11
CROZIER
70°05’ s.š., 98°23’ z.d. 11. listopadu 1847
„Jste celý promrzlý, Francisi,“ říká korvetní kapitán Fitzjames. „Pojďte dozadu do společenské místnosti, dáme si brandy.“ Crozier by si raději dal whisky, ale brandy bude muset stačit. Kráčí před kapitánem Erebu dlouhou úzkou uličkou k místnosti, v níž měl soukromou kajutu kapitán sir John Franklin a která je nyní obdobou velké kajuty na Terroru – slouží jako knihovna a společenská místnost pro důstojníky, kteří nejsou ve službě, a v případě potřeby se v ní konají porady. Podle Crozierova názoru slouží Fitzjamesovi ke cti, že po smrti sira Johna zůstal ve své maličké kajutě a prostornou komnatu na zádi nechal zařídit k použití všem; občas si ji také půjčují lékaři pro chirurgické zákroky.
Ulička je absolutně temná, ozařuje ji jen světlo ze společenské místnosti, a paluba je nakloněná v příkřejším úhlu a na opačnou stranu než na Terroru, svažuje se spíše k levoboku než k pravoboku a příď je výš než záď. A přestože jsou obě lodě konstrukčně téměř totožné, všímá si Crozier pokaždé i dalších rozdílů. Erebus má čímsi jiný zápach – kromě identického pachu oleje z lamp, špinavých mužů a špinavého oblečení, měsíců vaření, uhelného prachu, věder moči a mužského dechu vznášejícího se v chladném vlhkém vzduchu je tu cítit ještě něco jiného. Erebus kdovíproč víc páchne strachem a beznadějí.
Ve společenské místnosti sedí a pokuřují z dýmek dva důstojníci, poručík Le Vesconte a poručík Fairholme, oba však vstanou, kývnou oběma kapitánům na pozdrav, vzdálí se a zavřou za sebou posuvné dveře.
Fitzjames odemkne masivní skříň, vytáhne z ní láhev brandy, nalije Crozierovi štědrou dávku do jedné z broušených sklenic na vodu po siru Johnovi a menší pro sebe. Zesnulý velitel expedice sice pro sebe i pro své důstojníky vzal na palubu spoustu vybraného porcelánu a broušeného skla, sklenice na brandy mezi tím ale nejsou. Franklin byl zapřísáhlý abstinent.
Crozier se nezdržuje pomalým usrkáváním. Třemi doušky do sebe brandy hodí a dovolí Fitzjamesovi, aby mu nalil další.
„Děkuji, že jste zareagoval tak rychle,“ začne hovor Fitzjames. „Předpokládal jsem, že na moji zprávu odpovíte vlastní zprávou, ne že přijdete osobně.“
Crozier se zamračí. „Na zprávu? Žádnou zprávu jsem od vás už přes týden nedostal, Jamesi.“
Fitzjames na něj okamžik zaraženě hledí. „Nedostal jste moji zprávu dnes večer? Poslal jsem s ní na vaši loď vojína Reeda asi před pěti hodinami. Předpokládal jsem, že u vás zůstal přes noc.“
Crozier pomalu zavrtí hlavou.
„Áaa… zatraceně,“ zakleje Fitzjames.
Crozier vytáhne z kapsy vlněnou punčochu a položí ji na stůl. Ani v jasnějším světle lampy na stěně na ní nejsou znatelné žádné stopy násilí. „Našel jsem ji cestou sem. Blíž vaší lodi než mé.“
Fitzjames vezme punčochu do ruky a s truchlivým výrazem si ji prohlíží. „Zeptám se mužů, jestli ji poznávají,“ hlesne.
„Může taky patřit jednomu z mých chlapů,“ poznamená tiše Crozier. Stručně Fitzjamese informuje o útoku na loď, smrtelném zranění vojína Heathera a zmizení Williama Stronga a mladého Toma Evanse.
„Čtyři za jediný den,“ povzdechne si Fitzjames. Oběma nalije další brandy.
„Ano. Kvůli čemu jste posílal zprávu vy mně?“
Fitzjames vysvětluje, že celý dnešní den muži pozorovali něco velkého, co se pohybovalo mezi ledovou změtí těsně mimo dosah světla luceren. Několikrát po tom vystřelili, ale oddíly vyslané na led nenalezly krev ani nic jiného. „Takže se omlouvám, Francisi, za toho idiota Bobbyho Johnse, který na vás před pár minutami vystřelil. Chlapi mají nervy napjaté jako špagáty.“
„Doufám, že ne natolik, aby si mysleli, že se ta věc na ledu naučila křičet na ně anglicky,“ poznamená ironicky Crozier a znovu si zavdá brandy.
„Ne, ne. To samozřejmě ne. To byla čirá pitomost. Johns bude mít na dva týdny zaražené dávky rumu. Ještě jednou se omlouvám.“
„To nedělejte,“ vzdechne Crozier. „Udělejte mu do zadku druhou díru, jestli chcete, ale rum mu neberte. Na téhle lodi už tak vládne dost chmurná atmosféra. Byla…
