Faktótum (Charles Bukowski)

55

Floridský státní úřad práce byl docela příjemným místem. Na rozdíl od losangeleského tam nebyla pořád hlava na hlavě. Už bylo načase, aby se na mě trochu usmálo štěstí, třeba ne moc, ale aspoň trochu. Neměl jsem sice skoro žádnou ctižádost, ale i pro lidi bez ctižádosti by mělo být někdo místo. Myslím tím lepší místo, než se jim obyčejně nechává. Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?

Zavolali moje jméno. Úředník měl na stole moji kartu, tu, kterou jsem vyplnil při vstupu. Svá bývalá zaměstnání jsem pojednal tvůrčím způsobem. Tak to dělají profíci: mizerná zaměstnání se vynechají, ta lepší popíšou do podrobností. Taky je třeba vynechat černý díry, jako když byl člověk šest měsíců v lihu a žil na hromádce s nějakou ženskou, co se právě dostala z blázince nebo ze špatného manželství. V mém případě byly samozřejmě všechny předchozí fleky mizerný, tak jsem vynechal ty mizernější z nich.

Úředník listoval ve svých kartičkách, až konečně jednu vytáhl. „Á, tady je práce pro vás.“

„Ano?“

Zvedl hlavu od kartotéky. „Sanitační pracovník.“

„Cože?“

„Popelář.“

„To nechci.“

Otřásl jsem se při pomyšlení na všechny ty odpadky, na ranní kocoviny, na černochy, co se mi nasmějou, na neuvěřitelnou tíhu popelnic, na to, jak bliju vlastní střeva do těch šlupek od pomerančů a banánů, kávovýho lógru, vlhkýho tepla od cigaret a použitých menstruačních vložek.

„Co se vám nelíbí? Není to pro vás dost dobré? Čtyřicet hodin týdně. A pojištění. Celoživotní pojištění.“

„Tak tu práci vezměte sám, a já vezmu tu vaši.“

Bylo ticho.

„Já mám pro tuhle práci kvalifikaci.“

„Neříkejte? Já jsem byl dva roky na vysoké škole. Předurčuje mě to snad k tomu, abych sbíral odpadky?“

„No dobře, tak jakou práci byste chtěl?“

„Zalistujte ještě v těch svých kartách.“

Zalistoval v kartách. Pak zvedl hlavu. „Nemáme pro vás nic.“ Orazítkoval legitimaci, kterou mi dali, a podal mi ji. „Na další možnosti zaměstnání se ptejte za sedm dnů.“