PŘÍBĚH VOJÁKA
Váleční milenci
Bylo to při bitvě u Agincourtu, kdy Fedmahn Kassad potkal ženu, po které bude pátrat zbytek života.
Bylo chladné a deštivé říjnové ráno L.P. 1415. Kassad byl jako lučištník začleněn do armády Jindřicha V. Anglického. Anglické síly se od 14. srpna nacházely na francouzské půdě a od 8. října ustupovaly před silnějšími nepřátelskými vojsky. Jindřich svou válečnou radu přesvědčil, že jeho vojska by mohla dorazit ostrým pochodem do bezpečí Calais ještě před Francouzi. Neuspěli. Nyní, na úsvitu pošmourného 25. října, stálo sedm tisíc Angličanů, převážně lučištníků, proti přibližně osmadvaceti tisícům francouzských ozbrojenců za kilometrovým pasem rozbláceného pole.
Kassadovi bylo chladno, necítil se dobře a měl strach. On a další lučištníci žili během minulého týdne pochodu téměř jen z nasbíraných lesních plodů a skoro všichni vojáci toho rána trpěli průjmem. Teplota vzduchu byla necelých deset stupňů celsia a Kassad se celou noc snažil usnout na vlhké zemi.
Neuvěřitelný realismus situace na něj udělal dojem.
Historicko-taktická síť Velitelské akademie na Mons Olympu byla před obvyklými simulátory stejně daleko jako trojrozměrný hologram před fotografií – jeho tělesné pocity byly tak přesvědčivé, tak skutečné, že Kassada stále znepokojovala představa zranění. Mluvilo se o kadetech, kteří utrpěli v simulátorech taková zranění, že byli ze svých kójí vytaženi mrtvi.
Kassad a ostatní lučištníci po Jindřichově pravém boku zírali na silnější francouzskou armádu už větší část onoho rána, když byly rozvinuty prapory, velitelé – něco jako seržanti patnáctého století – cosi vyštěkli a lučištníci uposlechli králova rozkazu a dali se na pochod proti nepříteli. Linie otrhaných Angličanů, roztažená asi sedm set metrů přes pole od jedné řady stromů ke druhé, sestávala z lučištníků, jako byli Kassadovi, tu a tam se mezi nimi objevovaly menší skupinky ozbrojenců. Angličané neměli řádné jezdectvo a většina koní, které Kassad viděl na bližším konci pole, nesla muže shromážděné okolo královy družiny velitelů asi o tři sta metrů blíž ke středu nebo obklopovala vévodu z Yorku – mnohem blíž místu, kde stál Kassad se svými lidmi na pravém křídle. Velitelské skupiny Kassadovi připomněly pozemní vozidlo štábu Kosmických jednotek, jenže místo nezbytného lesa komunikačních antén, které zákonitě prozradí jeho pozici, zplihle na kopích visely vlajky a prapory. Jasně viditelný cil pro dělostřelectvo, napadlo Kassada a pak si uvědomil, že tato zajímavá součást výzbroje dosud neexistuje.
Kassad si všiml, že Francouzi mají spoustu koní. Odhadoval, že na každém křídle francouzského vojska stojí v řadách šest nebo sedm set jezdců, za hlavní bojovou linií klusali další. Kassad neměl koně rád. Viděl samozřejmě jejich obrazy a hologramy, ale až do tohoto výcviku se se samotnými zvířaty nesetkal a jejich velikost, pach a hluk ho znervózňovaly – zejména proto, že ti zatracení čtyrnožci měli brnění na hlavě a na hrudi, kopyta okovaná ocelí a byli vycvičeni nosit jezdce v brnění, kteří mávali čtyřmetrovým kopím.
Postup Angličanů se zastavil. Kassad odhadoval, že jeho bojová linie je asi dvě stě padesát metrů od francouzské. Ze zkušeností minulého týdne věděl, že to je na dostřel luku, ale věděl také, že si bude muset téměř vymknout ruku, aby natáhl tětivu.
Francouzi křičeli něco, o čem Kassad předpokládal, že to jsou nadávky. Ignoroval je. On a jeho mlčenliví druhové postoupili z místa, kam zarazili dlouhé šípy, a našli měkkou zem, aby do ní mohli zarazit kůly. Kůly byly dlouhé a těžké a Kassad ten svůj nosil už týden. Ta nemotorná věc, téměř metr a půl dlouhá, byla na obou koncích naostřená. Když lučištníci dostali rozkaz najít si kusy dřeva a vyrobit z nich kůly – tehdy v lesích těsně poté, kdy překročili Sommu – přemýšlel Kassad marně, k čemu by to mohlo být dobré. Teď to věděl.
Každý třetí lučištník nesl těžkou palici a teď se střídali v zatloukání kůlů v přesně určeném úhlu. Kassad vytáhl dlouhý nůž, znovu naostřil konec,…
