Řbitov zvířátek (Stephen King)

34

Ellie se přehoupl šestý rok. Na své narozeniny přijela domů ze školky s nakřivo nasazenou papírovou čepicí, několika svými portréty od kamarádů (na nejlepším Ellie vypadala jako dobromyslný strašák) a zlověstnými příběhy o přestávkových rvačkách na školním dvoře. Chřipková epidemie pominula. Dva studenty museli poslat do EMMC v Bangoru a Surrendra Hardu pravděpodobně zachránil život jednomu ubohému prvákovi s příšerným jménem Peter Humperton, který krátce po přijetí na kliniku dostal prudké křeče. Rachel mírně blouznila po blonďatém pomocníkovi v obchodním domě A & P v Breweru a v noci bájila Louisovi o tom, jak měl nadité džíny. „Zřejmě je měl vycpané toaletním papírem,“ dodala. „Někdy ho zkus zmáčknout,“ poradil jí Louis. „Jestli zařve, tak to zřejmě nebyl toaletní papír.“ Rachel se smála, až plakala. Smutné tiché mrazivé období února minulo a v březnu přišly střídavě deště a mrazy, které nadělaly v silnicích výmoly a donutily údržbu silnic rozmístit varovné oranžové cedule. U Juda Crandalla pominul bezprostřední a nejbolestnější osobní žal, který podle psychologů začíná asi třetí den po smrti milované osoby a trvá ve většině případů od čtyř do šesti týdnů – stejně jako období, kterému obyvatelé Nové Anglie říkají „hluboká zima“. Ale čas běží a spojuje jeden stav lidské mysli k druhému, až se z nich utvoří jakási duha. Silný žal přechází do slabšího, slabší žal se rozplyne v truchlení, truchlení v tesknění a tesknění ve vzpomínání – tenhle proces trvá od šesti měsíců do tří let, což je stále považováno za normální. Přišel a pominul den prvního Gagova ostříhání, a když Louis viděl, jak jeho synovi narůstají tmavší vlasy, sice o tom žertoval, ale v srdci prožíval svůj vlastní soukromý žal. Pak přišlo jaro a chvíli se zdrželo.