60
Louis Creed se probudil, když se mu slunce opřelo do očí. Pokusil se vstát, ale obrovská bolest v zádech mu zkřivila obličej. Padl zpátky na polštář a podíval se na sebe. Byl oblečený. Panebože.
Zůstal ležet a odhodlával se překonat bolest každičkého svalu. Pak se posadil.
„Doprdele,“ zašeptal. Obraz místnosti se mu mírně zahoupal před očima. Záda ho bolela jako zkažený zub, a když pohnul hlavou, měl pocit, že má místo krčních svalů zrezivělé listy pásové pily. Nejhorší však bylo koleno. Ben-Gayova mast naprosto zklamala. Měl si píchnout kortizonovou injekci. Kalhoty na koleně měl otokem úplně napnuté; vypadalo to, že má v tom místě míč.
„To jsem si dal,“ zabručel. „Krucinál, to jsem si dal.“
Pomaloučku se natočil, aby se mohl posadit na okraj postele. Sevřené rty mu zbělely. Pak začal koleno ohýbat. Pozorně vnímal bolest a snažil se odhadnout, jak na tom je, jestli to nemůže být –
Gage! Vrátil se Gage?
Ta myšlenka ho postavila na nohy bez ohledu na bolest. Odbelhal se přes místnost jako starý kumpán Matta Dillona Chester. Přes chodbu došel do Gagova pokoje. Byl prázdný. Odkulhal do Elliina pokoje, který byl také prázdný, a pak nahlédl do pokoje pro hosty, který měl okna k silnici. Byl také prázdný, ale –
Za silnicí stálo neznámé auto. Bylo zaparkované hned za Judovým náklaďáčkem.
Co to může znamenat?
Neznámé auto může znamenat nějaké nepříjemnosti.
Louis odhrnul záclonu a prohlédl si vůz pozorněji. Malé modré autíčko značky Chevette. A na jeho střeše spal v klubíčku Church.
Dlouho se díval z okna, než zase zatáhl záclonu. Jud měl společnost – no a co? A na starosti s Gagem bylo nejspíš ještě dost času. Church se vracíval tak kolem jedné, a teď bylo teprve devět. Devět hodin krásného květnového rána. Měl by prostě sejít dolů a uvařit si kávu, vytáhnout elektrickou dečku a zabalit si do ní koleno a –
– a co dělá Church na tom autě?
„Nech toho,“ řekl nahlas a kulhavě vykročil chodbou. Kočky spí, kde se jim zachce; to je u nich zcela normální.
Až na to, že Church už nechodil přes ulici, nevzpomínáš si?
„Nedělej si s tím hlavu,“ zamumlal a zastavil se v polovině schodiště, které musel zdolávat téměř bokem. Už mluví sám se sebou, to je zlé. To je –
A co ta věc v lese?
Ta myšlenka přišla tak nečekaně, že musel sevřít rty, podobně jako když ohýbal koleno. O té věci v lese se mu v noci zdálo. Sny o Disney Worldu se s jakousi přirozenou lehkostí změnily ve sny o té věci. Zdálo se mu, že se ho dotkla a navždy mu překazila všechny dobré sny i dobré úmysly. Byl to Wendigo a změnil ho nejen v kanibala, ale dokonce v otce kanibalů. V tom snu byl znovu na Řbitově zvířátek, ale nebyl tam sám. Byli tam Bill a Timmy Batermanovi. Byl tam Jud. Vypadal jako přízračná mrtvola a držel na provázku svého psa Spota. Byl tam Lester Morgan se svým býkem Hanrattym na řetěze. Hanratty ležel na boku a rozhlížel se kolem sebe s tupou zuřivostí. A z nějakého důvodu tam byla i Rachel. Muselo se jí něco přihodit u večeře – polila se kečupem nebo na sebe možná zvrhla brusinkový rosol, protože měla na šatech rudé skvrny.
A pak se za polomem vztyčil do obrovské výše Wendigo; měl žlutou šupinatou kůži, oči jako dvě obrovské mlhovky, místo uší mohutné zakroucené rohy; byl podobný ještěru zrozenému z ženy. Ukázal na ně svým zrohovatělým prstem, když zaklonili hlavy, aby se něj podívali…
„Dost,“ zašeptal a roztřásl se zvukem vlastního hlasu. Rozhodl se, že půjde do kuchyně a udělá si snídani, jako by byl obyčejný všední den. Mládeneckou snídani, plnou uklidňujícího cholesterolu. Pár smažených vajíček na topinky a majonézu a cibulku. Odporně páchl potem a špínou, ale sprchu si nechával na později; v té chvíli mu připadalo svlékání jako velice těžká práce. Měl také obavy, že si bude muset vyndat z kufříku skalpel a rozříznout si kalhoty, aby vyprostil nateklé koleno. Nahoru to byl kus cesty, ale žádný kuchyňský nůž by nedokázal rozříznout pevnou džínsovinu; nedokázaly by to ani Racheliny nůžky.
Nejdřív si dá snídani.
Přešel obývací pokoj…
