28
Tati! vykřikla Ellie.
Rozběhla se k němu krytou chodbou od letadla, kličkovala sem a tam mezi cestujícími jako fotbalový zadák mezi hráči soupeře. Lidé stáli většinou po straně chodby, čekali na zavazadla a usmívali se. Louis byl poněkud v rozpacích z jejího nadšení, ale zároveň cítil, jak se mu po tváři rozlévá široký, připitomělý úsměv.
Rachel nesla Gaga v náručí. Když Ellie vykřikla, uviděl Louise také. Táta! zaječel a začal se kroutit Rachel v náručí. Usmála se (trochu unaveně, pomyslel si Louis) a postavila ho na zem. Rozběhl se za Ellie, až mu nožky kmitaly. Táta! Táta!
Louis si stačil všimnout, že Gage má na sobě kalhoty, které na něm nikdy předtím neviděl – zřejmě od dědečka. Pak se k němu přiřítila Ellie a začala po něm šplhat jako po stromě.
„Ahoj, tati!“ vykřikla a dala mu mlaskavou pusu na tvář.
„Ahoj, holčičko,“ řekl a shýbl se, aby chytil Gaga. Zdvihl si ho na ruku a oba je objal. „Jsem rád, že vás mám zase zpátky.“
Pak k nim došla Rachel s cestovní taškou a kabelkou v jedné ruce a s pytlem Gagových plen v druhé. BRZY BUDU VELKÝ KLUK, bylo vytištěno na boku pytle, což mělo spíše obveselit rodiče než v plenách zabalené batole. Vypadala jak profesionální fotografka po dokončení dlouhé a vyčerpávající práce na zakázku.
Louis se naklonil mezi oběma dětmi a dal jí pusu. „Ahoj.“
„Ahoj, doktore,“ usmála se.
„Vypadáš unaveně.“
„Já jsem unavená. Až do Bostonu jsme se dostali bez potíží. Bez potíží jsme taky přesedli na jiné letadlo. Bez potíží jsme odstartovali. Jakmile se však letadlo nad městem naklonilo, Gage se podíval z okénka, prohlásil: Pěkný, pěkný, a v tu ránu se celý poblinkal.“
„Ajaj.“
„Musela jsem ho převléct na toaletě,“ řekla. „Myslím, že to není žádný virus nebo něco. Bylo mu prostě špatně v letadle.“
„Jedeme domů,“ řekl Louis. „Něco jsem vám uvařil.“
„To je príma!“ zaječela Ellie Louisovi do ucha, unesená radostí a vzrušením.
„Píma! Píma!“ zařval Gage do Louisova druhého ucha, což mu alespoň vyrovnalo tlak na bubíncích.
„Tak jdeme,“ řekl Louis. „Vyzvedneme si zavazadla a vypadnem z téhle díry.“
„Tati, jak se má Church?“ zeptala se Ellie, když ji stavěl na zem. Louis tu otázku očekával, ale nebyl připravený na Elliin úzkostný výraz a hlubokou starostlivou rýhu, která se jí udělala mezi tmavěmodrýma očima. Louis se zamračil a podíval se na Rachel.
„O víkendu se jednou vzbudila s pláčem,“ řekla Rachel tiše. „Měla nějaký ošklivý sen.“
„Zdálo se mi, že Churche přejelo auto,“ řekla Ellie.
„Měli jsme rušný den a ona se nakonec přejedla chlebíčků s krůtím masem, v tom to podle mě bylo,“ prohlásila Rachel. „Dostala taky průjem. Musí se zklidnit a vypadnout tady z toho letiště. Za poslední týden jsem viděla tolik letišť, že mi to stačí nejmíň na pět let dopředu.“
„Church je v pořádku, miláčku,“ řekl Louis pomalu.
Ano, je v pořádku. Polehává celý den kolem domu a dívá se na mě těma svýma divnýma, kalnýma očima – jako by byl uviděl něco, co z něj vyrazilo většinu kočičí inteligence. Je opravdu úžasný. Na noc ho vyháním smetákem, protože se ho nemůžu dotknout. Zametu s ním a on pak jde sám. Jednou jsem otevřel dveře, Ellie, a on držel myš – nebo to, co z m zbylo. A všude trousil zbytky té své snídaně. Když už mluvím o snídani, tu svou jsem vyzvracel. Jinak –
„Má se prostě dobře.“
„Tak jo,“ řekla Ellie a vráska mezi očima jí zmizela. „Tak to je dobře. Když jsem měla ten sen, myslela jsem si, že je určitě mrtvý.“
„Vážně?“ usmál se Louis. „Sny jsou někdy divné, nemyslíš?“
„Sny!“ zahulákal Gage. Nepochybně se dostal do papouškovacího stádia vývoje, které si Louis ještě pamatoval u Ellie. „Snýýýýý!“ Silně zatahal Louise za vlasy.
„Tak jdem, bando,“ řekl Louis a společně zamířili k výdeji zavazadel.
Když došli až k vozu, Gage začal říkat: „Pěkný, pěkný,“ podivným, škytavým hlasem. Tentokrát pozvracel Louise, který si na uvítanou vzal nové kalhoty. Slovo pěkný pro Gage zřejmě znamenalo totéž, co Chce se mi zvracet, tak pozor, uhněte.
Nakonec se ukázalo, že to byl přece jen virus.
Běhe…
