Celá e-kniha Souostroví GULAG 3 ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
4 PROČ JSTE TO SNÁŠELI?
Mám mezi svými čtenáři jednoho vzdělaného historika-marxistu. Dočetl ve svém měkkém fotýlku k tomu místu, jak jsme stavěli BZR, sundává brýle, poplácává po rukopise čímsi plochým, snad je to pravítko, a pokyvuje:
„Tak, tak. Tomu věřím. Jakýpak revoluční vánek, zatracení čerti! Žádnou revoluci jste dělat nemohli, ta musí vyplynout z historické zákonitosti. A co vy, bylo vás několik tisíc tak zvaných politických, no a? Zbavili vás lidské podoby, důstojnosti, rodiny, svobody, šatstva, jídla, a co vy? Pročpak jste se nevzbouřili?“
„My jsme si odpracovávali příděl. Stavěli jsme vězení.“
„To je dobře! Právě stavba pro vás bylo to nejlepší! To slouží lidu! To je jediné správné řešení. Ale nepovažujte se za revolucionáře, holoubci! K revoluci byste se museli spojit s jedinou pokrokovou třídou…
Ale my přece byli všichni dělníky!“
„T-to nehraje žádnou roli. To je objektivní maličkost. Uvědomujete si, co je to zákonitost?“
Ano. Myslím, že si to uvědomuji. Na mou duši, že si to uvědomuji. Uvědomuji si, že existují-li mnohamiliónové tábory čtyřicet let – tak že to právě je historická zákonitost. Tady jde o příliš mnoho miliónů a příliš mnoho let, než aby se to dalo vysvětlit rozmarem Stalina, chytráctvím Beriji, důvěřivostí a naivitou vládnoucí strany, provždy osvícené světlem Pokrokového učení. Ale tuhle zákonitost svému oponentovi uvádět nebudu. Mile by se na mě usmál a řekl by, že v daném případě odbočujeme, že mluvíme o něčem jiném.
Vidí, že jsem v rozpacích, že špatně chápu zákonitost, a vysvětluje:
„Třeba revolucionáři se jednoho dne do toho dali a vymetli carismus koštětem.“
To je velmi jednoduché. Ale jen kdyby se car Nikolka pokusil takhle zmáčknout své revolucionáře! Kdyby tak zkusil na ně navěsit čísla! Kdyby zkusil…
„Správně. Nezkusil to a jen proto zůstali naživu ti, co to zkusili po něm.“
„Ale on to nemohl zkusit. Nemohl!“
Snad to je taky pravda. Ne, že nechtěl, nemohl.
Podle běžné kadetské interpretace (to ani nemluvím o socialistické) jsou celé ruské dějiny střídáním tyranií. Tyranie Tatarů. Tyranie moskevských knížat. Pět století vlastní tyranie východního typu a zakořeněného nepokrytého otroctví. (Žádné zemské sněmy, ani vesnická obščina, ani volní kozáci nebo rolnictvo na severu.) Ať už Ivan Hrozný nebo Alexej Tichý, Petr Tvrdý či Kateřina Sametová – až do Krymské války uměli carové jen jedno: utlačovat! Utlačovat, drtit své poddané jako brouky, jako housenky. Vyhnanec, trestanec, katorgy? Rovnou mu vypálili na čelo znamení a přikovali ho k vozíku. Stát drtil poddané a byl spolehlivě pevný. Vzpoury a povstání byly vždy okamžitě potlačeny.
Ale! Ale! Byly potlačeny, ale jen do jisté míry! Byly potlačeny, ale ne v našem technickém slova smyslu. Od napoleonské války (od návratu z Evropy) zafoukal v ruské společnosti první, ten úplně první vánek. A už ten stačil, aby s ním car musel počítat. Například ti vojáci, kteří stáli v karé děkabristů – žádný přece nedostal provaz! Žádný přece nebyl zastřelen! A u nás – copak by to byl přežil třeba jen jeden jediný? Ani Puškin, ani Lermontov prostě nemohli dostat desítku – car musel hledat nepřímé způsoby. „Kde bys býval byl 14. prosince v Petěrburgu?“ zeptal se Nikolaj I. Puškina. Puškin odpověděl upřímně: „Na Senatském náměstí.“ A byl za to… propuštěn domů! A přitom my, co jsme na vlastní kůži zažili strojový soudní systém, stejně jako naši přátelé prokurátoři, velmi dobře víme, co obnášela Puškinova odpověď: článek 58, bod 2, ozbrojené povstání, v nejlepším případě článek 19 (úmysl) – a když ne trest smrti zastřelením, tedy v každém případě nejméně desítka. Naši Puškinové dostávali své tresty jako rány do zubů, jeli do táborů a umírali (Gumilev ani neměl možnost do tábora jet, vyřídili si to s ním ve sklepě).
Krymská válka – pro Rusko nejšťastnější ze všech válek! Přinesla nejen osvobození rolníků a alexandrovské reformy! Spolu s nimi se zrodila v Rusku obrovská síla – veřejné mínění!
Navenek tu ještě byl vřed sibiřské katorgy, dokonc…
