40
Nic z toho se však nestalo.
Všechno – vrčení cisterny Orinco, prsty, které se dotýkají Gagovy bundy a sklouzávají po látce, Rachel připravená odejít do pohřebního ústavu v domácích šatech, Ellie s Gagovou fotografií a jeho židličkou vedle své postele, slzy Steva Mastertona, rvačka s Irwinem Goldmanem, strašlivý příběh Juda Crandalla o Timmym Batermanovi – to všechno existovalo v mysli Louise Creeda jen pár vteřin, během nichž pronásledoval svého rozesmátého syna k silnici. Za ním opakovaně vykřikovala Rachel – Gage, vrať se, NEUTÍKEJ! – ale Louis neplýtval dechem. Bylo to už blízko, velice blízko, ale jedna z těch věcí se přece udala: odněkud ze silnice slyšel vrčení náklaďáku a někde v náhle otevřeném okruhu paměti slyšel, jak Jud Crandall promlouvá k Rachel první den jejich pobytu v Ludlow: Musíte si hlídat děti, aby nechodily na silnici, pani Creedová. Pro děti a zvířata je nebezpečná.
Gage utíkal po mírně svažitém trávníku k silnici číslo patnáct, statné nožky se mu snaživě kmitaly, a podle všech pravidel už měl upadnout, ale náklaďák v tu chvíli vrčel opravdu silně, byl to podobný zvuk, jaký Louis slýchal ze své postele, když se ocitl na rozhraní bdění a spánku. Vlastní chrápání ho však uklidňovalo, zatímco tenhle zvuk ho děsil.
Panebože, Ježíšikriste, ať ho chytím, ať nevběhne do té silnice!
Louis co nejvíc zrychlil a skočil jako hráč amerického fotbalu, který chce složit soupeře; koutkem oka viděl na trávě pod sebou svůj stín a vzpomněl si na draka, na supa, který zanechal otisky svého stínu po celé louce paní Vintonové, a jak byl Gage setrvačností svého pohybu vnášen do silnice, Louisovy prsty sklouzly po látce jeho bundy… a pak ji zachytily.
Strhl Gaga dozadu a vzápětí se zřítil na zem. Dopadl obličejem na štěrk na krajnici a rozbil si nos, až mu tekla krev. Mnohem horší bolest však pocítil v genitáliích – kdybych byl věděl, že budu hrát fotbal, vzal jsem si suspenzor – ale jak tupou bolest v nose, tak neodbytnou bolest v rozkroku pohltila úleva z toho, že slyší bolestivý a vzteklý nářek Gaga, který si narazil zadek o štěrkovou krajnici a praštil se do hlavy o trávu. Ten nářek za okamžik zanikl v řevu projíždějícího náklaďáku a jeho troubení.
Louisovi se přes balvan usazený někde v žaludku podařilo vstát a vzít syna do náruče. Za chvíli už u nich byla Rachel, plakala a křičela na Gaga: „Nikdy neběhej na silnici, Gage! Nikdy, nikdy, nikdy! Silnice je zlá! Zlá!“ A Gage byl z toho slzavého kázání tak překvapený, že přestal plakat a kulil oči na mámu.
„Louisi, teče ti krev z nosu,“ řekla a objala ho tak náhle a tak silně, že se chvíli nemohl ani nadechnout.
„To není to nejhorší,“ řekl. „Mám dojem, že jsem sterilní, Rachel. Kruci, to je bolest.“
Smála se tak hystericky, že se jí skoro bál. Napadlo ho, že kdyby Gage skutečně zemřel, určitě by se z toho zbláznila.
Jenže Gage nezemřel; to všechno se odehrálo jen v okamžicích ďábelské představivosti, když Louis závodil se smrtí svého syna na zeleném trávníku za zářivého květnového odpoledne.
Gage šel do školy a v sedmi letech jel poprvé na tábor, kde se u něj projevil značný talent k plavání. Své rodiče také nemile překvapil tím, jak snadno snášel měsíční odloučení. V deseti letech už strávil v táboře Agawam v Raymondu celé prázdniny a v jedenácti vyhrál dvě modré stuhy a jednu červenou v plaveckých soutěžích, které završovaly letní táborovou aktivitu. Vyrostl, a přesto to byl stále týž Gage, hodný a neustále tak trochu udivený z věcí, které mu přinášel svět… ovoce pro něj jaksi nikdy nebylo trpké nebo shnilé.
Na střední škole studoval s vyznamenáním a byl členem plaveckého týmu.
Prosadil si církevní školu Johna Bapsta, která měla široké plavecké zázemí. Když v sedmnácti oznámil rodičům, že konvertuje ke katolicismu, Rachel se rozčílila, zatímco Louise ta zpráva nijak zvlášť nepřekvapila. Rachel si myslela, že je Gage příliš ovlivňován svou dívkou; už ho viděla ženatého („jestli ho ta flundra s medailí svatého Kryštofa neuhání, tak sním tvoje slípy, Lo…
