Celá e-kniha Souostroví GULAG 1 ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
11 NEJVYŠŠÍ VÝMĚRA
Historie trestu smrti v Rusku je plná zákrutů. Zákoník cara Alexeje Michajloviče jej ukládal v padesáti případech. Petrův vojenský řád už ve dvou stech artikulech. Carevna Jelizaveta Petrovna sice zákony ukládající trest smrti nezrušila, ale nepoužila jich ani jednou: říká se že při nastoupení na trůn slíbila, že nikoho smrtí nepotrestá – a také skutečně nikoho za celých dvacet let své vlády k smrti neodsoudila, přestože vedla sedmiletou válku! Na polovinu 18. století, padesát let před jakobínským sekáním hlav, je to jistě překvapivý fakt. My jsme si ovšem zvykli vysmívat se celé naší minulosti: nenecháme na ní nic dobrého, ani jediný čin nebo úmysl. Tak i Jelizavetu je možno pěkně očernit: trest smrti nahradila bičováním, vytrháváním chřípí, vypalováním cejchu „zloděj“ a věčným vyhnanstvím na Sibiři. Leč promluvme i na její obranu: Jak jinak mohla proti tehdejším společenským představám dosáhnout radikálnějšího obratu? Třeba by si dnešní odsouzenec k smrti dobrovolně zvolil celý tento komplex trestů, jen aby pro něho slunce definitivně nezhaslo, ale my mu takovou naději při své humánnosti nenabídneme. A třeba sám čtenář při čtení této knihy dojde k názoru, že dvacet nebo i jen deset let v našich lágrech je horší než Jelizavetina poprava.
Řečeno v naší nynější terminologii, zastávala Jelizaveta názor všeobecně lidský, kdežto Kateřina II. třídní (a tudíž správnější). Vůbec nikoho nepotrestat smrtí jí připadalo jako něco hrozného co se nijak nedá ospravedlnit. Pro obranu sebe, trůnu a státního zřízení považovala v politických případech (Mirovič, vzpoura za moskevského moru, Pugačov) trest smrti za plně oprávněný. Ale pro zločince, pro bytoviki – proč by se nemohl trest smrti pokládat za zrušený?
Za cara Pavla I. bylo zrušení trestu smrti potvrzeno. (Válek bylo sice dost, ale přesto neměly pluky vlastní soudy.) A za celého dlouhého panování Alexandra I. byl trest smrti zaveden jen pro vojenské trestné činy, spáchané při válečném tažení v roce 1812. (Někteří nám jistě hned namítnou: A běhání uličkou snad neznamenalo smrt? To se nedá popřít, tiché vraždy samozřejmě existovaly, ale právě tak je možné přivodit člověku smrt i odborářskou schůzí! Ale aby vzali člověku život, daný Bohem na základě hlasování soudců – to bylo půl století od Pugačova do děkabristů v naší zemi dokonce i u zločinů proti státu neznámou věcí.)
Krev pěti děkabristů našemu státu zachutnala. Od té doby se trest smrti za trestné činy proti státu už nezrušil a nezapomínalo se na něj až do Únorové revoluce, byl potvrzen zákoníky z let 1845 a 1904 a navíc doplněn trestními zákony ve vojsku a námořnictvu.
Kolik lidí bylo vlastně za tuto dobu v Rusku popraveno? Už jsme uvedli (v kap. 8) výpočty liberálních činitelů z let 1905–07. Doplníme je ověřenými údaji znalce ruského trestního práva N. S. Taganceva.[329] Do roku 1905 byl trest smrti v Rusku výjimečným opatřením. Za třicet let od roku 1876 do roku 1905 (to bylo období narodovolců a teroristických činů, nikoliv úmyslů, projevených před sousedy ve společné kuchyni, období hromadných stávek a selských bouří, období kdy vznikly a upevnily se všechny politické strany budoucí revoluce) bylo popraveno 486 lidí, to znamená asi 17 lidí za rok v celé zemi. (A to včetně poprav za kriminální zločiny!)[330] V letech první revoluce a po jejím potlačení počet poprav prudce stoupl, což ohromilo ruskou veřejnost, vyvolalo slzy u Tolstého a rozhořčení u Korolenka a mnoha dalších: od roku 1905 do roku 1908 bylo popraveno přibližně 2 200 lidí (čtyřicet pět lidí za měsíc!). Byla to, jak píše Tagancev, epidemie poprav. (Hned však skončila.)
Když se Prozatímní vláda ujala moci, trest smrti úplně zrušila. V červenci 1917 jej obnovila pro armádu v poli a pro frontové oblasti, a to za vojenské trestné činy, vraždy, znásilnění, loupeže a plenění (tyto trestné činy se totiž v oněch oblastech velmi rozmnožily.) To bylo jedno z nejnepopulárnějších opatření, jež Prozatímní vládě zlomila vaz. Heslem bolševiků při …
