Burleska
Teď působí poklidnost Scheveningenu jako anestetikum.
Když stojím u baru a koukám na anglickou kurvu, které chybějí všechny přední zuby, vytane mi najednou: Neplivejte na podlahu!
Vrací se mi jako sen: Neplivejte na podlahu! Bylo to ve Freddieho baru na Rue Pigalle a muž s krajkovými prsty, v bílé hedvábné košili s volně vlajícími rukávy právě dodrnkal na harfu “Sbohem, Mexiko!” Říká, že právě teď nic nedělá, jen tak se potlouká. Byla z Big Broadcast a chytla tam slintavku a kulhavku. Pořád procházela tam a zpět na toaletu přes korálkový závěs. Ta harfa byla bezva, zněla jako když andělé čurají do piva. Kurva byla trochu opilá a snažila se být zároveň dámou. V kapse jsem měl dopis od bláznivého Holanďana, který se právě vrátil ze Sofie. “V sobotu v noci,” píše, “jsem měl jedno přání - abys tu seděl vedle mne.” (Kde, to nepíše.) “Jediné, co ti teď můžu napsat, je, že po opuštění toho bláznivého uřvaného New Yorku působí poklidnost města jako je Scheveningen jako anestetikum.” V Sofii byl na natáčení a dal se tam dokupy s primadonou tamější Královské opery. Tím získal před veřejným míněním Sofie tu správnou reputaci zhýralce.
Nepodíval jsem se do onoho dopisu celý večer, ale když ta anglická děvka otevřela hubu a já uviděl, že má vylágrované všechny zuby, tak se mi opět vybavilo - Neplivejte na podlahu!
Tenkrát jsme se s bláznivým Holanďanem procházeli po ghettu. On byl ještě v uniformě poslíčka. Doručil všechny vzkazy a pro zbytek večera měl volno. Šli jsme směrem ke Café Royal, abychom si tam v klidu sedli a dali si jedno nebo dvě piva. Dovolil jsem mu usednout a dát si se mnou pivo, protože jsem byl jeho šéfem; kromě toho měl po službě a mohl ve svém volném čase dělat, co chtěl.
Šli jsem po Druhé avenue směrem na sever, když jsem si náhle všiml výlohy s osvětleným křížem, na němž stálo: Kdožkoli věří ve mne, nezemře… Šli jsme dovnitř a uviděli tam na stupínku stát muže, který říkal: “Slečno Powellová, připravte se ke zpěvu! A teď bratři, kdo bude svědčit? Ano, chvalozpěv číslo 73. Po shromáždění půjdeme navštívit naši truchlící sestru paní Blanchardovou. Povstaňme, zatímco budeme pět chvalozpěv číslo 73.
Hospodine, na skálu nade mne vyšší uvediž mne. Před chvílí, když jsem viděl lakýrníky natírat naši novou zvonici, vytanula mi slova toho drahého starého hymnu: Hospodine, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.”
Ta místnost byla velmi malá a všude byly nápisy - “Hospodin je můj Pastýř, nebudu mít nedostatku…” atd. Nejvýraznější nápis byl ten nad oltářem - Neplivejte na podlahu! Všichni zpívali chvalozpěv č. 73 na počest své nové zvonice. My jsme stáli na pódiu a já měl dobrý rozhled na nápisy na zdi, zvláště ten nad oltářem - Neplivejte na podlahu! Sestra Powellová se dřela u varhan: vypadala nevinně a oduševněle. Muž na stupínku zpíval hlasitěji než ostatní, a ačkoli znal slova zpaměti, držel zpěvník před sebou a zpíval z not. Vypadal jako kovář, který zaskakuje za kněze. Zpíval velmi hlasitě a upřímně. Dělal, co mohl, aby mezi písněmi přiměl lidi k veřejnému vyznání víry. Občas vypískl muž s kvílivým hlasem: “Velebím Boha pro jeho ochrannou a spasitelskou moc.”
Amen! Gloria! Gloria! Alelujá!
“Tak prosím,” křičel kovář, “kdo se vyzná? Ty, bratře Eatone, nechceš se vyznat?” Bratr Eaton vstává a praví slavnostně: “Vykoupil mne.”
Amen! Amen! Alelujá!
Sestra Powellová si utírá ruce do kapesníku. Dělá to oduševněle.
Poté, co si utřela ruce, zírá nepřítomně na zeď před sebou.
Vypadá, jako by ji Bůh právě pomazal. Velmi duchovně.
Bratr Eaton, ten, co byl vykoupen, sedí tiše, s rukama založenýma. Kovář vysvětluje, že bratr Eaton byl vykoupen za cenu Kristovy krve na kříži, na Kalvárii to bylo. Byl by rád, kdyby někdo další podal svědectví. Někdo jiný, prosím! Za chvíli, vysvětluje, se půjdeme společně podívat na drahého syna sestry Blanchardové, jenž zesnul minulé noci. Tak prosím, kdo bude svědčit?
Ozve se třaslavý hlas: “Lidi, já nejsem moc na to vyznávání víry.
Ale jeden verš z Bible je mi velmi d…
