Praha plná strašidel (Miloslav Švandrlík)

Zvonící jeptiška

Je to bývalá šlechtična, jejíž chování vůči poddaným bylo ne dost jemné a uhlazené. Mnohdy bylo dokonce drsné. Když jednou služebná, velice mravná a zbožná dívka, zaslechla libé zvuky zvonů z Týnského chrámu, sepnula ruce k modlitbě a její rty počaly ševelit Otčenáš, vyrušila ji šlechtična hrubým a nekultivovaným hlasem: „Ty můro nemytá, okamžitě mi podej hřeben.“ Služka byla velice poslušná, ale tentokrát přece jen zaváhala. Nebyla zvyklá jen tak přerušit modlitbu. Ale šlechtična se rozječela jako pominutá: „Nestrpím, aby si nějaká koza služebná dělala, co chce: Tady se bude vraždit!“ A vraždilo se. Marně služka vyzdvihovala zbožné motivy svého chování. Šlechtična po ní skočila jako dravá šelma a začala ji zběsile škrtit. Nepovolila, dokud jí ubožačka bez dechu nevypadla z rukou. Teprve potom si vznešená dáma uvědomila, že to trochu přehnala a šla se vyzpovídat. Pan farář jí promluvil notně do duše a vražedkyně se dala na lepší cestu. Vstoupila do kláštera přísného řádu, kde málo jedla, hodně se modlila a ve zbývajícím čase pomáhala chudým. Jmění rozdala žebrákům a Týnskému chrámu věnovala nový zvon. U toho zvonu se nyní coby jeptiška zjevuje a zvoní na něj klekání. Leckterého zvoníka či náhodného hosta už vyděsila a pravděpodobně ještě vyděsí, neboť není známo, co je třeba učinit, aby konečně dosáhla klidu.

VÝSKYT:

Ve věži Týnského chrámu, avšak nepravidelně.