Hyperion (Dan Simmons)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

110. den:

Po třech dnech rozhodli o mém osudu.

Zet a ten, jemuž říkám Theta První, pro mě přišli hned po poledni. Zamrkal jsem, když mě vyvedli na světlo. Třikrát Dvacet a Deset stáli v širokém půlkruhu nedaleko okraje Rozsedliny. Byl jsem přesvědčen, že mě hodí dolů. Pak jsem zahlédl hranici.

Předpokládal jsem, že Bikurové jsou tak primitivní, že ztratili umění rozdělávat a využívat oheň. Nehřáli se u něj a v jejich chatrčích byla pořád tma. Nikdy jsem je neviděl připravovat teplé jídlo, ani mrtvolu opice, kterou čas od času zhltli. Ale teď tu hořel jasný oheň a oni mohli být jediní, kdo jej rozdělali. Podíval jsem se, abych zjistil, čím je oheň udržován.

Pálili mé šaty, komlog, záznamy, pásky, videočipy, datadisky, kameru… všechno, co obsahovalo informace. Začal jsem křičet, snažil se vrhnout do ohně a nazýval je jmény, kterých jsem neužíval od dětství. Ignorovali mě.

Nakonec ke mně přistoupil Alfa. „Budeš patřit ke kruciformu,“ oznámil mi tiše.

Nezáleželo mi na tom. Odvedli mě zpět do chatrče, kde jsem po celou hodinu vzlykal. U dveří nikdo nehlídá. Před minutou jsem stál u vchodu a uvažoval jsem, že se rozběhnu k ohnivým lesům. Pak jsem přemýšlel o kratším, ale stejně konečném běhu k Rozsedlině.

Neudělal jsem nic.

Slunce brzy zapadne. Už se zvedá vítr. Brzy. Brzy.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024