letět do Miami.
„Samozřejmě, doktore Stuarte. První třídou, předpokládám?"
Potřeboval jsem deponovat šek u kreditní společnosti, aby mohla krýt všechny moje cestovní výlohy.
„Samozřejmě, doktore Stuarte. Pracovník společnosti za vámi přijde do salonku první třídy a okamžitě to zařídí. Budete jistě také potřebovat hotovost v dolarech."
Rád bych se před odletem vysprchoval.
„Samozřejmě, doktore Stuarte, naše Služby významným zákazníkům zařídí vše, co si budete přát."
Doktor Stuart si přál zatelefonovat svému nakladateli do Kensingtonu a pak by rád uskutečnil krátkou pracovní poradu v samostatné místnosti.
„Samozřejmě, při salonku první třídy máme k takovým účelům vyhrazenou prostoru..."
Hýčkali mne opravdu ve všech směrech a já se neubránil a zákonitě jsem se začal dívat na televizi. Někdo pochopitelně zapnul kanál, kde hlásili předpověď počasí nad celým Atlantikem.
„V Miami vás čeká špatné počasí, doktore Stuarte," řekli mi radostně moji opatrovníci. Předpokládali, že záměrně letím za špatným počasím. Z posledního telefonátu do redakce jsem věděl, jak bude dalších pět dní.
Z televizní obrazovky na Heathrow jsem zjistil, že se nad Karibikem vytváří slabý cyklonální systém. Sezóna už končí, takže není velká pravděpodobnost, že by příliš zasílil, ale pokud ano, hurikán se bude jmenovat Sheila.
Při současném stavu milibarů, to jest 1002, to spíš vypadalo na to,
že se kamsi beze stopy vytratí. Ačkoliv u Odina to nedávno taky tak vypadalo.
Komentátor hovořil o tom, jak moderní metody předpovědí dokážou zachránit mnoho životů a hodnot. Vysvětloval, že bouři sice není možné odvrátit, ale lze se na ni připravit a snížit škody. Vědět předem, co hrozí, je nad zlato.
Životem znuděný obchodník stojící vedle mne se sklenicí s cinkajícím ledem v ruce, se skepticky díval na obrazovku, kde vychvalovali nejnovější technologické vymoženosti, a řekl otráveně: „Tak co nám ještě povědí..., copak je nového."
Dopplerův radar byl nový, věda vynesla do prostoru nové družice a počítačové 3 - D modely..., navíc se našli blázni ochotní proletět okem hurikánu a málem se přitom utopit. Všichni dělali, co mohli, aby se znudění obchodníci se svým ginem nenamočili.
Přišli pro mne od Služeb pro významné zákazníky, posadili do křesla, nabízeli jídlo a pití, noviny, křížovky, telefon. Vyťukal jsem babiččino číslo. Vzala to Jett. Už zase nastoupila a byla ráda, že jsem se ozval.
„Kam ses včera večer ztratil?" zeptala se úzkostlivě. „Křis tvrdí, že tě hledal úplně všude, mluvila jsem s ním před deseti minutami. Myslel, že jsi tady."
„Obávám se, že to u něj asi n…
